Vánoce

Dnes budu psát o Vánocích. Dlouho jsem to oddalovala, leč advent je v plném proudu a do Štědrého dne moc času nezbývá. Vám, kteří tyto svátky milujete a ctíte, se moc omlouvám, protože se vás možná nemile dotknu.

Tak tedy – nemám ráda Vánoce! Je to pro mě ta nejhorší doba v roce (to už i ten březen je mi milejší – a to se platí daně!).

Vánoce vnímám jako obrovský chaos, který mě netěší – obchody plné nervózních lidí, blikající výlohy plné kýčů, televize nadupaná reklamou na to jak se výhodně zadlužit, když chceme blízkým udělat radost apod.

Je mi z toho smutno a stýská se mi po době, kdy úderem prvního prosince jsem se začala bláznivě těšit na Ježíška, stromeček, cukroví, pohádky a babičku.

Babička měla tři děti – tátu, tetu Andulku a strejdu Lexu. Strejda bydlel na vesnici, takže za ním babička jezdila až na Boží hod. A my zbývající jsme si babičku střídavě brali k sobě, jeden rok u nás, další u tety, u nás, u tety… A strašně jsme záviděli té partě, která babičku vyfasovala. Babička se narodila dvacátého čtvrtého prosince, takže to byla taková naše Ježíška!

Samozřejmě, k Vánocům patřilo i to, že se naši těsně před štědrovečerní večeří pohádali. Ale pak, jakoby mávnutím kouzelného proutku, zavládla nádherná atmosféra, plná lásky a blízkosti.

Úplně nejvíc si pamatuji, jak jsem se na Štědrý den probudila v peřinách, které nikdy v roce nevoněly tak krásně jako ten den. A taky si pamatuji, jak jsem se probudila na Boží hod a bylo mi hrozně líto, že zase až za rok.

Tak co se stalo Proč úderem prvního prosince mám knedlík v krku a nejraději bych nebyla Stýská se mi po babičce, stýská se mi po čase, kdy jsme s moji sestrou byly kamarádky a je mi líto, že už nejsem dítě.

Rozhodla jsem se, že letos o Vánocích budu úplně sama. Potřebuji si srovnat v hlavě spoustu věcí a buďto to dopadne tak, že to bude hrozný a já příští rok pojedu pokorně domů k rodičům a ke stromečku anebo na vlastní kůži poznám, že lze Vánoce ignorovat.

Přesto všechno doufám, že se jednou, úderem prvního prosince začnu těšit!

Tak milé dámy, holky a slečny, od příště budu veselá a vtipná – toto se mi stává maximálně jednou do roka! Přeji vám veselé Vánoce!

Vaše Verča

PS: Doufám, že můj pes Frída a kotě Artur věří na Ježíška, protože jinak jsem ten stromeček strojila zbytečně.

PPS: Mimochodem – a kam na silvestra

14.12.2005 12:05| autor: Veronika

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist