Recept na toulavýho chlapa

Podívala jsem se na hodinky. Za deset minut je Macínek tady. Prošla jsem svým malým, útulným bytečkem a kontrolovala, jestli je všechno v pořádku.

Kuřátko voní v troubě, přikryté alobalem. Bramborová kaše, kterou má můj Macínek tolik rád, se hřeje v hrnci, který jsem postavila do většího hrnce, do horké lázně. Macínek totiž nemá rád, když mu bramborovou kaši ohřívám! Prý se připálí, i když se nepřipálí… ten si tedy navymýšlí blbosti, drobínek můj stokilovej!

Když jsem si představila, jak mě zalehne a já jen vzdychnu, až ho v sobě ucítím… Rychle jsem se podívala na noční stolek. Byly tam. Papírové ubrousky. Macínek miluje, když ho po TOM utírám. A já ho utírám! A jak ráda!

Za sedm minut je tady. Dneska jsem si byla jistá, že přijde přesně. Na Primě začnou zprávy a on zazvoní! Abyste tomu rozuměli, Macínek totiž ke mně nikdy nepřišel včas! Já vím, že toho má hodně, a kdyby to udělal občas, tak bych to i chápala, ale on nepřišel NIKDY přesně! NIKDY!

Ale tentokrát přijde! Byla jsem si tím jistá! Řekla jsem mu totiž, že… já vím, bylo to hodně kruté, ale před dvěma dny, když zase přišel o hodinu dýl, tak jsem mu řekla, že když dneska nepřijde přesně v devatenáct hodin, jak jsme se domluvili, že… že s ním končím!

Ano! Představte si, že jsem mu TOHLE řekla! A to nebylo všechno, ještě jsem mu řekla, že klidně budu sama jako je sám pan Dvořák, co bydlí vedle. Je starý mládenec a jak si libuje, že je sám! Proč bych si nelibovala i já, za pár měsíců, až se vybrečím z toho, že jsem Macínka pustila k vodě…

A už nikdy nebudu chtít vidět žádnýho chlapa, stejně jako pan Dvořák nechce nikdy v životě vidět žádnou ženskou! Já tady nebudu na tebe čekat a soužit, zatím co ty… Nemysli si, že se budu soužit! Ano, i tohle jsem mu řekla! Koukal na mě úplně vytřeštěně a pak jenom přikývl. Že tedy jo, že přijde dneska včas. Abych  nevyšilovala. A pak mě strhl na postel, zalehl a já jenom vzdychala a vzdychala…

Za tři minuty je tady! Talíře, příbory, svíčka, skleničky a červené víno, všechno bylo na svém místě! Stáhla jsem si tričko, aby mi byla vidět ramínka od podprsenky, to má Macínek rád, postavila jsem se za dveře a čekala na jeho zazvonění…

Bylo půl osmé, začaly zprávy a já pořád stála za dveřmi. Macínek nikde.

Rozbrečela jsem se. A už toho mám fakt dost! Kuře bude i pod alobalem studený, voda pod kaší vystydla a… a vůbec! Napíšu mu, ať už nechodí! Ať už ke mně nikdy nechodí!

Vzala jsem mobil a protože jsem skrz slzy neviděla, vyklepávala jsem esemesku skoro poslepu.
„Uz te nechci videt! Ja ze sebe nebudu delat blbce! To se radsi usouzim sama! Pan Dvorak  umí bejt taky sam a já budu stastna jako on když to umi Dvorak, umim to taky!“

Tak. Poslala jsem mu to, hodila jsem mobil do kabelky a pak jsem si šla nandat vrchovatý talíř kaše a půlku kuřete! Já ti dám! Nebudu už brečet! Udělám něco lepšího! Začnu svoji samotu tím, že se přežeru!

Když jsem už skoro dojídala, ozval se zvonek. Jenom jednou a jakoby nesměle. Že by to byl pan Dvořák Ten takhle zvoní! Utíkala jsem ke dveřím, rychle je otevřela a zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Na chodbě stál Macínek a kulil na mě oči jako kapr! On snad do našeho třetího patra utíkal!

„Myslela jsem, že je to pan Dvořák,“ pípla jsem a utřela si mastnou pusu. Zamračil se.

„Dvořák !“

Co se dělo pak, to jsem s Macínkem ještě nikdy nezažila! Vrazil dovnitř, nohou zabouchl dveře, chytil mě, přehodil si mě přes rameno, donesl do ložnice, hodil na postel a než jsem se vzpamatovala, už jsem ho tam měla! Pak se najedl a šel na to ještě jednou! Ještě jednou, představte si! A než usnul, řekl jedinou větu!

„A příště mi už takový blbý esemesky vo blbým Dvořákovi neposílej.“

Měla jsem toho už taky dost a nejradši bych spala, ale to, co řekl, mi přece jenom přišlo trošku divné. Co sem tahá chudáka Dvořáka Co má Dvořák co dělat s tím, že mě Macínek dvakrát za sebou a poměrně v rychlém sledu přefikl

Chvíli jsem počkala a pak jsem se vyplížila do předsíně, kde měl Macínek koženou bundu a v ní mobil. Našla jsem přijaté zprávy a otevřela tu moji.

„Uz te nechci videt ja ze sebe nebudu delat blbce to se radsi usoulozim a ne sama pan dvorak  to umí taky nebudu sama budu stastna on to dvorak taky umí!“

Povídka je z připravované knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ LÁSKA PROCHÁZÍ ŽALUDKEM

21.11.2006 9:15| autor: Irena

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist