Femina.cz » Šeptem » Příběhy » Ten pravý, ten jediný

Ten pravý, ten jediný

Ten pravý, ten jediný

Šeptem: Příběhy | autor: Vanesa Meyer | vydáno 30. 04. 2013

Možná to znáte, žena před rozvodem, muž v neuspokojivém partnerském vztahu, že vám ten scénář někoho nebo něco připomíná? Možná to takhle začíná. Ale končí to vždycky smutně, ale to už opravdu předbíhám příliš.

Jediné, co jsem tou dobou věděla naprosto jistě, bylo, že se rozvedu. Petr se choval čím dál tím víc neurvale a já jsem z něho měla pořád větší strach.  Už jsme se nedokázali o ničem normálně bavit, jen jsme na sebe řvali a každý rozhovor končil přinejmenším hádkou.

A já tou dobou v novém zaměstnání potkala jeho. Bylo to ON, muž mých představ, chlap, po jakém jsem vždycky toužila. To jsem věděla naprosto jasně už při prvním setkání.  Sametový, hluboko položený hlas, hladce oholená tvář, široké tmavé obočí, přísný pohled a neskutečně krásná zadnice. Zkrátka mužský k zulíbání. Všude. Něco mi říkalo: děvče, drž si ho od těla, ať to zase neobrečíš, ale vnitřní hlasy jsou přece od toho, aby se ignorovaly, že?!

Mám štěstí nebo spíš v tomhle případě smůlu, že dokážu dobře a poměrně rychle zapadnout do jakéhokoli kolektivu lidí. Jsem zvyklá se přizpůsobit, ale na jisté lidi mám svůj vyhraněný názor.  Po půl roce v práci jsem byla natolik oblíbená, že mi svěřili organizaci firemního školení ve vinném sklípku a já nezaváhala ani na chvíli a vrhla se do práce po hlavě.

Byla jsem odhodlaná k tomu, dostat se na téhle akci muži svých snů do kalhot. A rozhodla jsem se udělat pro to všechno. Doslova popoháněná touhou svést a být svedena pro mě nebylo nic dostatečnou překážkou. Organizaci firemního výjezdu jsem zvládla na jedničku, teď aby ještě klapnul můj tajný úkol. Při představě, jak pevně sevřu jeho dlaň, která se mě bude dotýkat na holé kůži, pod tím nejužším proužkem mých kalhotek, jsem byla poháněna k tomu, abych vše dokonale zorganizovala ve svůj prospěch. Nakonec byl scénář přiveden k dokonalosti a den D se nezadržitelně blížil.

Doma ani v práci jsem nemyslela na nikoho jiného, jen na něj. Když jsme se potkali, bylo jasné, že to mezi námi jiskří a já se ani nesnažila cokoli zastírat. Vyhledávala jsem příležitosti, jak se dostat co nejčastěji do jeho zorného úhlu. Párkrát jsme spolu zašli na oběd, vyměnili si pár slov a později i esemesek.  Pokaždé, když jsem si na něj vzpomněla, v břiše jsem ucítila divoce lítající motýly. Bylo jasné, že nejen mou hlavu, ale celé mé tělo ovládají hormony a rozum, ten jsem pohřbila společně se svým manželstvím. Je jasné, že všechno nové je vždycky přitažlivější, neokoukanější. Hormony se začnou bouřit a mysl je naprosto zatemnělá. A ta moje mysl nebyla žádnou výjimkou.

Nálada ve sklípku byla tak skvělá a toho jiskření ze všech stran a na všechny strany tam bylo snad až příliš. Zábava nevázla ani na okamžik, víno teklo doslova proudem a temná zákoutí vinného sklípku jako by mi našeptávala, že přišel čas na můj plán. Na sobě jsem měla své nejkrásnější černé krajkové prádlo. A samozřejmě ještě něco na něm, až mi začínalo být vedro a já se občas musela zajít zchladit na čerstvý vzduch, ven za dveře sklípku.

Cítila jsem se jak puberťačka, je to vůbec možný ve zralém věku myslet takhle? Promýšlet všechno detailů, představovat si, jak si mě bere, líbá všude od hlavy až po rozkrok, jak mě bude hladit, dotýkat se něžně a zlehka, rozehrávat každou mou strunu v mém nadrženém těle. Nešla by ses projít? Vytrhl mě z představ jeho sametový hlas, ani jsem si nevšimla, že se šel taky nadýchat čerstvého vzduchu. "Je tu prý krásná příroda, myslím, že by ses potřebovala provětrat a trochu odpočinout od toho organizování, dnes už se stejně nic školit nebude." Nemusel mě dlouho přemlouvat, poslední dny a týdny jsem pro samou práci nikde v přírodě nebyla. A takové milování venku někde v lese, nebo u řeky, to by mohlo být ještě zajímavější než v někde v penzionu. Z počátku jsme mluvili jen o práci a budoucích projektech, když tu se před námi objevil odlehlý rybník.

"Pojď si zaplavat a už mě táhl k rákosí." "Neblázni, nemáme plavky, co když nás někdo uvidí." Ale on neposlouchal a už z něj padala košile, kalhoty i slipy. To, co skrývaly, to bylo opravdu sousto, kterému se nedalo odolat. Jako ve snách jsem ho začala zkoumat. Jeho nádobíčko bylo krásně vyvinuté a pod mým dotekem krásně rostlo ještě víc. To už se i on přestal ovládat a sundával ze mě upnuté šaty a krajkovou podprsenku a tanga. Pevně mě k sobě přitiskl, jeho rty se mi přisály na krk a postupovaly níž a níž až k mému vlhkému, horkému klínu. Ouuuu, jeho jazyk není obratný jen v mluvení! Podlamovaly se mi kolena, cítil, že slábnu a proto si mě položil do trávy. Nepřestával v líbání a sání. Předčil moje očekávání, byla jsem připravená na vše, ale ne na takové jazykové tornádo, sál mě plnými doušky a já se mu oddávala celá, úplně smyslů zbavená. A stalo se něco neočekávaného, sál mi ji hlouběji a hlouběji, nepřestával, i když cítil, že za chvilku budu, a najednou to přišlo, ten velký stah, to obrovské nezadržitelné teplé vlhko.

"Ano dej mi ji, dej svou šťávičku," pobízel mě a hecoval, byla jsem jak očarovaná a přišel výstřik! Můj první orgasmus s výstřikem. Je to opravdu možné? Může mít žena výstřik? Teď už vím, že pokud má tak šikovného muže, který neodbude předehru, tak může mít. Nažhavilo ho to tak, že v mžiku mi svého pevně ztopořeného kamaráda zasunul až po okraj.

Byla jsem hodně sevřená, ale to mu nevadilo, právě naopak během chvilky už i on dosahoval vrcholu. Naše vzdechy přehlušilo kvákání žab, naštěstí. Teď už nezbylo nic jiného než se osušit a rychle se obléct, aby si kolegové nevšimli naší delší absence ve sklípku. Zbytek večera jsme se míjeli, měla jsem ještě plno práce s organizováním noclehu a šla spát až pozdě k ránu. Při snídani jsem zjistila, že už jel s první skupinou domů, aniž by mi něco řekl nebo aspoň napsal esemesku!

Pak nastal víkend a žádná zpráva nic, žádná reakce, neodepsal mi ani na sms, ve které jsem se ho ptala, jestli se něco stalo. Byl to pro mě nekonečně dlouhý a šílený víkend, manžel byl někde s kamarádama a já se neměla ani s kým pohádat. Vřelo to ve mně jak v papiňáku. Už ať je pondělí, ať už ho uvidím, jinak z toho zešílím. Konečně přišlo vytoužené pondělí. Potkali jsme se až před polednem. "Nezajdem na oběd? Ráda bych s tebou mluvila!" "Nemůžu, mám teď schůzku se svou snoubenkou, jdeme vybírat prstýnky, za měsíc se berem, je v jiném stavu. Promiň, užili jsme si, ale teď už fakt spěchám."

Další články z rubriky

Komentáře (0)

Tento článek ještě nikdo nekomentoval.

TOPlist