Jak to vidí chlap: Můžeme být alespoň přátelé?

Dotaz čtenářky Anety:

Dobrý den, Tome,

nedá mi to a musím napsat. Představte si mě, mladou vdanou ženu, bezdětnou, delší dobu v manželství nespokojenou a kolegu z práce – ženatý, dvě děti. Na jednom firemním večírku přeskočila jiskra a krátce jsme se políbili. Od té doby jsme si začali psát a vídat se, nejprve jako kamarádi, později došlo i na nějaké polibky a dotyky (ne sex). Já se zamilovala, z jeho strany tam prý začaly vznikat také city. Jenže vše skončilo, prý nezvládne mít dva vztahy, pořád myslí jen na mě a doma je pak nepříjemný. Ví, že to bude bolestivé, ale raději to ukončí teď, než mu city přerostou přes hlavu. Já souhlasila bez námitek, chápu, že v tu chvíli byla pro něj přednější rodina. Od té doby uběhl už více než měsíc, pořád v práci po sobě koukáme a mně se jednoduše stýská. Ráda bych ho získala zpět. Odhodlala jsem se, napsala mu a navrhla alespoň přátelství, které sice přijal, ale další kontakt z jeho strany nepřišel. Nechápu, proč tedy po mně kouká, když pak není schopný udělat nějaký krok. Nevím, co mám dělat. Samozřejmě si uvědomuji, že bych v první řadě ani na cizího muže neměla pomýšlet, když mám doma toho svého. Dříve jsem takové chování odsuzovala, ale poté co jsem se do této situace dostala, už vím, že někdy to tak jednoduché není. Prostě si neumím pomoct..

Děkuji za jakoukoli odpověď

Aneta

Odpovídá Tomáš Erben:

Zdroj: Tomáš Erben

Ahoj Anet,

poslední dobou se často setkávám s tématem přátelství mezi ženami a muži. Vděčné to téma k úvaze, jestli takový vztah existuje, nebo ne. Odpověď nejspíš dělí národ na dvě poloviny, podobně jako fotbalové fanoušky přízeň ke Spartě nebo Slavii. Někteří z nás přeci máme kamarádství, která jsou zcela prostá jakéhokoliv erotického podtextu. Na druhou stranu je fakt, že když takové vztahy existují, je to až nepochopitelně vzácný úkaz.

Nicméně není podstatné, jak to má hozené celá společnost, pojďme se bavit o tobě.

Ty jsi slovo „kamarádi“ použila hned po tom prvním polibku. No a ruku na srdce – nerozdmýchala v tobě už ta pusa něco? Něco, čím on najednou nemohl být obyčejným kámošem? Tak to jen, ať nazýváme věci správnými jmény.

Přečti si také:

• Jak to vidí chlap: Partnerovi začala vadit má minulost
• Jak to vidí chlap: Co mám dělat? Žárlivost ničí náš vztah
• Jak to vidí chlap: Našel si jinou, mám ještě šanci?

Protože tím pokračuje tvůj příběh i dál, když jsi mu navrhla přátelství. Je sice hezké se formálně pokusit zachovat nějaký vztah mezi vámi. Racionálně tedy kamarádství, co jiného. Ale ty i on rozhodně víte, že byste si lhali do kapsy. Což v zásadě obratem potvrzuješ, když své psaní uzavíráš slovy, že „si neumíš pomoct“. Jsi doopravdy zamilovaná, nebo je to odezva tvého nespokojeného manželství?

Tím ti chci tedy nabídnout průhlednou perspektivu: vy se kámoši nestanete. Ne těmi nevinnými, o jejichž existenci se vedou ony filosofické úvahy. Otevřeli jste Pandořinu skříňku a hezkých pár měsíců, možná let, nebude cesta zpět.

Takže jaké tu máme možnosti dál? Dvě hlavní – buď budeš respektovat jeho přání a podle toho se k tomu i postavíš. Zní to jako nadlidský úkol, ale tu možnost volby máš. Když prostě vnitřně přijmeš, že tenhle románek pro tebe perspektivní není, změní se i to, co vůči němu vyzařuješ. Tvůj pohled, gestikulace, tvůj zájem. Jako mávnutím kouzelného proutku to celé vychladne.

To, že on tě dál bude častovat zkoumavými pohledy, už tebe nebude muset vzrušovat. Stane se to jeho záležitostí, jeho nesnází. A když to ty nebudeš přiživovat, dřív nebo později tomu nevyřčenému flirtu dojde palivo.

To, že se racionálně rozhodl pro rodinu, má, podle mě, velkou váhu. Někde na cestě rodinného života zaváhat, kdy doma řeší plíny, nákupy, kroužky, zatímco sexy mladá bezdětná kolegyně mu dokáže zamotat hlavu, není nic tak nepochopitelného. Já osobně, jako chlap od rodiny, ale vnímám, že právě překonáním toho on prohlubuje tu pravou rodinnou hodnotu. Jen to holt neznamená, že ty ho okamžitě přestaneš rajcovat a pokoušet. My jsme holt chlapi.

Druhá varianta je, že se na jeho rozhodnutí vyprdneš a odhodláš se ho získat zpět. Já to soudit nebudu, to ponechám na tobě. Byť si myslím, že tak trochu hledáš požehnání k takovému kroku spíš, než že bys nevěděla, jak na to. Pokud ho totiž budeš chtít svést, bez ohledu na cokoliv, technicky to jistě zvládneš. Jiskra mezi vámi dál skotačí, pořád je tím křehkým, tobě nakloněným. O tom celkem nepochybuji. Když už jste se rozparádili, jeden měsíc tenhle žár pravděpodobně nepřekryje. I proto na tebe dál čučí, jen se ovládá. Možná tak čekáte jeden na krok toho druhého – ty, protože on je chlap a taky tím, kdo to zabrzdil. On, protože ty jsi ta, která si spíš může dovolit na sebe tu zodpovědnost převzít. On se tak holt jen „stane obětí“, zatímco kdyby váš návrat inicioval, jeho svědomí se s tím popasuje daleko hůř.

Možná k tomu potřebujete další večírek. Být tebou, rozhodnu se dopředu, jak k celé vaší věci budeš chtít přistoupit, protože v momentě nějaké slabosti (alkohol, nadrženost) se už moc jasně rozhodovat nebudeš.

Neptala ses na to, proto na to neodpovídám, ale možná bych se zkusil zaměřit i na to, proč jsi ve svém manželství nešťastná a co s tím. Třeba tě to přivede k více odpovědím, než by ses vůbec nadála.