Příběh čtenářky: Život s boháčem, smutný přepych, ze kterého nemůžu ven

Nikdy jsem nebyla zlatokopka, peníze mě nezajímaly, snila jsem o lásce, o muži, který mě bude milovat a já jeho. A když se objevil David, vůbec jsem netušila, že je milionář. Přišel jednou do zlatnictví, kde jsem prodávala, a chtěl náušnice pro svou matku. Jasně, byly trochu dražší, ale který syn se trochu neplácne přes kapsu, když má jeho matka kulatiny? Takže o jeho tučných kontech jsem neměla ponětí ještě několik týdnů od té doby, co mě pozval na schůzku. Pamatuji si to jako dnes, podíval se na mě opravdu něžným a možná trochu ostýchavým pohledem a zeptal se mě, jestli bych třeba někdy nezašla na večeři. Já ještě tenkrát vtipkovala, jestli na tu večeři bude mít, když se tak finančně v tom zlatnictví vyšťavil.

„Jsem boháč,“ řekl mi David 

No a druhý den se šlo na rande, choval jako každý jiný mladý muž. Bylo mu 34 let, říkal, že pracuje v otcově firmě a bydlí v jednom pronajatém bytě v centru města. To, že jeho otec je už po smrti a jeho firmu zdědil právě on, mi prozradil až později, když se mi přiznal, že je do mě zamilovaný. Také šel s pravdou ven o tom, že ten byt v centru není pronajatý, ale jeho, a kromě toho má za městem pořádnou vilu, kam jezdí na víkendy. Nejdřív jsem byla v šoku a naštvaná, že mi lhal, ale pak jsem si řekla, že tahle lež je určitě o dost příjemnější, než kdyby mi zatajil dluhy.

Čtěte také:

• Příběh čtenářky: Můj chlap by se pro cizí rozkrájel, odnáším to já
• Příběh čtenářky: Vzala jsem si staršího muže, teď už mi nestačí a já chci rozvod
• Příběh čtenářky: Manžel se těší na naše vytoužené miminko, ale asi není jeho…

Něco za něco

Ze začátku jsem si ani nepřipouštěla, že můj chlap je pohádkově bohatý. Byla jsem do něj zamilovaná a nic kolem nemělo pro mě takovou cenu jako jeho objetí. Ale časem jsem si uvědomovala, jaké mám štěstí a začala jeho peněz více využívat. Po roce vztahu jsem kývla na jeho nabídku, abych dala v práci výpověď a zůstala doma. Zdůvodnil to tím, že se nehodí, aby jeho přítelkyně pracovala jako prodavačka. Byla jsem mladá a věděla jsem co s volným časem. Chodila jsem do kina, kaváren, na procházky. Ale David mi časem tento styl života začal vyčítat. Prý bych měla být více doma a starat se o rodinný krb. Měla jsem pocit dluhu vůči němu a tak jsem začala vařit teplé večeře a denně uklízet.

Drahá školka, drahé koníčky 

David se choval ukázkově, bral mě do drahých restaurací, kupoval luxusní dárky. I když jsme to neplánovali, otěhotněla jsem. Když se narodil Kryštůfek, byla jsem opravdu ráda, že mám dobře zajištěného chlapa. Mohla jsem pro dítě kupovat jen to nejlepší. Dali jsme ho do nejkvalitnější školky v okolí. Samozřejmě placené školky. A také jsme ho přihlásili na plavání a hokej. „Jednou z něj možná bude slavný hokejista,“ řekl mi David, když jsem namítala, jestli na to není příliš malý. Ohledně výchovy dítěte jsme se začali hádat, jenže David má vždy poslední slovo, protože má peníze. Podle něj to nejlepší musí znamenat to nejdražší.

Každý bohatý muž má milenku

David nám sice hodně dává, ale také hodně očekává. A rozhodl se, že se Kryštof začne učit ve svých čtyřech letech francouzsky. Začala k nám docházet učitelka, samozřejmě ta nejlepší. Chce mít dokonalého syna. A dokonalou manželku. Takže jsem se učit francouzsky musela i já. Začal mi dokonce diktovat, co mám nosit a jak se líčit. Mám sice peníze, ale svobodu si za ně nekoupím. Pořídit si obyčejné triko, které se mi líbí, nepřipadá v úvahu. Vždy jen ty nejdražší kostýmky, ve kterých se škrtím. Do obyčejné hospody s kámoškami také nesmím. Navíc už žádné kámošky nemám. Chodí se na rauty a luxusní večeře. Najednou jsem toho přepychu měla plné zuby. Navíc jsem se dozvěděla, že David má milenku. Jenže on mi s klidem oznámil, že každý, kdo něco znamená, milenku mít musí. A že to nemám brát osobně. To byla poslední tečka a já se rozhodla jít pryč.

Pryč! Ale kam?

Jenže jak? A kam? Práci nemám, peníze jsou všechny Davida. Nastolil nám pěkně vysokou laťku a já se bojím, že bez těch jeho peněz teď s Kryštofem, který půjde za rok do první třídy, nebudeme umět žít. Co všechno bych musela Kryštofovi odepřít? A musím přiznat, že i já jsem si zvykla na to, že nemám hluboko do kapsy. Už jsem si vyhlídla malý byt k pronájmu a začala chodit na pracovní pohovory. David o tom nemá tušení. Bojím se jeho reakce. Ani nejsme svoji, takže se nemusí vůbec se mnou nijak finančně dělit. Pokud odejdu, možná toho budu litovat. Ale takhle žít taky nechci.