Příběh čtenářky Petry: Donutil mě k potratu, ale přitom si rodinu založil s jinou

Sen každé z nás? Potkat dokonalého muže, založit s ním rodinu a žít šťastně až do smrti. Jenže někdy to tak docela nevyjde. Takhle přišla o manželství i iluze osmadvacetiletá Petra. Proč ji partner donutil k potratu, a pak si dítě pořídil s jinou?

pribeh-ctenarky-1100x618.png Zdroj: Shutterstock

Asi je zvláštní, když řeknu, že toho pravého jsem v Davidovi viděla už na střední škole. Milovala jsem ho snad od prváku. Rok před maturitou jsme spolu konečně začali chodit a já byla přesvědčená, že nás čeká zářivá budoucnost.

Po gymplu jsme se oba dostali na vejšku ve stejném městě, tak jsme si pronajali malý byt. Měli jsme úžasný vztah. Doufala jsem, že po promoci se dočkám i zásnubního prstýnku – a taky že jo. Svatba proběhla půl roku na to a byl to nejkrásnější den v mém životě. Byla jsem zamilovaná a šťastná, že mám perfektního chlapa. Jenže se všechno začalo nějak hroutit…

Já vydělávám, ty mlč!

Po vysoké David nastoupil do prosperující firmy svého otce. Nikdy se netajil tím, že právě tahle vize je mu předurčená. Já jsem nechtěla těžit z protekce tchána, tak jsem se zařekla, že si práci najdu sama. Manžel mě uklidňoval, že pracovat nemusím, protože nás oba v pohodě uživí. Je pravda, že slušně vydělával. To jsem ale odmítla a sháněla dál. Jenže pořád nebylo nic podle mých představ. Asi jsem měla přehnané nároky.

S každým dnem, co jsem zůstávala doma, jakoby v manželovi sílil pocit, že jsem neschopná. Ztrácel o mě zájem. Když jsem se ozvala a dožadovala se pozornosti, hádali jsme se. Bylo mi řečeno, že neví, na co si stěžuji. Prý se válím doma a utrácím jeho peníze. Výměny názorů byly postupem času na denním pořádku. David po nich většinou práskl dveřmi a já zůstávala sama se svými myšlenkami. Navíc jsem měla takové špatné tušení…

První záchranná mise

Už jsem svoje zoufalství nemohla dál skrývat, tak jsem se svěřila kamarádce. Ta mi poradila, ať otěhotním. Jí to zachránilo manželství. Začala jsem nad tím uvažovat. Děti jsem chtěla, tak proč si je nepořídit hned? Tuhle otázku jsme s Davidem řešili naposledy na vysoké, a pak už o tom nemluvili. Tenkrát rodinu chtěl – a to se přece nemění. Teď už vím, že tenkrát jsem byla dost naivní.

Střádala jsem plány a přemýšlela, jak to zařídit. Milovali jsme se strašně málo. Zvýšila jsem šance a tajně vysadila prášky. Vím, že se to nedělá, ale opravdu jsem byla bezradná. Chtěla jsem Davida přinutit, aby ve mně viděl i něco jiného než příživníka. Rovnocennou partnerku a matku svých dětí. I když jsme spolu mluvili čím dál méně, ženské zbraně přece fungují za všech okolností. Nebo ne? Neměla jsem z toho dobrý pocit, sex nebyl jako dřív. Žádné city, něha, prostě nic. Ale jestli mi to mělo zachránit manželství, musela jsem to přetrpět.

Mám pro tebe překvapení!

Sice to nějakou chvilku trvalo, ale dočkala jsem se. Byla jsem konečně těhotná! Ten pocit radosti a štěstí vůbec nejde popsat slovy. Věřila jsem, že miminko nám pomůže a všechno bude zase dobré. Uvařila jsem výbornou večeři, oblékla si nejlepší šaty a čekala na Davida, abych mu mohla sdělit tu šťastnou novinku. Jenže v kuchyni jsem nad studeným jídlem seděla do rána. Asi stokrát jsem mu chtěla zavolat nebo zajít na policii. Ale nechtěla jsem zbytečně plašit, tak jsem trpělivě vyčkávala.

Další příběhy čtenářek:

Dvě plus jeden

David se vrátil druhý den dopoledne. Měl dost upito a spoustu jízlivých poznámek, jaká jsem hysterka, že vyvádím, když se někde zdrží. Svalil se do postele a hned usnul. Mobilní telefon nechal na nočním stolku. Po celonočních nervech jsem se snížila k tomu, že jsem mu projela příchozí zprávy. Nečekala jsem nic dobrého, ale erotické esemesky od sekretářky s peprným poděkováním za minulou noc mi vrazily pořádnou facku. Můj sen o fungující rodině se pomalu rozpadal jako domeček z karet. To nejhorší mě ale teprve čekalo.

Tvoje dítě, tvůj problém!

Když se David konečně vyspal z opice, uhodila jsem na něj a přiznala i pátrání v jeho mobilu. Byl nepříčetný a křičel na mě, co jsem si to dovolila. Taky mi doporučil, ať se mu klidím z očí. Nejlépe napořád. I když jsem si to představovala úplně jinak, v tu chvíli jsem mu pověděla o svém těhotenství. Místo omluvy za jeho chování přišlo ultimátum. „Buď jdi na potrat, nebo jsme spolu skončili!“ Prý dítě nechce, buduje kariéru a nemíní se starat o nějakého usmrkance. Stačí, že mu na krku visím já.

Domácí peklo na zemi

Neumím ani spočítat, kolik hodin jsem přemýšlela nad tím, jak s celou situací naložit. Nechtěla jsem ani věřit, že tohle je ten David, kterého jsem si vzala. Mám být svobodná matka? Jako dítě z rozvedené rodiny jsem nikdy nechtěla dopustit, aby moje vlastní vyrůstalo bez otce. Nejistota, jak ho uživit bez práce a alimentů? Byla jsem na dně a po těžkém rozhodování jsem neviděla jinou možnost. Objednala jsem se na kliniku. Teď vím, že to byla chyba, ale byla jsem zbabělá a nechtěla jsem Davida ještě víc rozčilovat. Taky jsem doufala, že toho bude litovat a udělá všechno proto, aby to nějak odčinil.

Dny zoufalé manželky

Po potratu jsem na tom byla psychicky dost špatně. Dokonce jsem musela navštívit psychologa, protože jsem se s tím nemohla vyrovnat. Užívala jsem antidepresiva. Podpora od Davida nepřišla, stal se z něj sobec, který myslí jen na sebe a na to, jak vydělávat peníze. Běžně se stávalo, že se domů nevrátil i několik dní. Věděla jsem, že má milenky a nijak se neskrývá. Fleky od rtěnky na košilích, dámský parfém na saku. Taky noční textovky a telefonáty. Jednoho dne přišel s tím, že má milenku a stěhuje se k ní. Zažádal o rozvod a ještě ten den si odnesl věci.

Drsný pád na dno

Po rozvodu mi nezůstalo nic. Měla jsem hrstku přátel, žádné peníze, ztracené iluze a spala jsem u kamarádky na gauči. Z chlapa, se kterým jsem chtěla strávit zbytek života, se vyklubal lhář a podvodník. Co jsem komu udělala? Když už jsem věřila, že nemůže být hůř, za pár měsíců jsem ho potkala na ulici. A nevěřila jsem.

Šel s krásnou blondýnkou, tiskli se k sobě jako dva puberťáci, a před sebou tlačili kočárek. To byla definitivní tečka. Ale paradoxně právě tohle mi pomohlo probudit se.

Já ti ještě ukážu!

Našla jsem si práci sekretářky a k tomu večerní úklid. Nic moc, když má člověk diplom z ekonomie, ale nějak se začít musí. Našetřila jsem si něco málo peněz a pronajala malou garsonku. Stála jsem zase na vlastních nohou a byla svým pánem. To jsem potřebovala. Z pozice sekretářky jsem se postupně vypracovala na manažerku. Konečně job, který odpovídá mým kvalitám. V tomhle směru jsem vážně spokojená a nemůžu si na nic stěžovat. Ale v osobním životě je to horší.

Chlapům nevěřím a od té doby jsem se na žádného ani nepodívala. Ponořila jsem se do práce, a než to všechno přebolí, ještě to chvilku potrvá. Každopádně vdávat už se nikdy nebudu.

Pozn.: Na přání čtenářky redakce změnila její pravé jméno. 

30.11.2023 2:00| autor: Lucie Feiková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist