Hubnutí budoucnosti: Ne do plavek, ale do skenerů?

„Mě pustí do letadla bez kontroly, na moje špeky se nikdo chtít koukat nebude,“ smála se moje korpulentní kamarádka, když jsme zavedly řeč na svlékací skenery, které mají urychlit osobní prohlídky na letištích. Na druhé straně, pokud se ostraze zalíbíte, jak dlouho si vás bude ve skeneru prohlížet?

Lehko se to vtipkuje a je samozřejmě hloupé nad tématem takto uvažovat – dokážu si představit, že vysvlečené tělo pasažéra na monitoru bude pro obsluhu takového skeneru stejně významné jako houska na krámě. Před doktorem se také nestydíme a nemalá část populace se stejně s rozkoší rozvaluje na nudapláži. Většině rozumných lidí bude jedno, že jim letištní skener nahlédne pod oblečení. Ale buďme si jisti, že se najde řada lidí, kterým to jedno nebude.

Moderní západní společnost je proslulá tolerancí. Bereme ohled na všechny menšiny, rozličná náboženství, respektujeme i nejprapodivnější názory, upřednostňujeme dialog před konfliktem. Dosáhli jsme vysokého stupně humánního smíšení a jsme na to náležitě hrdí. Na občanku se můžete nechat vyfotografovat se šátkem nebo cedníkem na hlavě, pokud tomu tak velí vaše víra. Zákon milerád udělá výjimku v pravidlech, jen aby jeho ustanovitelé nebyli obviněni z potlačování práv jednotlivých skupin obyvatelstva.

Teroristický útok na New York, četné pokusy o odpálení výbušniny v letadlech a na letištích vyvolaly ve společnosti paniku a vedly ke zpřísnění kontrol, jejichž průběh občas zavání paranoiou. Chcete se cítit bezpečně? Nechte se prohlédnout, nechte se svléknout do naha, nechte si naskenovat oční rohovku. Kdo s tímto názorem souhlasí, veškeré procedury poctivě a dobrovolně podstoupí. Kdo nesouhlasí, bude žádat o výjimku.

Stejně jako máme paranoidní hrůzu z teroristických útoků, stejně tak se úzkostlivě střežíme jakéhokoli projevu intolerance. Jestliže se někdo ohradí, že z náboženských důvodů nemůže do svlékacího skeneru vstoupit, nezakážeme mu létat. Raději připustíme, že do skeneru nemusí. Rozhodnutí záleží na vládách jednotlivých zemí, ale dá se předpokládat, že mezinárodní soud pro lidská práva nakonec tyto výjimky beztak přikáže plošně. Výjimky v bezpečnostních opatřeních nicméně vždycky znamenají riziko. Nepůsobí pak zavádění podobných špičkových kontrolních systémů jako vyhozené peníze?

[[related]]

A ještě se na věc podívejme z další stránky – pozornost obranných sil se sice plně soustředí na leteckou dopravu, ale útoky šílenců a teroristů hrozí takřka všude. I tam, kde byste je nejméně čekali – viz mládežnický tábor na norském ostrově. Není možné žít v neustálém dohledu bezpečnostních kamer, skenerů a ozbrojenců, nikdo nechce mít Velkého Bratra za zády dvacet čtyři hodin denně. Můžeme mít na letištích rentgeny, které vám zanalyzují i obsah žaludku, a společnost stejně nebude stoprocentně chráněna. Že je to smutný závěr? Ale taková je realita.

8.8.2011 10:00| autor: Jana Rysková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist