Jak přijímat kritiku a jak jí čelit

Jak vybublat s problémem ven 

Kritika vyvolává emoce, to je naprosto přirozené. Zoufalství, ponížení, ale také pocit selhání, nemá-li dotyčný pravdu. Není dobré tyto emoce potlačovat a dusit je v sobě, ať už jsou pozitivní či negativní. Máte pocit, že jste do své práce vložili všechen čas i energii navzdory tomu, že váš šéf na vás rozzuřeně křičí? Vyjádřete svoji lítost. Řekněte kolik času a úsilí jste úkolu věnovali a jak jste dělali vše proto, aby se podařil. Možností projevit lítost a popsáním celé situace se vám uleví. Problém vybublá ven. Pak už může nastoupit otázka, co se nelíbí, kde je problém. V závěru potom následuje návrh řešení. Například jak věc předělat. Pokud se vám podaří se kritikou takto prokousat a zpracovat ji, vyjdete z ní posíleni.

Ptejte se, co je špatně 

Postupně se vám možná podaří dostat se do fáze, kdy nebudete kritiku vnímat jako ponížení, ale jako nástroj dalšího růstu. Důležité je také ptát se, co jste udělali špatně a proč. Pokud vám někdo vaše návrhy smete ze stolu a přitom nebude schopen říct, kde je chyba, zůstanete příště ostražití. Budete se bát cokoli navrhnout, protože vycítíte, že vaše nápady stejně nebudou přijaty. „Náš šéf vždycky všechny naše návrhy odmítl. Po pár měsících ve firmě už mi připadalo, že vůbec nemá smysl něco vymýšlet, stejně si tam nakonec prosadí svoje návrhy,“ krčí smutně rameny sedmadvacetiletá Jitka, jak jí vedoucí vzal motivaci k práci.

Pokuste se zůstat v klidu, neobviňujte se ze selhání

Snažte se také zachovat klid. To je ovšem těžké. Většinou totiž máte snahu buď zaujmout obranný postoj, nebo zaútočit. Ani jedno není dobré. Fajn je ale třeba odlehčit atmosféru. Vtipnou poznámkou.

článek

Zjistíte pak, že kritika není tak tragická a můžete společně domluvit na řešení problému. „Většinou jsem kritiku považovala za útok na sebe, svoje selhání. Hrozně jsem si to brala k srdci. Roky mi trvalo, než se mi podařilo zvládat to, aniž bych se rozbrečela a naučila se trochu to zlehčit,“ říká o svých zkušenostech s kritikou čtyřicetiletá Michaela.

Umění pomáhat kritikou

Máte-li pocit, že kritizující má pravdu, nebojte se přiznat, že se vám něco nepovedlo. Kritika tím překvapíte, s tím nepočítá. Přiznat chybu nedokáže každý. Ale stejně jako umět chybu přiznat, je důležité i umět správně kritizovat. Konstruktivní kritika pomáhá. „Můj poslední šéf byl senzační. Když se něco nepovedlo, zavolal si nás. Vždycky začal tím, že řekl, co bylo dobré. Potom přešel ke konkrétním problémům. Stručně a jasně vysvětlil, o co mu jde. Na závěr ještě znovu udělal pár pochvalných poznámek. Všichni jsme pochopili, kde jsme udělali chybu, ale nikdo se necítil jako neschopný pitomec,“ ohlíží se za svojí pracovní kariérou šedesátiletá Ivana. Její šéf uměl kritizovat konstruktivně a tím kritikou pomáhat.

Nebojte se pochválit

Stejně tak jako většinou neumíme správně přijímat kritiku, neumíme přijímat chválu. Přitom ta je minimálně stejně důležitá. Chválu si nedokážeme užít, máme tendenci ji zlehčovat, tvářit se, že vlastně o nic nejde. To je chyba. Pochvala za dobrou práci je naším motorem, který nás žene dál. Takže učte se kritizovat, kritiku přijímat, ale také chválit a chválu přijímat.

A co vy? Jak snášíte kritiku? Odmítáte ji nebo o ní přemýšlíte?

Foto zdroj: thinkstockphotos.com