Místa, kde vládnou ženy

Mexické amazonky

Hluboko na jihu Mexika leží úrodná tropická pláň, domovina půlmilionového etnika Zapotéků z Tehuantepecké šíje. Zdejší ženy zvané Tehuány se v minulosti proslavily dravou podnikavostí a neodolatelným šarmem. Inspirovaly řadu dobrodruhů, politiků i umělců, včetně slavné malířky Fridy Kahlo. Dnes sice Tehuány ze svého kouzla trochu ztratily, ale obdivuhodné jsou stále. Na první pohled vypadají mohutněji než jejich muži. Mohutné a majestátní – ukázkové vládkyně! Jsou nesmírně asertivní, občas až agresivní, a ani pro ránu nejdou daleko.

Tyhle ženské zcela samozřejmě ovládají místní trhy i početné fiesty, sekýrují svoje okolí a vytvářejí dokonalý dojem, že mají vše pod palcem. I muži věří, že ženské jsou lepší v počtech a bez odmlouvání dělají doma po výplatě stojku. Už malé holčičky jsou vychovávány k sebevědomí a pragmatismu. „Uč se, jednou se budeš muset postarat o chlapa, až se vdáš,“ radí matky svým dcerám. A jejich matriarchální motto? Pamatuj na prastarý zákon přírody: V mohutnosti je síla! Štíhlost je znakem slabosti!! Muž z tebe musí mít strach!!!

Muslimští Minangkabauové

Sebevědomím oplývají i ženy z šestimilionového etnika Minangkabau. Žijí na středozápadě tropického ostrova Sumatra v Indonésii. Jejich kultura je povzbuzuje, aby se vzdělávaly, a umožňuje jim uplatnit se podle svých snů a schopností. Minangkabauové si matky váží nadevše. Děti patří do jejího klanu. Ctihodné matróny jsou hlavami rodin, majitelkami nemovitostí a důležitou roli hrají i v životě komunity. Ženy i muži pyšně popisují svoje tradice jako matriarchální, přestože jsou oddanými muslimy.

O ženy je u nich rozhodně dobře postaráno. Manžely si přivádějí do svých domů. Muži přicházejí a zase odcházejí. Někdy za prací, jindy navždy. „Manžel je jako popel. Foukneš a je pryč,“ tvrdí minangské přísloví. Rozvody jsou běžné a manželka bere vše – majetek i děti. V rozporu s Koránem se i dědictví rozděluje pouze mezi dcery. „Kdybych od rodičů nějaký majetek přijal, byla by to pro mě strašná ostuda. Všichni by mě považovali za vyžírku,“ zdůvodňují si to zdejší muži.

Minangkabauové vytvořili muslimskou společnost, která očividně prospívá ženám. A kupodivu nejen jim. Tenhle národ se totiž chlubí úžasnou reputací – jsou považováni za nejvzdělanější a nejpodnikavější etnikum v celé Indonésii.

Romantičtí Mosuové

Na jihozápadě Číny, vysoko v Himálajích, leží kouzelné jezero Lugu. Jeho břehy obývá pohledné etnikum Mosuo. Tento sotva padesátitisícový národ proslavila nejen nádherná scenérie, ale i volné vztahy nazývané „navštěvující manželství“. Ženy si milence volí bez ohledu na rodinu, majetek či společenské postavení a uznávají jediné kritérium – vášnivou lásku. Někdy na jednu noc, jindy na celý život. Když se Mosujek zeptáte, zda by se chtěly vdávat, obdaří vás jen nechápavými pohledy – jako proč? „Když muž a žena žijí spolu, jen se zbytečně dohadují. Jsou pak oba nešťastní a láska je pryč,“ dostane se vám zdůvodnění.

Muži své „manželky“ navštěvují výhradně v noci a před východem slunce se vracejí zpět domů. Oba partneři žijí celý život odděleně. Děti patří jen matkám. Od otců se vůbec nic neočekává. A když se láska vytratí? Žena prostě vezme věci, které si u ní muž nechal a položí je přede dveře. To je pro něj jasné znamení, že dostal kopačky.

V minulosti mívaly ty nejkrásnější Mosujky během života klidně až sto milenců. Přijatelná bývala i prostituce. Dnes čínské cestovní kanceláře propagují jezero Lugu jako „království žen“ či „zemi volné lásky“. Masy Číňanů se vydávají na pouť za poznáním této liberální společnosti. Mnozí z nich touží po tom prožít si „navštěvující manželství“ na vlastní kůži. Už není cesty zpět. Celá oblast se rychle přetváří v jakýsi „Mosuoland“ – matriarchální zábavní park v čínském stylu.

Bojovníci za rovnoprávnost

Na dalekém severovýchodě Indie, v deštivých kopcích státu Meghálája, žije nenápadný kmen Khásí. Zhruba milion zdejších obyvatel preferuje, zbytku Indie navzdory, dcery oproti synům, aby zajistily pokračování rodu. Majetek vlastní ženy. Příjmení po matce a dědické právo nejmladší dcery byly dokonce nedávno uzákoněny, což postavení žen dále utužilo.

Jak vysvětluje mužský aktivista Keith Pariat, diskriminace začíná už v porodnici: „Když se narodí dcera, jsou všichni nadšeni. U syna jen pokrčí rameny – co se dá dělat, je to dárek od boha.“ A ponižování pokračuje i v průběhu mužova života. Musí se nastěhovat k rodině své ženy. Cítí se opuštěný a méněcenný, jako chovný býk s jedinou povinností – plodit děti, nejlépe dcery. Žena ho stejně nakonec z baráku vyhodí a on ztratí vše. Nezbude mu nic jiného, než utápět svůj žal po hospodách, až se nakonec ve společnosti podobných nešťastníků upije k smrti. Není divu, že se muži snaží emancipovat. Sdružují se do organizací, zpochybňují ženská privilegia, vyžadují rovnoprávnost, a ti nejodvážnější dokonce totální změnu na systém patriarchální. „Abychom byli konečně moderní, jako vy v Evropě,“ říkají. Úspěšní však zatím příliš nejsou. „Pokud dáme mužům právo na děti, jméno a majetek, nastane chaos. A organizace, které za to bojují? Ty už dávno prohrály. Ženy zvítězily!“ tvrdí ženy a většina mužů jim stále dává za pravdu.

Zajímavé a zvláštní, co myslíš? Bavil by tě svět, kde by vládly ženy? Napiš nám do diskuze.

Foto: Archiv Kateřina Karásková

O autorce:

Kateřina Karásková maluje, píše, cestuje a neustále objevuje. Inspirují ji domorodé kultury, silné ženy i problémy rozvojového světa. Vystudovala práva, pracovala pro řadu humanitárních organizací a ve volnu zkoumala matriarchální společnosti. Společně s přítelem Simonem Birdem napsali a bohatě sami ilustrovali knihu Kde ženy vládnou. Více o jejích projektech na: www.katerinakaraskova.cz