Přežila jsem vlastní dítě

Jak už z názvu vyplývá – ano, bohužel, přežila jsem vlastního syna. Je to rok a půl, co mne, své další dva sourozence a rodinu navždy opustil. Proč? Proč se to stalo mně? Proč zrovna můj syn? Doposud jsem nenašla na své otázky dostačující odpovědi a myslím, že ani nenajdu. Proč je život tak nespravedlivý? Proč musí trpět nevinní? Proč umírají……děti?

Byl to veselý malý kluk, co měl každého rád a naopak, všichni měli rádi jeho. Byl veselý a na svůj věk nadměrně chytrý. Byli jsme všichni tak štastní. Nic nám nechybělo. Děti byly naší největší radostí. To naši rodinu každý den stmelovalo více a více. Tak proč naše štěstí nemohlo existovat dále? Proč se před rokem a půl musela vloudit do rodiny zdrcující bolest a naši rodinu nečekaným úmrtím našeho synka úplně ochromit? Za co? Nikomu jsme nic neudělali a ani ten malý. Není větší bolesti….opravdu. Když jste rodičem, nic horšího neexistuje, než smrt vašeho dítěte. Věřte mi. Se synkovou smrtí se nesmířím nikdy. Nikdy nepochopiím, proč zrovna on a proč zrovna má rodina. Nebo spíš pochopit nebudu chtít.

Od smrti synka uplynul rok a půl a v naší rodině se od jeho smrti nic nezměnilo. Já každý den brečím, a nejhorší jsou pro mě noci. Každou chvíli se mi zdá, jak malého syna držím za ruku a najednou se vzbudím a všude ticho a tma a já ruku prázdnou. A čas?Ten se v naší rodině zastavil úplně. Jeho sourozenci na něj neustále také myslí. Ne jednou mi učitelky vykládaly, že se jejich bratříček objevuje na výkresech, nebo v úkolech. A také oni sami o něm každou chvíli mluví. Dcerka se i kolikrát rozbrečí. A to je pro mne samotnou o to horší, když vidím, že se trápí i dcerka.Těžko vysvětlíte osmiletému dítěti důvody, proč jejich bratříček umřel. Proč? Protože sama nevím.

Někdo si řekne: mám ještě dvě děti, pro které tady musím být a kvůli nim být štastná, ale ono to není tak lehké. Ano, své dvě děti miluji a udělala bych pro ně cokoliv, ale už to nejsem já. Něco odešlo zároveň s mým synkem. Těžko vám to zde vysvětlit. Asi byste museli být v mé situaci, abyste mě zcela pochopili. Ale nikomu, ani nejhoršímu nepříteli bych nic tak bolestivého, jako smrt dítěte, nepřála zažít. Nikdy a nikomu.

Naše rodina, už nebude nikdy tak štastná jako dříve. Bolest nás bude doprovázet po celý život i když se časem trochu otupí. Ale synka nám už nic a nikdo nevrátí.
Nepromeškejte jediný okamžik dávat svůj čas a lásku svým dětem. Jejich životy jsou nesmírně křehké.

24.6.2011 4:00| autor: Květa (mamina30)

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist