Diskuze

Článek s konkrétními případy se mi líbí, akorát já jsem zřejmě úplně jiná:
1) Nikdy jsem v soužití se svým mužem nebyla pryč déle než 3 dny a to byl porod mé dcery. Já nemám právo se vzdalovat od něj a od dětí.
2) Zašlé oblečení nosím já, on nové. Já oblékám děti, oblečení pro sebe dostávám o matčiny kamarádky. Z velikosti 38 už jsem na vel. 36, málo spím a jím, více pracuju.
3) Kéž by můj manžel jednou šel s chlapama na pivo, pije doma a já s ním.. Těžké přestat se opíjet zavřená v kleci.
4) Můj muž opraví cca vše, ale často mu trvají nedodělky. Uklízím po něm i po dětem já, když to potom nemůžou najít, mají spoustu výčitek na mou adresu. Jsem trestaná za udržování pořádku doma.
5) Tak tady v tom bodě asi jsem muž, na tom nevidím nic špatného, přiznávám, že se mi to líbí. A navíc, ráda tyto nevinné úsměvy sama rozesílám. Mám snad být zamračená a nafoukaná? To je dnes kde kdo.
A navíc, často si můj muž na mě vylévá vztek ze svých nepovedených skutků a já mu vracím úder právě těmi jeho úsměvy a flirtováním, o kterém vím. Nejde o to, že by mi to vadilo, vážně ne. Jde o to, abych proti němu měla opětovanou palbu, nikomu neuškodila a mohli jsme se zasmát.