Příběh čtenářky: Nesnáším snachu, syn ji ale pořád hájí

Pořád se mluví o zlých a nesnášenlivých tchyních, ale někdy i snacha dokáže potrápit. Snachy a tchyně spolu bojují odnepaměti a není divu – obě se snaží o přízeň jednoho muže. Ale když to jedna přehání, tak dokáže ze života té druhé udělat peklo. Jak se nám svěřila naše čtenářka Radka (54 let), boj se snachou je o to horší, že má strach, aby nezkomplikovala život svému synovi.

tchyne-a-snacha-1100x618.jpg

„Moje snacha rozhodně není žádný andílek,“ začíná své vyprávění Radka. „Bojuji s ní od chvíle, kdy jsme se seznámily, a nemyslím si, že bych byla ten typ matky, co mluví mladým do života. Je sice pravda, že na synovi trochu lpím, ale je to tím, že je jedináček a jeho táta nám zemřel, když Pavlíkovi bylo deset let. Ale se synovými partnerkami jsem vždy vycházela dobře. Tu předešlou si chtěl dokonce vzít, ale pak se najednou zničehonic rozešli a přišla ta současná.

Od první chvíle mi přišla rozmazlená

Irena mi nesedla od prvního okamžiku. Vlastně ještě před tím, než jsem ji poprvé spatřila. Protože na první setkání se muselo čekat, až bude mít čas. Nejdříve měli přijít v pátek večer, ale to mi syn volal, že jeho přítelkyně nestíhá a ať to odložíme. Odložilo se to ještě dvakrát a já vždy měla doma nachystanou večeři.  Když jsem ji uviděla poprvé, nejdříve mě napadlo, že není tak hezká jako ta předešlá, ale třeba bude hodná, řekla jsem si. To jsem se zmýlila. Přišla a hned se hnala dovnitř, aniž by se přezula. V jídle, které jsem servírovala, se jen vrtala, a když jsem jí nabídla čaj, tak si řekla o zelený. Ten jsem ale neměla, tak pila jen vodu a tvářila se tak, jako by jí ubližoval celý svět.

Syn ji omlouval, prý si vše moc bere

„Je hodně citlivá,“ řekl na její obhajobu můj syn, když jsme si pak volali a já se ptala, jestli jsem udělala něco špatně. „Je neskutečně vnímavá ke všemu a tak si vše bere, musela bys ji znát lépe,“ vysvětlil mi. Ale já jsem si myslela, že je spíše rozmazlená, ale nahlas jsem to neřekla. Třeba má Pavlík pravdu, a až ji poznám, bude vše jinak. Ale to jsem se mýlila.

Vzali se poměrně brzy. Nastěhovali se do bytu, který musel Pavlík koupit na hypotéku, i když měl hezký byt už dávno, ale podle ní byl malý a daleko od centra. Takže si musel vzít půjčku, aby si tak drahé bydlení mohl dovolit. Ona nepřispěla ničím. Podle Pavla to bylo v pořádku. Nechtěla jsem se do toho montovat. Koneckonců to byla jejich věc. Opravdová potíž nastala, když Irena otěhotněla. To jsem svého syna téměř neviděla, protože musel být každou volnou chvíli s ní. A důvod byl pořád stejný. Že je citlivá, těhotenství snáší špatně a on se o ni musí starat.

Mou pomoc přijala bez jakékoli vděčnosti

Když se jim narodila dcerka Amálka, první dva týdny jsem ji neviděla. Snacha to zakázala, že prý k nim nikdo nesmí, aby nepřinesl nějakou nemoc. Ale pak se situace změnila, protože Irena dostala poporodní depresi a nebyl nikdo, kdo by jí pomohl. V tu dobu jsem se teprve dozvěděla, že Irena neměla úplně pohodové dětství a že se svými rodiči nyní nemluví. Je taky jedináček a tak jsem zbyla já, kdo by hlídal malou. Irena měla tak silnou depresi, že ji hospitalizovali na psychiatrii. Starala jsem se o svou vnučku téměř celý měsíc. A když se Irena zmátořila, tak prostě ke mně přijela, dcerku si odvezla a bez poděkování zase odjela.

A pak začalo opravdové peklo. Můj syn mi volal obden a ptal se, jak jsem jejich Amálku krmila, jak jsem ji uspávala a jestli jsem s ní chodila ven. Že prý má Irena pochybnosti, jestli jsem to zvládla, a že jí přijde holčička pobledlá, špatně spí a je neklidná. Místo toho, aby mi byli vděční, ještě se po mně vozili!

Syn se úplně proměnil

Amálce už bude rok a od té doby, co si ji snacha odvezla, jsem s ní nebyla sama. Vidím ji tak jednou za měsíc.  A syn? Ten se po boku své ženy proměnil. Je ke mně útočný a protivný. Ale také jsem si všimla, že už nemá tu jiskru v oku, co míval dřív. Můžu se jen domnívat, co se u nich doma děje, ale podle mě to v pohodě nebude. Na mé narozeniny se vykašlali. Prý měla Irena střevní potíže. Ale proč mi nepřišel popřát alespoň můj syn? Jednou jsem se ho zeptala, jestli je u nich doma vše v pořádku a on se urazil a odešel. Co mám dělat? Nechci ztratit svého syna a jedinou vnučku,“ je bezbranná Radka.

Co bys poradila? Myslíš, že by se měla od svého syna odpoutat nebo že je to dokonce její chyba? Přemýšlela jsi někdy o tom, jak ty působíš na svou tchyni? Napiš nám do diskuze svůj názor.

Foto: Shutterstock.com

15.6.2018 4:00| autor: Alžběta Bublanová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist