Sdílený manžel: Může polygamie šťastně fungovat?

Pro většinu lidí z našich krajů je představa muže s několika manželkami nepřijatelná. V některých zemích je zcela běžná, v jiných se nad ní přivřou oči. Dokážete si představit, že se o manžela dělíte s dalšími dvěma ženami a všichni společně bydlíte v jedné domácnosti?

Lidé se domnívají, že muž s více manželkami musí být perverzní egoista s nadprůměrnou potřebou sexu. Je to ale naopak – s takovou povahou by vícečetný svazek neudržel,“ tvrdí Američanka Vicki Dargerová, která svého manžela sdílí s vlastní sestrou a další ženou. Dohromady vychovávají přes dvacet dětí. Vicki přiznává, že je to někdy náročné. Ale na druhé straně ji „spolumanželky“ podpořily, když procházela depresemi a potřebovala pomoc.

Odmysleme si na chvíli sny o věčné lásce prince k jediné princezně, zapomeňme na žárlivost i na potřebu být v kuchyni svou vlastní paní. Představme si místo toho velkou rodinu, kde si hraje na jedné hromadě tucet dětí a kde máte pořád k ruce spřízněnou duši, se kterou můžete zdrbnout celý svět. Nehledě na to, že se s ní můžete podělit o domácí práce i hlídání ratolestí a pár večerů v týdnu máte díky tomu zcela volno. Zní to idylicky, nebo šíleně? Věřte tomu, že záleží jen na společnosti, v níž jste byla vychována.

Moderní žena ze západní kultury bude hledět na muže s více manželkami jako  na samolibého fouňu, co si mnohoženstvím masíruje ego. Prapůvodní myšlenka polygamie ale z mužského egoismu nepramení. Sám Mohamed žil celých pětadvacet let s jedinou manželkou až do její smrti. Poté se postupně oženil s dalšími, až měl najednou devět žen. Vzal si k sobě vdovy po válečných hrdinech, o které by se jinak nikdo nepostaral. V kulturách, kde žena nevydělává žádné peníze a kde neexistuje jistota státní podpory typu starobní nebo vdovský důchod, je mnohoženství logickým sociálním krokem.
[[related]]
Také v některých chudých oblastech Afriky je zvykem, že žena přejde po smrti svého muže do rodiny jeho bratra. Jinak by jí i jejím dětem hrozilo hladovění. Bohužel se s tím pojí i rychlé tempo šíření viru HIV.

Ačkoli si denně stěžujeme na finanční nedostatky a špatnou ekonomickou situaci v zemi, měly bychom být rády, že si „můžeme dovolit“ žít v párech a naši manželé nemusejí podporovat veškeré osiřelé příbuzenstvo ani válečné vdovy. Můžeme si dovolit hlásat rovnost pohlaví a zakázat polygamii zákonem. Kdo ale opravdu chce, může žít v polygamním svazku na hromádce. Něco takového zakázat nelze. „Někomu vyhovuje žít pospolu, někdo radši žije v klasickém manželství a někdo chce žít s osobou stejného pohlaví. Já jsem si vybrala tenhle způsob života, a je mi tak dobře,“ prohlašuje Vicki, pro kterou jsou její spolumanželky nejlepší kamarádky. ¨

Pochopíte ji, politujete, nebo odsoudíte?

18.10.2011 12:00| autor: Libuše Burger

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít

TOPlist