Nechci dítě a nestydím se za to. Příběhy čtenářek, které chtějí zůstat bez dětí

V dnešní době, ženy už od střední školy polykají antikoncepční pilulky a mohou si samy přesně určit, kdy a kolik dětí budou mít, nebo jestli dítě mít vůbec nebudou. Ženy jsou dnes svobodné, více vzdělané, nezávislé na partnerovi a samy si uvědomují, že jejich posláním není pouze rodit děti, ale že mohou i něco více.

Důvodů proč ženy nechtějí děti je hned několik. Některé mají nepříjemné zážitky z dětství, kdy viděly, že jejich matka výchovu nezvládala a nechtějí být taky takové. Jindy jde o nenalezení vhodného partnera, se kterým by dítě počala. Některé ženy si uvědomují velkou zodpovědnost za výchovu dětí a této zodpovědnosti se raději vzdají. V mnoha případech jde o kariéristky, které vynaložily velké úsilí o dosažení vysněného postu a dítě by jim tuto profesní dráhu mohlo překazit. A pak jsou tu i ženy kterým mateřský cit nic neříká a vědí, že dítě by jim většího štěstí, než mají doposud nepřineslo.

Ženy, které nechtějí děti jsou ve společnosti často odsuzovány a nazývány jako sobecké, chladné a bezcharakterní. Mnohdy ztrácejí partnery, kteří chtějí zakládat rodinu. Ale jsou opravdu tak špatné?

článek

Jitka 43 let:

„Vždycky jsem si říkala, že ke spokojenosti života je zapotřebí spokojená rodina a dobrá práce. Po ukončení vysoké školy jsem nastoupila do zaměstnání a mojí snahou jsem postupovala dál. Partnera jsem měla už z dob studijních, měli jsme společný byt, cestovali jsme a do budoucna jsme plánovali svatbu a rodinu. Když jsem překročila třicítku, jako manažerka firmy jsem začala cestovat do zahraničí a ke štěstí mi nic nescházelo. Ovšem můj přítel mluvil o miminku čím dál častěji, ukazoval mi děti svých přátel a chtěl se usadit. Já jsem však nechtěla, na děti jsem neměla ani pomyšlení. Když mi kolegyně v práci ukazovaly fotky z ultrazvuku a já pak sledovala jejich rostoucí bříška, ani to se mnou nehnulo. Můj vztah s přítelem neměl posléze dlouhého trvání. Chtěl založit rodinu a já nechtěla. Vybral si a odešel ode mě. Dnes je mi přes čtyřicet let, mám svou vysněnou práci, mnoho přátel (i s dětmi), spousty koníčků, ale sama vím, že aby byl můj život naplněný nepotřebuji k nim děti. Jediné na co občas myslím je, že na stará kolena zůstanu opuštěná a odkázaná na pomoc cizích lidí.“

Klára, 29 let:

„Pro mnohé jsem mladá a pitomá. Nemůžu prý ještě vůbec vědět, jestli se ve mně neprobudí mateřský instinkt. Neprobudí. Cítím to a vím to. Dítě prostě nechci. Když vidím, jak jsou mé kamarádky frustrované, jak nic nestíhají, veškerý svůj čas věnují dětem a na sebe už jim nezbývá, jak nemohou jezdit na dovolené, ani si užívat. Děkuji pěkně, nechci. Opravdu chci žít života jen sama za sebe. Nechci se omezovat. Možná jsem sobec, ale myslím si, že je to lepší, než kdybych si dítě pořídila, protože mi to velí společnost a pak jsem byla nešťastná já i ten prcek.“

A jaký je váš názor na ženy, které netouží podítěti? Jsou bezcitné a odsuzujete je nebo je umíte pochopit? Umíte si představit život bez dětí?