Jeho rodina mne zneužívá!

Když se Jana před rokem seznámila s Petrem, všechno vypadalo růžově. Jenže brzy se na jinak čisté obloze objevily první mráčky. Už druhý měsíc po seznámení Jana znala všechny členy jeho rodiny, i ty vzdálenější. „Docela se mi líbilo, že se vzájemně tak intenzivně stýkají, bylo to pro mne něco nového. U nás to moc ve zvyku nebylo, většinou jsme se s tetami a strýci viděli jenom kolem Vánoc a pak tehdy, když bylo potřeba něco důležitého řešit. Říkala jsem si ale, že by taková velká rodina mohla být docela fajn,“ vzpomíná Jana na dobu prvních schůzek.

článek

Když rady přerostou přes hlavu
Začalo to docela nevinně. Když byli na návštěvě u Petrovy tety, ta se jim začala svěřovat se svými problémy s dorůstající dcerou. Jana se do debaty vložila, sama si dobře pamatovala, jak prožívala pubertu, navíc o ní všichni v okolí tvrdili, že má schopnost vcítit se do situace jiných lidí. S tetou problémy u kávy rozebraly a Jana jí dala pár rad, které se, jak se později ukázalo, osvědčily. Netušila ovšem jaký si na sebe upletla bič. „Snad to bylo jako tichá pošta, nevím, ale jisté je, že se mezi jeho rodinou rychle rozkřiklo, že jsem ochotná a schopná dobře poradit. No a tak na každé návštěvě jsem vyslechla nějaký takový příběh. Ze začátku mi to nevadilo, ráda někomu poskytnu svoje zkušenosti, když mám pocit, že mohou pomoci. Jenže pak mi to začalo přerůstat přes hlavu,“ vysvětluje Jana, jak se vlastně všechno seběhlo.

článek

Svoje problémy si mají řešit sami
Všichni se jí zkrátka začali svěřovat se svými problémy a očekávali od ní radu. „Nejsem žádný vystudovaný psycholog a ani jím nechci být, což jsem se jim snažila vysvětlit. Zbytečně. Jakoby byli hluší. A Petr zkrátka začal považovat za samozřejmé, že kdykoli se u nich něco stane, já jsem na drátě připravená poradit, pomoci, zařídit. Když jsem se proti tomu nedávno vzbouřila, nechápal vůbec, co se děje,“ vypráví Jana. „Vyřiď laskavě všem svým tetám, strýčkům, sestřenicím a bratrancům, že už nehodlám řešit jejich problémy. Jsou dost staří na to, aby to zvládli sami,“ vmetla mu do tváře, když se zase jedna ze sestřenic rozešla se svým přítelem a chtěla situaci při vínku probrat. „Ale proč ti to vadí? Vždyť ty to přece pro ně děláš ráda, ne?“ namítl udiveně Petr.

článek

Hodina konzultace s psychologem něco stojí
„Něco udělám ráda, ale tohle už přesahuje všechny meze,“ odpálila Jana pohotově Petra. „Uvědom si laskavě, že pro samé problémy tvé rodiny nemáme čas na vlastní život. A ty sám by ses měl trochu snažit a nastavit jim hranice. Je super, že bez sebe nemůžete být, že držíte jako rodina při sobě, ale všechno má svoje hranice.  Nejsem povinna neustále žehlit za někoho nějaké průšvihy, chci mít čas sama na sebe a na svůj život,“ vybouchla, jako když povolený ventil uvolní napětí, které se v ní nahromadilo za poslední měsíce. „Copak si nejsou schopni svoje problémy vyřešit sami? Zneužívají mne,“ řekla Petrovi natvrdo Jana. Pak práskla dveřmi a odešla. Tou hádkou jakoby z ní všechno spadlo. „Když potom sestřenice znovu zavolala, řekla jsem jí, že hodina u psychologa stojí šest stovek, tak jestli má zájem. Neměla. Naštěstí. Petr už taky ne,“ dodává ještě.

článek

Nehrajte si na soudce
„Je i moje vina, že jsem se nebránila dřív a nechala to zajít tak daleko. Ale jak se říká, chybami se člověk učí, jenže někdy je to drahá lekce,“ shrnuje Jana. Jak se bránit dotěrným příbuzným s haldou jejich problémů, které se na vás chystají naložit? Není jiná cesta, než jak to správně, i když pozdě vystihla Jana: Jednoduše to nenechat zajít tak daleko a začít se bránit už v okamžiku, kdy máte první pocity, že je toho na vás příliš. Nenechat se zneužívat jako vrba. A pozor, také se hlavně nenechat zatahovat do různých sporů v roli soudce. Je to ošidná role, která se vám vrátí jako bumerang. Přes veškerou vaši snahu vyhovět příbuzným budete nakonec tím špatným stejně vy.

Také se pravidelně stáváte vrbou problémů svého okolí a rodiny? Jak si vytyčujete hranice, abyste se z toho nezbláznily?

Foto zdroj: profimedia.cz