Jak to vidí chlap: Můj partner mi přestal věřit. Co s tím?

Dotaz čtenářky Kláry:

Ahoj Tome,

chtěla bych se zeptat, mám menší problém s partnerem, jsme spolu teprve dva měsíce, je to strašně hodný chlap a vážím si toho, co pro mě dělá, ale poslední dobou se strašně hádáme, přestal mi důvěřovat, nevěří mi jako předtím, má hodně starostí, snažím se stát při něm a být mu oporou, ale nevím, jak mu dokázat, že nemá důvod mi nevěřit, řekl mi, že se chovám dětinsky, trápí se a já se snažím, aby se cítil už líp, mám se snažit dál? Promluvit si s ním o tom? Možná, že na něj moc tlačím? Měla bych mu nechat trošku prostoru pro sebe?

Děkuji Klára

Zdroj: Tomáš Erben

Odpovídá Tomáš Erben:

Ahoj Kláry,

zkus se sama sebe zeptat, co od vztahu čekáš. A tady tě zabrzdím. Nepokračuj zatím ve čtení, dokud si opravdu neodpovíš, co je pro tebe v lásce a partnerství důležité.

Nedá mi to nepoznamenat, že jinak bych asi reagoval na stejnou situaci, jakou řešíte vy, ve vztahu, který trvá pár let, než ve vašem případě. Ne proto, že by si začínající vztahy snad zasloužily méně pozornosti, ale protože čas je prostě důležitá proměnná v rovnici vztahů. Co znamená to “poslední dobou”? Pokud to byl týden, co si budeme povídat, ještě než ti stihnu odpovědět, asi se váš vztah přirozeně posune někam dál. No a pokud se jedná třeba o měsíc, pak jste „strašně prohádali” polovinu svého vztahu. A tím se vracím k tomu tvému úkolu ze začátku…

Jakkoliv velkorysá je tvá snaha svému partnerovi pomáhat, projevuješ tím chlapovi dvě věci – “záleží mi na tobě” a taky “mám dojem, že to sám nezvládneš”. Opět se vracím k těm dvěma měsícům – v téhle hezké romantické úvodní fázi má člověk nárok si na svá bedra nebrat břímě toho druhého. Jestli správně chápu, netrápí se kvůli tobě.

Zmiňuješ klíčové slovo „prostor”. Pokud cítíš, Klárko, že mu ho snad nedáváš dost, pak mu ho opravdu nejspíš DOST NEDÁVÁŠ. Je to princip zdravého žensko-mužského soužití. Nebo spíš mužsko-ženského. Samozřejmě ne každý chlap je stejný, je čím dál víc takových, kteří potřebují vzít za ruku a něčím provést. Přemýšlej teď hlavně o sobě, jestli tobě tohle vyhovuje. Nezapomeň, že v začátku vztahu se rovnáte. Cokoliv si vydobudeš, povolíš teď, už se pak stěží mění.

S tím dost souvisí i jeho nedůvěra. Netuším, jakou má příčinu. Když ti “přestal důvěřovat”, může to být následkem nějakého tvého provinění, o něm bys ale věděla. Spíš bych myslel, že pokud jsi něco nestydatého skutečně provedla, prostě by se s tebou rozešel. Tedy ti nevěří jako slušné holce, což bude zjevně jeho přirozený projev. A i tohle tě ve vztahu čeká. Jestli jsi ochotná toto přijmout, pak v pořádku.

Jasně, promluvte si. Tím bych určitě začal. Bude to pro vás oba důležitý ukazatel. Překvapuje mě, že mluvíš na jednu stranu o prostoru a na stranu druhou jste tedy zjevně ještě nemluvili? Neodkládej to. Jen počkej na správnou chvíli, abys tohle téma neotevřela pod vlivem nějaké emoce, v rámci nějaké hádky.

Odpovídám na tvé otázky, ale spíš cítím, že bys měla sama svou pozornost obrátit k sobě. Nerozlévat svou lásku jinam, pokud bys ji třeba dost nevěnovala sobě. Mít nadhled. Klidně se do lásky ponořit, neříkám, že tu by člověk měl brát s nějakou rezervou. Ale neodvozovat své štěstí od druhých lidí. Nelpět. Jaké byly tvé předchozí vztahy? Hádám, že jsi z nich spíš zklamaná.

Zkus se teď ještě jednou sama sebe zeptat, co od vztahu čekáš? Jak by ten krásný vysněný měl vypadat? Jak tě tohle tvé partnerství bude naplňovat? Jsi ochotná jet případně na půl plynu?