Nechci dítě: Jsem normální?

Mají přítele nebo manžela, bydlí ve vlastním bytě a jediné, co jim podle okolí chybí, je kočárek. Ony však smýšlí jinak. Dítě nechtějí a netají se tím. Jak se takovým ženám žije?

„Žiju v malé vesnici a vrstevníkům z naší někdejší party se již nějakou dobu rodí děti. Já je nechci, nikdy jsem se tím netajila,“ říká usměvavá Markéta, které bude příští rok třicet. To, že dítě nechce, ví v podstatě od malička. „Nikdy jsem se nevrhala ke kočárkům, nevozila jsem panenky,“ vzpomíná žena, která miluje zvířata a stará se o opuštěné psy. „Vždy mi říkali, že změním názor, ale mě se to nějak nepodařilo,“ dodává se šibalským úsměvem.

Podobně jako každá žena, jejíž věk se točí kolem třicítky a která má přítele (tedy potenciálního otce), čelí útokům z okolí: kdy plánujete rodinu? „Odpovídám, že zatím nic neplánujeme, že je času dost, že chci cestovat a pracovat – nemám chuť se stále dokola obhajovat. Co postrádám, je tolerance.“ Na protažené obličeje kamarádek s kočárem si už zvykla a občasné lehce agresivní útoky z okolí ignoruje.

Je normální nemít dítě?

Otázkou „normality“ se zabývá řada psychologických studií a ani odborníci si netroufají předložit mustr na to, co je skutečně normální. Ženy, které se rozhodnou nemít dítě, společnost ráda řadí do škatulky „kariéristická mrcha“ nebo „žena – sobec“. Skutečné důvody ale často nemají s kariérou nic společného. „Prostě se necítím jako matka, nedovedu si tuto roli představit. Myslím, že mé životní poslání je jiné,“ vysvětluje Markéta.
„Mám panickou hrůzu z porodu. Vždy jsem se děsila, abych neotěhotněla,“ vysvětluje své pocity čtyřicetiletá učitelka Lucie, která již řadu let žije sama. A okolí si šušká, zda nemá lesbické sklony. „Přecházím to,“ rezignovaně mává rukou.

[[related]]

Žádná z těchto žen nevydělává statisíce, nehrnou se za kariérou, ale mají zcela normální život. Jsou sympatické, sdílné a otevřené. Nevykazují žádné známky nenormálnosti. Prostě jen poslouchají hlas svého srdce, pracují a ve volném čase se věnují dobročinným aktivitám: chodí na procházku se psy z útulku nebo v dětském domově doučují děti.
„Jistě, pro někoho to může být podivínské chování,“ přiznává Markéta, ale jedním dechem dodává, že jde přece o to, aby byl člověk spokojený. „Vždy mě mrzí, když vidím matku, která sice veze kočárek a za sebou táhne druhé děcko, ale je na ně hrubá a ve tváři není ani známka po spokojenosti,“ přikyvuje Lucie.

Otázka by proto možná měla znít takto: Je normální mít dítě, když ho nechci?

3.8.2012 12:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít

TOPlist