Školky jsou plné, nemám kam dát dítě. Co s tím?
Postihla firmu, ve které pracujete, také baby exploze? U Věry v práci to vypadá, jako by se tam ženy od dvaceti do pětačtyřiceti naráz domluvily a hromadně si pořídily děti. Mimča ale ještě nestihla odrůst plenkám, některá se dokonce ještě nestihla ani narodit, a už jejich maminy řeší, jak skloubit práci a mateřskou a kam „odložit“ děti.
Zdroj: archiv redakceKdyž vybouchnou všechny možnosti
Školek je málo, to není žádné tajemství, a tak se pro Věru samotnou i mnohé její kolegyně stala otázka, co s dětmi, noční můrou. „Obešla jsem několik školek v blízkém i vzdálenějším okolí bydliště se stejným výsledkem: mají obsazeno. Soukromou školku si z finančních důvodů nemůžeme dovolit. Rodiče mého manžela sice žijí ve stejném městě, ale ještě pracují, takže tam hlídací varianta nepřipadá v úvahu. Moji rodiče zase bydlí na druhém konci republiky, takže tam je zase technický problém spojený s dojížděním. Mohou sice občas přijet a na pár dní zaskočit, ale to není žádné dlouhodobé řešení,“ svěřuje se se svými problémy šestatřicetiletá Věra.
Firemní školka by byla řešením
Přiznává, že tiše závidí kolegyním, které mají to štěstí, že jejich rodiče žijí v místě, jsou už v důchodu a jsou zdravotně natolik fit, aby zvládli celodenní péči o malé dítě. „Hlídací babičky a dědečkové jsou k nezaplacení,“ pokyvuje hlavou. Uvažovala i o chůvě, ale profesionální služby, které zaručují správnou kvalifikaci a odbornost jsou pro ni také dost drahé. A jen tak někomu by svoje dítě také nesvěřila. „Člověk se pohybuje v začarovaném kruhu. Potřebuje někam umístit dítě, aby mohl do práce, ale když nemá funkční rodiče, nesežene volnou školku a nemá obrovský plat, aby mohl investovat do drahé soukromé a nemá ani na chůvu, v podstatě nemá šanci. Proto nás s kolegyněmi napadlo, že řešením by byla firemní školka. Dětí v rozptylu od jednoho do šesti let je u nás ve firmě teď asi deset a my ženy jsme si myslely, že najít tři nebo čtyři ochotné tety, které by se u nich v průběhu dne za rozumné peníze střídaly, by nebyl takový problém,“ vysvětluje plán, který vymyslela s kolegyněmi.
Zaměstnavatel odmítá
Když ale šly se svým návrhem za zaměstnavatelem, ten rázně odmítl. A to i navzdory jejich logickým argumentům, že když budou mít postaráno o děti, tím dříve se budou schopné brzy vrátit do práce a podávat plný výkon. Majitele firmy, ale tohle nezajímá. Kam si odložíš dítě, to je zkrátka tvoje věc. Neřeší, že nemáš kam. Přitom zřízení a provoz firemních školek lze podle současné legislativy Ministerstva financí považovat za daňově účinné výdaje v souladu s platnými zákony. Srozumitelněji řečeno, firma si může výdaje na fungování firemní školky odepsat z daní. Prokousat se právními předpisy pro zřizování a provoz firemních školek je sice dost náročné, ale nikoli nemožné. Záleží potom vysloveně na zaměstnavateli, zda má zájem podpořit spokojenost svých zaměstnanců.
Pomohou dětské skupiny?
Platí zkrátka rčení, že pokud se chce, tak všechno jde. Existují totiž i společnosti, které vám vybudují firemní školku takříkajíc na klíč. To znamená podle potřeb konkrétní organizace po konzultaci se zaměstnavatelem, rodiči a sladěním všech požadavků tak, aby vše fungovalo k obecné spokojenosti. Ještě jednodušší než zřízení firemní školky by přitom mělo být vytvoření takzvané dětské skupiny. Tam mají být nižší nároky na hygienické předpisy a kompetence osob, které budou o děti pečovat. Základní smysl, tedy postarat se dobře o děti, ale naplní i ony. Maximální počet dětí v jedné skupině by přitom měl být 24. Návrh o zřizování dětských skupin předložilo vládě v dubnu 2013 Ministerstvo práce a sociálních věcí. Jenže i když jde v jádru třeba o dobrý nápad, Věře nepomůže zákon, ale konkrétní činy.
Řešení přinesla bývalá učitelka
Když Věra a její kolegyně neuspěly s návrhem firemní školky, a to přesto, že téměř vše kolem organizace a dodržování všech zákonů a předpisů by si zjistily a zabezpečily samy a firma by ji jenom zaštiťovala, musela se zkrátka poohlédnout jinde a nějak situaci vyřešit. „Dostala jsem nápad. Obešla jsem znovu školky, kde mne už jednou odmítli, a ptala se, jestli třeba nemají nějakou paní učitelku, která už odešla do důchodu a měla by zájem si přivydělat. Většinou mne poslali pryč, nikomu se moc nechtělo něco řešit nebo se do něčeho plést, ale v jedné z nich si na mne udělali chvíli času, vyslechli mne a nakonec zavolali jedné ze svých bývalých zaměstnankyň,“ líčí Věra šťastný konec svého příběhu. Paní kývla na nabídku a dnes už čtvrtý měsíc funguje jako hlídací babička. „Naše Katka si ji strašně oblíbila a já taky nevím, co bych bez ní dělala. Všechno funguje na 100 procent,“ uzavírá Věra svoji školkovou story.
A jak to máte vy? Také jste museli řešit problém se školkou? A jste pro firemní školky nebo raději dáváte přednost profesionálním školkám?
Foto zdroj: profimedia.cz
