Normální sex nebo úchylka? Kde se nachází ona hranice?

Lidská sexualita má mnoho podob a k označení té morálně správné a všeobecně přijatelné, bychom jen stěží hledali kompetentní osobu. Nutno ovšem zdůraznit, že tam, kde sexuální touha a potřeba jedince ohrožuje na zdraví, či dokonce na životě druhou osobu, to už hranice jasně překračuje. Ale ve všech ostatních případech je sexuální vyžití soukromou záležitostí zúčastněných a je jen na nich, jak si tu svou hranici vymezí.

Chtěla bych, ale stydím se

Co ale dělat, když vy sama máte tajné touhy a vnitřně cítíte jistou frustraci z jejich nenaplnění? Co když si kvůli tomu připadáte divná, rovná se úchylná? Pravděpodobně svůj život díky této skutečnosti vnímáte jako neúplný a dost možná se i trápíte, ale stejně máte strach o svých potřebách mluvit z důvodu možného odsouzení, ať už svým partnerem, nebo společností. A bohužel jsou případné obavy mnohdy i na místě. Pro předsudky a pokrytectvím nasáklou společnost je totiž hračka dotyčného ocejchovat přízviskem „úchylák.“

Potlačit tužby nebo být nevěrná?

Toť otázka! Ideální stav je takový, když máte po svém boku partnera, který má pro vaše sexuální potřeby pochopení, ba co víc, dokážete si vzájemně dát přesně to, co vás maximálně uspokojuje a naplňuje. Nikdo vás nesoudí, nikdo vás nezatracuje a jste šťastná a vnitřně vyrovnaná. Jenže, co když jste na své choutky sama a víte, že váš partner tvrdě zamítá praktiky, které vás vzrušují. Milujete ho, nechcete ho ztratit a je vám jasné, že pokud byste se zmínila o tom, že si přejete být od hlavy až k patě v gumovém oblečku, případně prahnete po tom, aby vás svázal a nařezal vám, vaší lásce zazvoní umíráček. Nebo naopak, že máte přímo nezřízenou chuť pokořit jeho.

článek

A co teď s tím? Vlastně moc na výběr nemáte. Buď svoje chlípné já umlčíte a pohřbíte své touhy někde hluboko uvnitř sebe, nebo se vydáte někam, kde vám je bez výčitek a navíc s velkým potěšením vyplní. Jak se rozhodnete, závisí na míře vaší potřeby. Pokud dokážete žít alespoň z části spokojený život bez takříkajíc podstaty své sexuality a netrpí tím vaše psychika, je to v pořádku. Horší situace však nastává, jsou-li vaše potřeby natolik silné, že je ovládnout a potlačit nedokážete. Potom se jako nejschůdnější řešení opravdu nabízí využití služeb někoho zasvěceného, někoho, kdo vám pomůže alespoň občas žít si svůj „normální“ sexuální život. Jak dlouho vám to ale takto bude procházet, je ve hvězdách. A spoléhat na to, že vám partner toto počínání posvětí, také s jistotou nelze.

Nebát se svou sexualitu obhájit

Přitom sex a erotika jsou přirozenou a nedílnou součástí našeho bytí, a dokud se budeme stydět o svých potřebách otevřeně a se samozřejmostí mluvit, vždycky se najde někdo, kdo se nám bude snažit vnutit názor, že právě zde je ta hranice normálnosti a vše za ní je úchylné, tudíž špatné. A my se stále budeme cítit provinile pokaždé, když nás přepadne chuť na něco za touto nadiktovanou linií. Uvědomme si, že pokud svým jednáním nikoho neohrožujeme, je náš sexuální život zcela v naší vlastní režii a když budeme chtít, tak i bez jakýchkoliv hranic.

Co si o tomto myslíte vy? Napište nám, jaká je vaše krajní mez a co už je podle vás nekompromisně tabu.

Foto zdroj: profimedia.cz