Ženy totiž rodí

– A miláčku, když chodíš do tý posilovny, díváš se tam na cizí chlapy?

– No, když je nějakej hezkej, tak se podívám…
– Ale já asi nechci, aby ses koukala po chlapech.
– Copak ty se nikdy nepodíváš na jinou hezkou holku?
– No, já jo, ale… ale ty jsi přece žena! A ženy rodí děti!

A mám to. Jsem přece žena. Mám tu smůlu, že jsem z těch, co rodí děti. A proto tedy mají, nejen moje tělo a duše, ale i myšlenky a pohledy zůstat bez poskvrny. Netušila jsem, že to má být prokletí…

Já už vím, čím to je. U mužů zřejmě existuje předpoklad, že když se my díváme, díváme se se stejnými myšlenkami, s jakými se dívají oni. A právě ty se jim nelíbí. Není to ironie?

Je snad tak těžko uvěřitelné, že když vidíme sympatického muže, nepřemýšlíme hned o tom, že s ním skočíme do postele? A i kdyby nás to napadlo, nemáme snad stejné právo pohrávat si s myšlenkami? Má snad být nějaký „přirozený rozdíl“ v dalekosti myšlenek muže a ženy? Má snad žena, která se má stát matkou, přestat být svobodným člověkem plným svobodných myšlenek a pocitů?
Nenechte se vysmát…

22.11.2007 12:00| autor: Adéla Seidlová
Více o tématu: porod

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist