Vydej se s námi do Francie na ostrovy, kam můžeš vyrazit autem i pěšky

Největší z nich je Oléron. Tři kilometry dlouhý most spojující Oléron s kontinentem vznikl už v roce 1966 a dlouho byl nejdelším mostem Francie. Ostrov Ré ležící v Biskajském zálivu má svůj most od roku 1988. Vede do města La Rochelle. Třetí most je dlouhý 583 metrů a od roku 1971 spojuje s pevninou ostrov Noirmoutier. A pak je tu ještě jeden most jménem Gôa. Ten ostrované používají už víc než 300 let. Vlastně se jedná o něco jako val vyložený kameny a oslizlými dlažebními kostkami, který je přístupný jen za odlivu. Příliv ho kompletně zalije vodou. Tato starodávná cesta přes oceán je tajemná, nádherná, zrádná a naprosto fascinující. Právě proto jsem se sem vydala, aby mě dovedla na stejně kouzelný ostrov Noirmoutier.

Zdroj: Radka Matthey

Romantika i tragické osudy

Cestu Gôa můžeš přejet autem, na kole či přejít pěšky, ale jen v určitých časech. Na zdolání čtyřkilometrového úseku máš dvakrát denně tři hodiny. Můžeš se samozřejmě zastavit a kochat se krásou odcházejícího či přicházejícího oceánu, ovšem vždy je třeba myslet na to, že se musíš včas dostat na pevninu. Jinak totiž riskuješ, že zažiješ na vlastní kůži krutost Atlantiku. Auto zalité slanou vodou už totiž nikdo nevzkřísí a v oceánu jich takto skončí každoročně hned několik. Mnohem tragičtější jsou ale nehody z neznalosti či nepozornosti, při kterých umírají lidé. Před rychle stoupajícím přílivem se totiž někdy nedá utéct a utonutí či smrt z prochladnutí je odvrácenou stranou na první pohled romantické cesty.

Zdroj: Radka Matthey

Hlavně ohleduplně

Dodržíš-li příslušné časy, projedeš po lávce Gôa bezpečně stejně jako já, a čeká tě nádherný výlet po svérázném ale neuvěřitelně nádherném koutu Francie. Já jsem pro cestování zvolila plug-in hybridní Peugeot 508. Nechci totiž čistý solí prosycený vzduch ostrova Noirmoutier zahlcovat dalšími emisemi. Ostatně v turistické sezóně jich tu díky mostu a zástupu návštěvníků mají až až. Zvolila jsem tedy 40kilometrový okruh kolem ostrova, což v pohodě zvládám na elektřinu. Dojezd plug-in hybridu je totiž kolem 60 kilometrů. Takže dobíjím baterii do plna a vyrážím.

Zdroj: Radka Matthey

Osudový kroužek

Navzdory hrozivým zkazkám o utonutí či pohřbení auta v oceánu nemohu přejet most Gôa, aniž bych zaparkovala auto na zpevněném písku vedle lávky a vydala se na lov stejně jako desítky ostatních turistů. Toto místo je totiž nesmírně bohaté na lahodné škeble, které Francouzi s oblibou loví a pojídají. Škeble se dají buď konzumovat syrové (a živé), stejně jako ústřice, nebo se dají podusit na pánvi s petrželkou a česnekem. Ulovíš je tak, že je vyhrabeš z mořského dna, které je při odlivu zcela odhalené. Nemusíš mít žádné povolení ani rybářský lístek, je však třeba pečlivě hlídat míru. Kontroly jsou zde na denním pořádku a objeví-li kontrolor v tvém košíku „podmíráky“, nemine tě pěkně tučná pokuta. Proto jsou lovci vybaveni kovovým kroužkem na měření. Propadne-li škeble kroužkem, je volná, v opačném případě skončí na talíři.

Zdroj: Radka Matthey

Solná krása

Mořská sůl je odpradávna ceněným obchodním artiklem ostrovanů. Roční produkce se pohybuje kolem 1500 tun. Solná pole tě svou krásou ohromí. Absolvovala jsem i prohlídku „solárny“, kde mi bylo vysvětleno, jak se sůl vyrábí. Odjíždím s krabičkou prémiové soli s názvem Fleur de sel, překládané česky jako solný květ. Proč je tak výjimečná? Je to totiž ta nejemnější vrstvička z hromady soli, ručně sbíraná sotva se začnou tvořit první krystalky. Posypeš-li těmito křehkými vločkami třeba čerstvě utržené rajče nebo použiješ-li je k výrobě slaného karamelu, čeká tě výjimečný chuťový zážitek.

Zdroj: Radka Matthey

Křišťálová průzračnost

Okružní cesta ostrovem ti odhalí několik úchvatných pláží. Některé z nich působí luxusně, na jiných jakoby se zastavil čas. Některé pozvolna splývají do oceánu, jiné jsou obehnané rozeklanými útesy. Vždy ale nabízejí průzračnou tyrkysovou vodu, což oceán omývající břehy kontinentu nabídnout nedokáže. V tom mu totiž brání Loira, která přináší velké množství písku barvícího vodu dohněda. Ostrovní vody jsou ovšem krásně průhledné a lákají k vykoupání, šnorchlování či vodním sportům. Můžeš ale i jen tak sedět na terásce a vychutnávat tu uklidňující krásu očima.

Zdroj: Radka Matthey

Trocha historie nezabije

Svou malou rozlohou (délka 18 km, šířka 0,5 až 12 km, plocha 49 km²) nemůže ostrov pochopitelně hostit moc měst. Vlastně je tu jen jedno a tři vesnice. Hlavní město Noirmoutier-en-l’Île není moc velké. Žije zde jen necelých pět tisíc obyvatel, ovšem z hlediska historických památek je velmi bohaté. Je tu krásný zámek, unikátní kostel, opatství, starobylé centrum a tradiční trh. Přestože ostrovy většinou neoplývají honosnými domy, v hlavním městě Noirmoutier jich najdete poměrně dost. Ostrov totiž jednu dobu zažíval velmi bohaté časy, a to v 17. století, kdy zde mocně kvetl lukrativní tajný obchod s tabákem. Dnes už tato komodita žádné zisky nepřináší, místní se už dávno vrátili k lokálním surovinám, tedy k bramborám a ústřicím.

Zdroj: Radka Matthey

Bramborová delikatesa

Brambory z Noirmoutier zní Francouzům stejně jako víno z Bordeaux, či sýr z Roquefortu. Tento ostrov se totiž produkcí brambor proslavil. Pěstují se zde speciální maličké a chuťově výrazné brambůrky typických místních odrůd Bonnotte a Charlotte. Místní klima a písčitá půda jim dodává vysokou kvalitu a charakteristické aroma. Sklízejí se už na začátku léta, tedy s rozjezdem turistické sezóny. Není divu, že je proto najdete na každém menu ve všech restauracích. Požádat o hranolky k steaku či burgeru by zde bylo společenské faux-pas. Tady se totiž za labužnický požitek považují vcelku uvařené brambůrky s několika vločkami solného květu a ždibcem slaného másla. Další specialitou, která mě nadchla, jsou slané vafle s krevetami a mořskými řasami. Zvláštní, ale lahodné!

Zdroj: Radka Matthey

Mořské dary

Co by to bylo za ostrov bez rybářů, přístavů, rybářských lodí a rybích trhů? Noirmoutier není výjimka. Chceš-li ochutnat to nejlepší z rybí říše, místní restaurace předčí tvoje očekávání. Ikonou tohoto ostrova jsou však ústřice. Starobylý přístav Bonhomme, který se produkcí ústřic proslavil, je navíc kouzelný a rozhodně stojí za návštěvu. Já právě zde zakončuji svou okružní cestu ostrovem. Parkuji svého plug-in hybrida u nabíječky a vydávám se do místní hospůdky. Nedá se říct, že je to restaurace, protože tam nevaří, zkrátka tam jen za pár euro podávají obrovský talíř s tuctem čerstvých ústřic, půlkou citronu a sklenkou bílého. Musím říct, že je to jeden z nejlepších gastronomických zážitků mého života. A to bílé si dám s radostí. Stejně musíme spolu s mým Peugeotem počkat do zítřka, než přijde odliv. Ten tu na ostrově totiž řídí a vždy řídil veškeré dění.