tehotenstvi_6.jpg

Deset věcí, které si s partnerem ujasni, než s ním budeš mít dítě

rodina a děti

Máš milujícího muže, zázemí i dobrou kariéru a začínáš přemýšlet o tom, že by sis pořídila mimčo? Ale je tvůj chlap ten pravý, s kterým bys měla mít dítě? Než se na sebe vrhnete, měli byste si ujasnit těchto...

Diskuze

5 komentářů

    m
    mariana4

    Nesmírně důležitá věc je opravdu poznat partnera tak, abyste věděli, jak se zachová v různých situacích, především v těch krizových. Měla jsem syna bez otce a těžké růžové brýle, když jsem potkala svého manžela, byl milý, štědrý, ochotný a rozváděl se. Jednou jsem mu řekla, že by neměl tolik utrácet, že je to zbytečné a on odpověděl, že si to může dovolit. Kde peníze bral jsem nevěděla, ani se o to upřímně nezajímala. Moc jsem se chtěla vdávat a tak když byly naší dceři 3 měsíce, vzali jsme se jen v přítomnosti svědků. Na svatbě mi nebyla ani maminka, která hlídala mé děti, dnes si všechno často vyčítám, ta veselka mi opravdu chybí.. Můj manžel se poté začal projevovat jako nadřazený mocný pán, který nám začal vládnout. Přestal podnikat jako obchodní zástupce v terénu a začal pracovat doma, v obývacím pokoji, kde byly malé děti. Pracovala jsem stále, s dítětem u prsu rozesílala e-maily, v noci několikrát vstávala k dětem. Manžel v noci klidně spal, ve dne v klidně pracoval a chodil ven. Já nemohla chodit nikam bez jeho přítomnosti. Potom jsme postavili dům, vzhledem k tomu, že nás stavební firma podrazila, dům jsme dostavěli sami dva, já s dětmi za zády. Mé vyčerpání nabíralo na síle. Když jsme se zabydleli a dostavěli vnitřní prostory, byl pár týdnů klid. Všichni jsme se regenerovali, já ale stále pracovala ve dne v noci. Následně začaly přicházet od manžela výčitky, že jsem přišla jen se synem (používal vulgární slova), všechno utratil za mně (peníze bral z vyplacení z rozvodu), rodiče mi nic nedali, hlídat děti nechtějí, nadával na mou matku, ať si seberu syna a odstěhuju se..
    Trávím s ním 24 hodin denně, pracujeme doma a nikam nemůžu, mám špatné spojení dopravy, auto nevlastním, k rodičům jít nemůžu, jsou rozvedení. Před rokem jsem se dozvěděla, že můj otec není můj biologický otec, což mi vážně nevadí, ale jeho rodině ano, takže tam smím přijet max. 3 krát do roka. Matka bydlí u přítele, tam také nemůžu být.
    Nadávky, omezování, ponižování a přesvědčování o tom, jak jsem neschopná a k ničemu, jsem poslouchala 3 roky v kuse. Nikdy jsem neměla jediný den volna bez manžela. Jeho matka se vyslovila, že děti pohlídá, ale jen když budeme chtít někam jít s manželem, ne proto, abych někde trajdala a tak se můj manžel tím řídí.
    Letos v srpnu jsem se psychicky zhroutila při vaření oběda. Seděla jsem na zemi a jen plakal, prsty se mi kroutily přes sebe, manžel mě překračoval, aby si mohl natočit vodu do sklenice a zas odešel. Volala jsem matce, že mi není dobře a ta pro mě poslala sanitu. Odvezli si mě a závěr byl hospitalizace s hysterickou atakou. Manžel nebyl schopen udělat nic, než sbalit děti a odvést je své matce, kde je nechal přes noc a sám jel domů. Zrovna když ho potřebovaly.. Druhý den jsem jela domů, sama, vlakem, bylo mi opravdu špatně, ale ta svobodná jízda vlakem byla úžasná. Děti jsem si šla vyzvednout ke tchyni hned, syn byl u mé matky (bydlí naproti), ale dceru si měl vyzvednout otec a tak jsem si dceru vydupala.
    Později jsme měli s manželem mnoho rozhovorů na téma proč jsem mu zakázala přístup k mé zdravotní dokumentaci při hospitalizaci (sám si ji ode mě tajně okopíroval), osobní svoboda, společné soužití a další.. Mimo jiné jsem omylem zjistila, že můj muž mi permanentně a s výsměchem lže celých 6 let, co se známe. Má několik profilů na erotických seznamkách, používá firemní telefon k dopisování si s ženami s chatu, sleduje každý můj krok na internetu, každý můj telefonát a sms.
    Po všech těch šílených situacích, které ze mě vytvořily psychicky labilní matku, se manžel začal chovat mnohem lépe, to je ale také proto, že jsem se začala vymezovat proti jeho názorům a nárokům, už se ho nebojím a vím, jaké mám možnosti v případě odchodu. Léčím se antidepresivy, ale nárok na dovolenou delší než půl dne stále nemám, kdo by se mi přece staral o syna? Manžel má volno vždy, když si ho vezmu já – odjíždí pryč, vrací se až když já jdu vyzvednout děti ze školy a školky.
    Závěr? Rozhodně poznejte partnera dřív, než vás zavře do klece svého ega, mějte vždy zadní vrátka. Přátelé a rodiny (pokud je máte) jsou ti, koho potřebujete, nepřerušujte vztahy z panovačnosti a hrdosti, nebo pro přání svého trýznitele. Nikdy.

    Lucka

    Řešit to předem? To jako fakt? Možná tak to stravování. Ale řešit školku či školu to je fakt ujetý.

    Klárka

    Jojo, věci se řeší až podle situace. Třeba jak tě může partner omezovat v kojení? Pak sám vidí, jak to funguje.
    Mně muž říkal, „nebudou s námi spát v posteli“ a pak mě viděl v noci usínat v křesle u kojení našich dvojčatek a zavolal mě do postele. Někdy je od nás prendame do jejich postylky, ale jak se probudí, jdou k nám a spime společně. Kolikrát celou noc u mě. A to zalehnutí je velmi nepravděpodobné. Mozek pracuje i v spánku, dítě byste zalehli jen pod vlivem prášků nebo alkoholu.

    l
    lidka2

    Určitě je potřeba vyjasnit si základní věci a žádný manuál na to nikdo nemusí mít. Ale na druhou stranu řešit předem např. to, kdy začnu společensky žít, mi přijde dost úsměvné. Záleží na okolnostech, něco se naplánovat nedá.

    g
    gustawka

    Naprosto souhlasím

Zpět na článek

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist