Jak to vidí Lasice: Chlap není kus nábytku!

Častý slepičí pocit je, že když si tedy „pořídila“ manžela, tak by s ní měl být doma a zabavovat ji. To je asi největší omyl, kterým však trpí většina žen. „Chce jet beze mě na hory, jít na hokej? Tak to jsem se nemusela vdávat, abych seděla sama doma!“ Nedivím se chlapům, kteří se při pohledu na okleštění práv svých zadaných kamarádů zdráhají k závazkům se ženami. Svatba se slepicí totiž opravdu znamená konec svobody a předání otěží manželce, která pak má páky minimálně v podobě dětí, které neváhá zneužít pro psychické vydírání svého partnera.

Žena trpící majetnictvím v podstatě touží vlastnit i partnerovu duši. Chce ovládat a diktovat, na co má muž myslet, co má říkat a jak co dělat. A protože se jí to i přes veškeré snahy nikdy nemůže opravdu podařit, bude stále nespokojená a vinu za její nespokojenost ponese kdo jiný než chlap. On za to přece může! Nebo ne?

Manželky celkově „vědí“, co je pro jejich muže nejlepší – s kým by se měl a neměl kamarádit, jak by měl a neměl trávit volný čas… Staví se tak do pozice matky nebo učitelky, kritizují, vydírají a dávají najevo, že je “jejich”, a proto by měl fungovat, jak uznají za vhodné. Přes veškeré ženské snahy o konfiskaci mužské individuality zůstává po většinou mužské vědomí stále při smyslech, navíc, který pořádný chlap chce žít se svojí “matkou”? Tak proč se do této pozice samy dobrovolně stavíte?

Přečti si také:

• Jak to vidí Lasice: Konflikty ve vztahu a nejčastější způsoby jejich řešení. Co máš doma ty?
• Jak to vidí Lasice: Vypni ty slaďárny!
• Jak to vidí Lasice: Tohle při randění nikdy nedělej!

Určitě jste někdy slyšely, jak se kamarádky muž „utrhl ze řetězu“. Po letech majetnické buzerace se od ní doslova utrhl, užívá si života a “zbláznil se do nějaké coury z internetu”. V prvé řadě kdyby na řetězu nebyl, nemusel by se utrhávat. Muž kolikrát snáší majetnictví jeho partnerky mlčky, jako ten gauč, ale dost pravděpodobně může přijít den, kdy do toho “šlápne” a nebude cesty zpět. A nový, kvalitní muž se nepořídí tak jednoduše jako nová sedačka.

Muži jsou v dlouhodobých vztazích také často bráni jako inventář, něco, co máme doma už dlouho, nějak to drží a nemusíme o to speciálně pečovat. Pokud máš stejné pocity týkající se svého muže, zkus si jen představit, jaké by to bylo, kdyby najednou zmizel nebo si připomeň, jak moc jsi ho chtěla, ještě než byl “jistý”. Co máme jisté, nás totiž už tolik nezajímá a bereme to jako samozřejmost. Pokud svého chlapa bereš jako domácí inventář, nedáváš mu pravděpodobně najevo zájem ani obdiv – potravu pro jeho ego a celkovou důležitost. A to skončí klidně i tak, že až si to přilasičí jiná a bude na něj koukat jako na obrázek, dost pravděpodobně se “zběsní” a bude se ti přesně chtít utrhnout. Kdo by nechtěl…

Lidé obecně a speciálně chlapi nechtějí mít pocit, že jsou vlastněni. To, že s tebou má tři děti a hypotéku, ho stejně dost svazuje, ale alespoň mu to nemusíš dávat najevo. Muž určitou míru svobody, ať už v jeho koníčcích, přátelích i těch malých denních věcech, ocení, zvýší to jeho spokojenost ve vztahu a tím pádem v něm pravděpodobněji zůstane – a rád. Pro tebe to mimo jiné znamená víc duševní pohody, protože co nevlastním, to mi přece nemůžou ukradnout.

text: Nikola Rusnáková, vztahová koučka, foto: shutterstock