Příběh čtenářky: Chodila jsem s ním tři roky a netušila, že má rodinu

Když jsem Radima poznala, okamžitě jsem věděla, že je to ON. Krásný, šarmantní chlap se smyslem pro humor. A ty hluboké oči… Zamilovala jsem se do něj jako malá holka. Potkala jsem ho v knihovně, kde si vybíral dětské knížky a všiml si mých pohledů a tak na mě promluvil. Zeptal se mě, jestli se nějak nevyznám v pohádkách, že shání něco, kde budou víly a nadpřirozené bytosti. Možná by mi i řekl pravdu, že je to pro jeho malou dceru a syna, ale já na něj koukala tak zamilovaně, že asi vytušil šanci a poprvé mi zalhal. Řekl mi, že je to pro děti jeho sestry. Dali jsme se do řeči a on mě pozval na kafe. Jestli měl ten den snubní prstýnek, jsem si nevšimla, ale vím stoprocentně, že na další naše schůzky ho už netahal. A mně bylo teprve dvaadvacet let, takže jsem ve své naivitě nějak nepátrala, proč takový hezký chlap, kterému už bylo skoro čtyřicet, je stále sám. Možná mi stačilo vysvětlení, že ještě nepotkal tu pravou a mě napadlo, že to možná budu já.

Vlk samotář a já tomu uvěřila

Začali jsme se scházet a já to od začátku brala vážně. On tolik ne. Neměl zájem mě představit svým přátelům, rodině a ani o moji rodinu nestál. Navíc to byly pořád jen takové krátkodobé schůzky, ale ani v tu dobu mě nenapadlo, že by mohl být ženatý. Jednou jsem mu vyčetla, že on asi necítí to, co já a že já chci něco víc. Prostě jsem mu dala nůž na krk a byla jsem smířena s odpovědí, že on to zase tak vážně nebere a jestli hledám vážný vztah, ať se porozhlídnu jinde.

Ale on mě chytil za obě ruce a přiznal se mi, že mu na mně moc záleží, ale že je prostě takový vlk samotář a navykládal mi, jak měl těžké dětství, a že se se svojí rodinou nestýká. Vzpomněla jsem si na situaci v knihovně, kdy přeci hledal knížky pro děti jeho sestry a on hned znal odpověď. Že prý občas za sestrou zajde, ale trvalo prý dlouhá léta, než si k sobě našli cestu. A své rodiče už neviděl několik let.

Předstíral, že bydlí v garsonce

Litovala jsem ho a omlouvala se, že jsem na tohle citlivé téma narazila. Tak hloupá jsem byla. Jasně, že to všechno byly lži a žádné roztržky v rodině neměl. Od té doby, jsem prostě tohle téma neotevřela a vlastně jsem si libovala v tom, že mám jiný vztah než takový ten klasický. Připadala jsem si jako femme fatale a naše schůzky byly vášnivé a zamilované. Protože jsme neřešili to, co jiné páry, žádné návštěvy u rodičů, společné bydlení, prostě nic z obyčejného světa. Užívala jsem si tři roky vášnivého vztahu. Scházeli jsme se buď u mě v malém bytě, který mi koupili rodiče, nebo u něj v garsonce. Až později mi došlo, že si prostě pronajal garsonku jen na to, aby se tam se mnou mohl scházet. A taky možná s jinými.

Zdroj: www.shutterstock.com

První podezření…

Když jsem slavila pětadvacátiny, a on na mé oslavě chyběl, přestala jsem mu tak bezmezně věřit. Možná mě naočkovaly kámošky, které vyzvídaly, jestli dorazí a bylo jim divné, že si takovou událost nechá ujít a jedna řekla natvrdo: „Hele, to je jasný, ten tvůj má někde manželku a nepustila ho.“ Nejdřív jsem se zasmála, ale pak mi to začalo vrtat hlavou. Co když má pravdu? Proč Radim o sobě tvrdí, že je samotář, když je samý vtípek? A proč bydlí v malé, neútulné garsonce? Moje obavy vzrostly natolik, že jsem začala jednat a hned druhý večer jsem do jeho garsonky vyrazila. Klíče jsem neměla, a tak jsem zazvonila. Nikdo neotvíral. Napsala jsem tedy SMS a přišla mi odpověď, že je doma, myslí na mě a doufá, že se brzy uvidíme. Tak jsem mu odpověděla, že ráda za ním přijedu, ale přišla hned zpráva, že to nejde, protože mu není dobře a nechce, abych to od něj chytla. Přešla jsem do útoku. Kde jsi? Doma nejsi. Jestli tedy nemáš doma ještě jinde? Napsala jsem mu a on mi na to neodpověděl, až druhý den mi zavolal, že tvrdě usnul. Jenže já už mu nevěřila a rozjela pátrání. Prostě jsem ho začala stopovat a jeho kroky mě dovedly ke krásnému rodinnému domu.

Holčička, co mu říká „tati“

Tam mi spadla brada. Potlačila jsem nutkání zazvonit a schována za sloup jsem vyčkávala. Asi po půl hodině se otevřely dveře a z nich vyběhla malá holčička a za ruku si vedla mého Radima. Třeba je to dům jeho sestry, napadlo mě, ale když holčička, mimochodem hezčí jsem asi neviděla, řekla: Tati, já chci jet na kole, bylo po srandě. Rozhodla jsem, že nebudu dělat žádné scény a kazit mu manželství. A šla domů.

Když jsme se za několik dní viděli, prostě jsem to na něj vypálila. Že vím vše, že už přede mnou nemusí tajit svůj rodinný život. Díval se na mě překvapeně, ale i mě překvapil, když mi navrhl, abych se na něj nezlobila a že mě miluje a teď, když všechno vím, bude snazší se stýkat. Při slovech „miluji tě“ mi sice poskočilo srdce, ale pak jsem se neovládla a vrazila mu facku. Už jsem nechtěla nic slyšet a odešla pryč. Stačilo mi, že mi stihl potvrdit, že má ženu, dcerku a ještě malého synka. Od té doby jsem s ním nemluvila a vlastně se ani nikomu nesvěřila. Mysleli by si, že jsem ta největší naivka pod sluncem.

Co si myslíš o příběhu Hanky ty? Je opravdu tak naivní? Měla poznat dříve, že něco není v pořádku? A co říkáš na její rozhodnutí, že mu nebude ničit manželství? Napiš nám do diskuze, co podle tebe měla Hanka udělat, když se dozvěděla pravdu.

Foto: shutterstock.com