Týden poté

Milé dámy, holky a slečny, upřímně se přiznávám, že nevím o čem tento týden psát. Mám krizi. A to ze dvou důvodů:

1. celý týden jsem čekala, že se někdo ozve (zasvěcení vědí, pro ty ostatní viz. minulý článek).

2. nebyla jsem schopná přemýšlet a živit mysl něčím jiným než jistým pánem.

No, ale abych to nedramatizovala – už je to lepší. Po fázi stesku nastala fáze vzteku. A ta měla vývoj. Nejdříve jsem se zlobila na sebe, že jsem si s ním vůbec začala, ale pak mi došlo, že se mám ráda, a to velmi, takže jsem se naštvala na něho. Tak.

Já vážně nejsem nějaké umanuté stvoření a dokonce mě spousta lidí považuje za rozumnou bytost (ha,ha,ha), jen prostě nemůžu pochopit, že když už dva spolu stráví noc, tak proč se z muže náhle stává neexistující tvor   Notabene (!), nejsem-li ten typ, který je unavuje kontrolními otázkami typu: „A máš mě rád “ nebo „Zavoláš mi “ anebo „Uvidíme se ještě “.

Nebo snad mají tak nebetyčné ego, že si myslí, že očekáváme po první společné noci žádost o ruku

Vždyť přece stačí si třeba zajít na kafčo, popovídat si, nebo napsat: „Jak je “ a pak se teprve uvidí. A třeba už nic nebude – no a Copak nechápou, že tímto „pštrosím“ přístupem můžou ženu dokonale ponížit

Co po nás vlastně chtějí A proč máme pořád něco chápat A proč se máme stydět za to, že něco chceme nebo očekáváme

Jsou to takoví malí kouzelníci, kteří dokáží přes noc z předmětu zájmu vykouzlit kouli na noze.

Končím s negacemi, nebojte a věřte, že už to beru s humorem (teď trošku kecám).

Zajímalo by mě, jak se vlastně taková láska rodí A moc ráda bych u toho jednou byla. A jak dlouho to trvá než se taková láska zrodí Je to hned Den Týden Měsíce

Vlastně o nic nejde, jen je trošku těžké nezatrpknout a radovat se ze štěstí druhých. Zatím.

Milé dámy, holky a slečny, přeji vám, ať máte radost ze života. S muži i bez nich.

Vaše Veronika

PS: V létě jsem byla na koncertě Plíhala, který vyprávěl, jak si jednou do vlaku zapomněl vzít knížku a měl čtecí absťák. A tak když čekali na přípoj, vyběhl rychle ven na nástupiště a četl aspoň nádražní cedule. Na jednom vagónu byla cedule, kterou když četl, tak mu došlo, že je na ní napsáno motto mužského života: „Po odstavení zajistit klínem.“

PPS: Bude dobře!

20.2.2006 9:30| autor: Veronika
Více o tématu: čekáníláskasteskvztek

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist