Příběh čtenářky: Cítím se jako poskok

V dnešní době je snad běžné, že muž pomáhá s chodem domácnosti. Pryč jsou ty časy, kdy chlap ležel na gauči s lahváčem v ruce a žena kolem něj jen kmitala. Ale ne pro naši čtenářku Michalu (34 let), ze které si udělal služku nejen její manžel, ale dokonce i tchyně. Jak se nám svěřila, ráda by svou situaci změnila, ale nejbližší si na její ochotu už zvykli.

kuchyn-1100x618.jpg Zdroj: Shutterstock.com

„Nikdy jsem nebyla typ pro domácnost a vždy mě bavilo někde lítat po venku, ale s přibývajícím věkem jsem přeci jen zkrotla a když jsem ve dvaceti osmi porodila prvního syna, šla zábava stranou,“ začala vyprávět Michala. „Můj manžel mi totiž s ničím moc nepomohl, a vlastně to trvá dodnes. Ale od začátku, Jirku jsem poznala, když mi bylo pětadvacet, a kde jinde než na jednom letním festivalu. Zaujal mě svou bezprostředností a já si řekla, že s ním budu mít hezký život. Před tím jsem totiž chodila s klukem, který měl pedantské sklony a měl rád uklizenou domácnost, kde to voní domácí bábovkou. A tu já péct neuměla. S Jirkou to bylo jiné, doma jsme se téměř nezdržovali a užívali si života.

Po narození syna se ze mě stala hospodyňka

Jenže po narození Aleška jsem pochopitelně nemohla trajdat někde po hospodách, a tak jsem se naučila vařit a ani mi nevadilo, že mi tam venku uniká svět. Za dva roky se nám narodil druhý syn Tomáš, a tak jsem zůstala i nadále doma a starala se o domácnost a děti. Manžel si plnil sny. Vždy ho to táhlo k hudbě, a tak se živí jako DJ a kromě toho má vlastní kapelu, se kterou často vystupuje. Sice nevydělává velké peníze, ale na uživení to stačí.

Starost o manželovu matku

Když byly nejmladšímu synovi dva roky, onemocněla tchyně. Manžela už neměla, a tak jsem to byla já, kdo ji tam s kastrůlky teplé polévky chodil navštěvovat. Nebydlí daleko, stejně jsem doma vařila, a tak jsme si s dětmi udělali aspoň procházku. A zatímco si ona hrála se svými vnoučaty, něco málo jsem jí tam poklidila, nebo skočila na nákup. Času jsem měla dost, a když mi pohlídala děti, nevadilo mi jí vygruntovat byt.

Jenže její zdravotní stav se nijak nelepšil, šla dokonce do předčasného důchodu a zvykla si na to, že já jsem vždy po ruce. Jenže já si malovala jinou budoucnost. Už jsem se opravdu těšila na to, až nastoupím do práce a Tomáš půjde do školky. Být pořád ženou v domácnosti jsem nechtěla, a kromě toho jsem toužila po vlastním příjmu peněz. A tak jsem taky do práce nastoupila. V jedné soukromé firmě jsem dělala kancelářskou práci ještě před tím, než jsem nastoupila na kolotoč rození dětí a kojení, a měla jsem štěstí, že její majitel rozjížděl novou pobočku, a tak hledal zaměstnance. Není to sice žádné zaměstnání snů, ale chovají se tam ke mně pěkně a je to hlavně něco jiného než úklid a vaření.

Stíhám zaměstnání, svou i tchyninu domácnost

Jenže fakt, že jsem taky začala pracovat, vlastně v rodině nikoho nevzrušil. Můj manžel si dál jel to svoje, s kapelou objíždí malá městečka, a dokonce začal vypomáhat jednomu kamarádovi, který vlastní galerii. Nevím, co ho to najednou popadlo, protože k obrazům nikdy moc netíhl, ale on říká, že objevil nový směr, kterým se vydat a se svým kamarádem pořád debatuje nad tím, co do galerie přidat a kdy udělat vernisáž.

Takže starost o domácnost je pořád na mně. A to jsem si malovala, že když budu pracující žena, že bychom se mohli o některé povinnosti dělit. A péče o jeho matku mi taky zůstala. Takže po práci letím vyzvednout děti ze školky a třikrát do týdne s nimi chodím ke tchyni, uklidím jí, nakoupím jí a sem tam ji vezmu ven aspoň do nedalekého parku. Obchod je hned vedle parku, tak jsem jí už několikrát naznačila, že by si tam mohla dojít nakoupit, když zvládne cestu i do parku, ale ona odvětí, že sama by to nedala, a navíc nechce tahat těžké tašky. To mě vždy rozčílí. Těžké tašky? Vždyť jí stačí tři rohlíky a nějaká ta šunka. To já tahám těžké tašky pro čtyřčlennou rodinu, i když mám doma silného chlapa.

Volné odpoledne? To pro mě neexistuje

Vrcholem bylo, když mi tchyně volala v sobotu ráno, že mě očekává v poledne i s obědem, protože chystá velký úklid. Ten den byl zrovna Jirka doma a slíbil, že vezme kluky ven, a dokonce i někam na oběd, takže já se těšila, jak si udělám klidnou sobotu. Ale manžel mi řekl, že když tedy bere syny ven, mám tedy aspoň čas a proč bych to pro jeho nemocnou matku nemohla udělat. Udělala jsem, ale pak jsem si to vyčítala. Měla jsem si dupnout. Jenže nevím jak. Nechci dělat v rodině zle a nechci vypadat jako nějaká mrcha.

Jak si dupnout?

Ale vím, že se postavit musím, už i kvůli synům, aby si nevzali do života to, že všechno odpracuje žena. Všimla jsem si, že i oni se ke mně chovají jako ke služce a když jim nakážu, aby něco poklidili, tak můj muž před nimi řekne, že to přeci můžu klidně udělat já, když vidím, jak si zrovna hrají. Jak z toho ven, aniž bych ohrozila mé manželství a klid rodiny?“ ptá se čtenářka Michala.

Je vidět, že Michala má toho na svém hřbetu dost, a tak je jasné, že se musí dříve či později všem postavit. Co bys poradila jako první krok k tomu, aby ji okolí nebralo jako služku?

foto: shutterstock.com

5.8.2019 4:00| autor: Alžběta Bublanová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít

TOPlist