Chroust

„Představ si! Teď! Tady! Na ulici mezi auty!“

Alena hodila kabelku do křesla, chytila mě za ruku a táhla k oknu. Myslel jsem, že mi chce ukázat nějakou bouračku, ale to by její hlas nebyl rozjásaný, šťastný…

Zvědavě jsem odhrnul záclonu.

„Tamhle! U popelnic! Lezl tam chroust! Chroust, Pavle! Já už neviděla chrousta aspoň… aspoň dvacet let! Naposledy jsem ho viděla ve třetí třídě! Na škole v přírodě!“ Díval jsem do jejich nádherných zelených očí, které nadšením rozšířené, hrozily vtáhnout mě do sebe.

Kdy já viděl naposledy chrousta

„Kdy tys viděl naposledy chrousta “

Je báječná! Je nádherná! Ví, co si myslím, a to znamená jednu jedinou věc! Že jsem si před třemi lety dobře vybral! Hodíme se k sobě! Bude nám to klapat i v manželství! Bude!

„Kdy To už je taky pěkně dlouho. Ale vzpomínám si… když jsme byli malí, stačilo zatřást stromem a pokaždé nějaký spadl!“

Zavýskla.

„Jéééé! My taky! My taky třásli!“

Nebo…,“ pokračoval jsem ve vzpomínkách, „když jsme je sevřeli do dlaně, tak šimrali. Pamatuješ “
Přitiskla se ke mně.

„Pamatuju! Pamatuju! Šimrali! Ale já se jich nikdy nebála! Nikdy! Sevřela jsem dlaň! Pevně jsem ji sevřela a nechala se od nich šimrat! Brrr!“

Oba jsme se vzpomínkami zadýchali. Začali jsme se líbat.

„Pavle…“ Vyprostila se mi z objetí a já se jí skoro utopil v očích. „Pavle… a také… také jste je dávali do krabiček od sirek “

Zasmál jsem se.

„Štrachali tam jako posedlí!“

„Ale pak jsme je pustili!“

To jsme řekli oba najednou. A pak jsme se už na sebe jenom dívali. Společné vzpomínky na chrousty v nás probudily touhu být si ještě blíž. Pevně jsem ji objal a odnesl na postel. Když jsem z ní stahoval šaty, uvědomil jsem si, že příběh chrousta nedopověděla.

„A jak to dopadlo “

„Co “

„Co je s ním Kam jsi ho dala “

Schovala mi hlavu do podpaží, nadzvedla se a stáhla si kalhotky.

„Prosím tě, teď už mlč… mlč… mlč…“

„Alíčku…“

Jemně jsem na ni nalehl a pak jsem ji pomalu zaléhával víc a víc.

„Co je s ním, Alíčku Co je s ním Alíčku, co je s ním “

„… víš, jak jsem ho uviděla… jak jsem si uvědomila, že je to chroust… já se tak lekla!“

Široce rozevřela oči a objala mě rukama i nohama.

„Tak strašně jsem se lekla, že jsem na něj dupla!“

Povídka je z knihy Když řeka pod ledem, která vyjde na podzim 2006 (www.kdyz.cz).

2.10.2006 12:05| autor: Irena

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist