Přežila jsem vlastní dítě

Jak už z názvu vyplývá – ano, bohužel, přežila jsem vlastního syna. Je to rok a půl, co mne, své další dva sourozence a rodinu navždy opustil. Proč? Proč se to stalo mně? Proč zrovna můj syn? Doposud jsem nenašla na své otázky dostačující odpovědi a myslím, že ani nenajdu. Proč je život tak nespravedlivý? Proč musí trpět nevinní? Proč umírají……děti?

Byl to veselý malý kluk, co měl každého rád a naopak, všichni měli rádi jeho. Byl veselý a na svůj věk nadměrně chytrý. Byli jsme všichni tak štastní. Nic nám nechybělo. Děti byly naší největší radostí. To naši rodinu každý den stmelovalo více a více. Tak proč naše štěstí nemohlo existovat dále? Proč se před rokem a půl musela vloudit do rodiny zdrcující bolest a naši rodinu nečekaným úmrtím našeho synka úplně ochromit? Za co? Nikomu jsme nic neudělali a ani ten malý. Není větší bolesti….opravdu. Když jste rodičem, nic horšího neexistuje, než smrt vašeho dítěte. Věřte mi. Se synkovou smrtí se nesmířím nikdy. Nikdy nepochopiím, proč zrovna on a proč zrovna má rodina. Nebo spíš pochopit nebudu chtít.

Od smrti synka uplynul rok a půl a v naší rodině se od jeho smrti nic nezměnilo. Já každý den brečím, a nejhorší jsou pro mě noci. Každou chvíli se mi zdá, jak malého syna držím za ruku a najednou se vzbudím a všude ticho a tma a já ruku prázdnou. A čas?Ten se v naší rodině zastavil úplně. Jeho sourozenci na něj neustále také myslí. Ne jednou mi učitelky vykládaly, že se jejich bratříček objevuje na výkresech, nebo v úkolech. A také oni sami o něm každou chvíli mluví. Dcerka se i kolikrát rozbrečí. A to je pro mne samotnou o to horší, když vidím, že se trápí i dcerka.Těžko vysvětlíte osmiletému dítěti důvody, proč jejich bratříček umřel. Proč? Protože sama nevím.

Někdo si řekne: mám ještě dvě děti, pro které tady musím být a kvůli nim být štastná, ale ono to není tak lehké. Ano, své dvě děti miluji a udělala bych pro ně cokoliv, ale už to nejsem já. Něco odešlo zároveň s mým synkem. Těžko vám to zde vysvětlit. Asi byste museli být v mé situaci, abyste mě zcela pochopili. Ale nikomu, ani nejhoršímu nepříteli bych nic tak bolestivého, jako smrt dítěte, nepřála zažít. Nikdy a nikomu.

Naše rodina, už nebude nikdy tak štastná jako dříve. Bolest nás bude doprovázet po celý život i když se časem trochu otupí. Ale synka nám už nic a nikdo nevrátí.
Nepromeškejte jediný okamžik dávat svůj čas a lásku svým dětem. Jejich životy jsou nesmírně křehké.

24.6.2011 4:00| autor: Květa (mamina30)

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.
TOPlist