ŽENA ZA VOLANTEM a muž vedle ní !!!

Ženy sedící za volantem automobilu způsobují mužům mdloby, kdykoliv je na silnicích spatří. A což teprve, když sedí vedle nich. Zatímco žena ženě jen málokdy začne radit a vysloveně „kecat“ do řízení, u mužů je to opačně. Nedokáži se dostatečně vžít do jejich pocitů na sedadle spolujezdce, ale zřetelně je na nich vidět neskutečná nervozita. Nejprve jsou strašně důležití a radí, postupně jsou sarkastičtí a pak už raději nic neříkají. V mnoha případech je to ale proto, že se s nimi jejich partnerka či kolegyně dávno nebaví. Protože pokud jí někdo neustále „kafrá“ do řízení, tak to ji pravděpodobně naštve!

Žena za volantem – a muž vedle ní – katastrofa !

Ženy sedící za volantem automobilu způsobují mužům mdloby, kdykoliv je na silnicích spatří. A což teprve, když sedí vedle nich. Zatímco žena ženě jen málokdy začne radit a vysloveně „kecat“ do řízení, u mužů je to opačně. Nedokáži se dostatečně vžít do jejich pocitů na sedadle spolujezdce, ale zřetelně je na nich vidět neskutečná nervozita. Nejprve jsou strašně důležití a radí, postupně jsou sarkastičtí a pak už raději nic neříkají. V mnoha případech je to ale proto, že se s nimi jejich partnerka či kolegyně dávno nebaví. Protože pokud jí někdo neustále „kafrá“ do řízení, tak to ji pravděpodobně asi naštve.

Nejlepší bude tedy názorný příklad. Řídila jsem, na sedadle spolujezdce jsem vezla domů kamaráda. Moc dlouho to nevydržel a ne zrovna vtipné poznámky začal trousit asi po deseti minutách. „Co takhle trojku,“ nebo „občas by to chtělo přeřadit,“ a „hele, já ti nechci radit, ale…“ mi začalo velice rychle lézt na nervy. Ve chvíli, kdy jsem parkovala, neopomněl si přisadit, že blíž ke křižovatce už to nešlo. Nasupeně jsem tedy opět nastartovala a přeparkovala. „No to jsi nemusela, zas tak hrozný to nebylo,“ znejistěl, když viděl můj vzteklý výraz. Tím náš hovor pro celý den skončil.

O něco hůře dopadl můj kolega. Pokud mám možnost, tak se za volant necpu ani náhodou a řízení docela ráda přenechám ostatním. Jenže teď jsem jaksi neměla na výběr, protože kolega se svalil na sedadlo spolujezdce a minerálkou se snažil zaplašit kocovinu z předešlého dne. Během cesty mlčel. V klidu jsme dojeli na místo, zaparkovala jsem a bylo všechno v pohodě. Akční situace nastala, když jsme odjížděli. Snažila jsem se vycouvat z řady stojících aut. Na tom by nebylo nic tak hrozného, kdyby řidič za mnou nezačal nacvičovat něco mezi couváním, vyjížděním a parkováním. Rozhodně nebylo poznat, jestli chce odjet nebo zaparkovat. Mezitím začal vyjíždět další řidič, nastala krásně „přehledná“ situace. Já začala nadávat, kolega se začal smát a bylo to. Dostal vynadáno, ať příště nechlastá. Tvrdé, ale účinné.

Další příklad není zrovna z mé vlastní praxe, nicméně teorii o nervních mužích na sedadle spolujezdce také podporuje. Tentokráte se za volant posadila moje kamarádka a podle toho, co mi vyprávěla, není nic horšího, než mít vedle sebe vlastního tatínka. „A ještě k tomu profesionálního řidiče,“ podotkla kamarádka smutně. „Nejprve nadává, pak už jen občas něco poznamená a pak raději mlčí. Ale co si myslí, je na něm vidět!“

(Někdy je skutečně únosnější pořídit dotěrnému spolujezdci lístek na vlak 🙂 Co k tomu dodat? Snad jen…pánové, a co Váš pohled na věc!)

30.3.2004 12:00| autor: Lenka Stehlíková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist