Emoce a nadváha: Jak spolu souvisí? Hodně!

Emoce a jídlo. Na první pohled spolu nesouvisí, ale opak je pravdou. To, jak jsi byla či nebyla v dětství krmena rodičovskou láskou, může ovlivnit tvůj vztah k jídlu i v dospělosti. Jednoduše řečeno, za tvými kily navíc může být nedostatek lásky. Nevěříš? Přečti si víc!

Problémy začínají už dětství

Jídlo je součástí našeho života už od narození. Právě s jídlem jsou spojeny první emoce, které pociťujeme. Bylo vědecky prokázáno, že nekojené děti, které neměly tak častý kontakt s matkou, mívají velmi často v dospělosti problémy s přijímáním potravy. Právě proto se doporučuje, pokud je to jen trošku možné, dlouho kojit. Nejde jenom o živiny, které matka svému děťátku předává ve svém mléce, ale také o intenzivní citový kontakt, který krmení poskytuje.

„Měla jsem problémy s tím, že jsem si nikdy k matce nedokázala vytvořit vřelý vztah jako třeba jiné ženy,“ vypráví třicetiletá Míša. „Jsme sice s mamkou v podstatě kamarádky, v mnoha věcech si rozumíme, ale nikdy jsem necítila potřebu ji obejmout. Když jsem jí dávala pusu, bylo to takové chladné,“ líčí svoje pocity. „Nějakou dobu jsem přemýšlela o tom, proč by to tak mělo být. Napadlo mne, zda příčiny nehledat v tom, že mě máma nekojila, protože neměla mléko,“ vysvětluje dál Míša. Možné to je, i když samozřejmě se to nijak dokázat nedá. Jisté je, že jako kojenec máš jídlo propojené s citovým kontaktem s matkou, a když ten z nějakých důvodů nevznikne, může to ovlivnit tvůj další život. „Vlastně ani později mamka nebyla ten typ ženy, který by svoji dceru objímal. Mám pocit, že jsme si k sobě našly cestu spíš rozumově. Trochu jsem si to vyčítala, ale teď to prostě beru jako fakt,“ dodává Míša.

Jak si zadělat na problémy v dospělosti

Nejen kojení má však vliv na obezitu, či poruchu příjmu potravy v dospělosti. Dalším důvodem může být třeba tolik oblíbené násilné nucení dětí do jídla. Jediná věta: „Když tohle nesníš, nic jiného k jídlu už dneska nedostaneš,“ ve spojení s pohledem na misku hrachové kaše může v dítěti vyvolávat odpor a strach. Do té míry, že v něm později i pohled na stůl obložený jídlem vyvolá nucení na zvracení. Podobný efekt má i týrání hladověním: „Jestli tohle nesmíš, budeš hlady“.

Podobně je na tom ovšem i dítě, které rodiče neustále chválí, že dobře jí. Naučí se vzorec: „Sním všechno, jsem tedy hodné a dobré,“ který si vezme s sebou do dospělosti, kde může mít nakročeno k přejídání, nadváze a obezitě. Je proto důležité, aby si člověk už jako malý vytvořil správné stravovací návyky. Nepociťoval jídlo ani jako trest, ale ani jako odměnu. Neutrální vztah k jídlu pak zajistí, že si budeš schopna dobrý pokrm vychutnat, ale nebudeš ho považovat za náhražku citů.

Když zajídáš problémy a citová zranění

Jsi zklamaná v lásce, zraněná, zhrzená a tvoje první cesta vede do ledničky? Chyba! Obrovská chyba! Je ale pochopitelná, pokud pro tebe bylo jídlo už v dětství berličkou na problémy. Stejně tak, když tě naštve šéf, nebo když se pohádáš s partnerem. Pak trpíš výčitkami, že jsi jíst vlastně vůbec nechtěla. Stejně velkou chybou je také odměňovat se jídlem za úspěchy. Podařila se ti porada, nebo jsi sehnala skvělý kšeft a šéf ti slíbil povýšení? Ideální čas na oslavu a jak jinak než dortíkem nebo večeří. Začarovaný kruh. Své o tom ví třicetiletá Jarka:

„Byla jsem jídlem jako posedlá. Kdykoliv jsem měla za sebou náročný den v práci, hádku s partnerem, nebo prostě jen úspěšný den, okamžitě jsem sahala po jídle. A je jedno, jestli to byl dortík, koláček, tabulka čokolády nebo oběd ve fast foodu, který miluju. Jídlo se pro mě stalo drogou a náplastí na všechno. A podle toho jsem také za pár let vypadala. Teprve díky několika sezením u psycholožky jsem se naučila brát jídlo jako jídlo a ne jako odměnu nebo prostředek pro zlepšní nálady. Paní psycholožka mě naučila jednoduchý trik, a to před každým jídlem, než se na něj vrhnu ho položit na stůl a deset minut dělat ještě něco jiného. Myslet na něco jiného a pak se rozhodnout, jestli mám opravdu hlad, nebo je to jen touha zajíst stres. Pomohlo mi to. Dneska už jsem shodila 20 kilo a pokračuju dál. Mám ze sebe radost a doufám, že už mě nikdy jídlo nebude ovládat.“

Co s tím? 

Je jasný, že většina našich chutí není fyzický hlad, ale emoční. Ten ovšem s jídlem nezmizí. Jak bojovat s emočním hladem, aby ses nepřejídala a neskončila s nadváhou? Zeptali jsme se odborníka na výživu: „Prvním krokem je to, že si svůj problém uvědomíš. Pokaždé, když taková situace nastane, zastav se. Nezačni jíst, ale přemýšlej. Co tvůj emoční hlad způsobilo, co je spouštěčem? Vztek na někoho? Časový stres? Smutek, že nikdo neocenil tvou práci? Zklamání v lásce? Příčin je spousta. Zkus s těmito emocemi pracovat jiným způsobem, než je prostě zajídat. Tím je vlastně přeměníš na kladné a tobě prospěšné. Trpíš stresem, že nestíháš? Snaž se si práci lépe zorganizovat. Je ti líto, že nikdo neocení, jak jsi pracovitá? Řekni si o ocenění. Máš na někoho vztek? Uvolni se meditační technikou, nebo se třeba na chvíli zavři na toaletu a do omrzení si říkej je to blbec, je to blbec, dokud tě vztek nepřejde. Možná postupně zjistíš, že se ti daří emoční hlad uspokojovat i jinak.“ radí Pavel Marek.

A co ty? Máš to podobně? A máš nějaký recept, jak s tím bojovat? Napiš nám do diskuze!

Foto zdroj: Thinkstockphotos.com

8.7.2015 6:00| autor: Helena Stejskalová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist