Moje děti, tvoje děti

Nedávno mě kamarádka vyrazila dech když řekla o dětech svého přítele, že to jsou ,,parchanti,,.

Samozřejmě jsem se ji zeptala, jestli je nutné o dětech mluvit takhle ošklivě, ale ona mě začala hned líčit, co všechno ,,ty jeho děti,, dokážou a že ON (jejich otec a její přítel v jedné osobě) je vždy na jejich straně!! No, nevím – já u toho nebyla…..

Pár dní si tuto příhodu nosím v hlavě a tak trochu si o tom přemýšlím. Ona ta moje kamarádka má prostě štěstí na rozvedený s dětma.

Říkala jsem si, že když má s tou drobotinou takové problémy, proč neloví v jiných vodách Jenže ono to nebude asi tak jednoduché, když uvážíme fakt, že nás holek je prostě víc…

My, které hledáme toho pravého a je nám od dvacetipěti výše, jsme většinou svobodné a bezdětné. A bezdětní a svobodní mužští protějšci v našem veku jsou v podstatné menšině. Tento stav (naštěstí!) doplňují panové, kteří už jedou druhé kolo a jsou tedy většinou rozvedeni a s dětmi (strašně se mi nelíbí slovo závazek).

Tak abychom to shrnuli. V našem věku je velmi těžké se seznámit:

– se svobodným a bezdětným vrstevníkem
– s bezdětným vdovcem
– a se sirotkem (toho bych preferovala já).

Můj názor je ten, že když se nám poštěstí stát se macechou, je dobré si často říkat, že děti za nic nemohou.

Dále pak je dobré si uvědomit, že JEHO dítě je potencionálním sourozencem MÉHO dítěte a tudíž s největší pravděpodobností i jeho jeden z nejbližších lidí na světě (síla,co ).

No a když nastane situace, že nám ten brouček bude neustále předhazovat, že jeho maminka to to dělá lépe, tak mějme na paměti, že se zastává své matky a to je vlastně v pořádku.

Také si myslím, že je kardinální chyba onomu dítěti nahradit matku, jelikož jeho očima je právě toto parádní podpásovka. Na druhou stranu je dobře hned od začátku si stanovit hranice.Tak například já odmítám sloužit dětem – všem – jak vlastním, tak nevlastním.

Jenže… Stokrát se můžete snažit, myslet vše v dobrém, ale když jste na to sama, je to na  nic. A to se asi stalo i té mé kamarádce.

Myslím si, že než muž svému dítěti představí novou přítelkyni, měl by mít tak trochu jistotu. A milé dámy, na naší adresu, netlačme tak na ně a nechtějme být hned jejich nezbytnou součástí. Mě je například bližší to dítě také poznat až časem, a to proto, abych věděla, že mi jeho tatínek stoji za ten případný boj. Také předpokládám, že kdybych milovala toho otce, tak si automaticky začnu vytvářet vazbu i k jeho dítěti. A to je ten ZÁVAZEK!

Pánové, kterých se toto téma nějak týká, by měli popřemýšlet o tom, jestli např. všechny víkendy doopravdy patří jenom dětem

A ženy, kterých se dnešní téma nějak dotýká, by si měly promyslet, co je lepší – jestli muž, který je ze své ratolesti na větvi a žije pro ni, nebo muž, který své dítě odstrčí na vedlejší kolej a žije si svůj život Protože přesně tak se bude chovat ke všem svým dětem.

Nakonec bych ráda poukázala na praktickou stránku celé této věci, a to, že je dobře mít doma muže, který se nebojí sáhnout na novorozeně, obzvláště když maminka se té řvoucí, křehké hromádky ještě tak trošku bojí.

Milé dámy, holky a slečny, přeji vám hodně lásky, síly a zdravého rozumu.
Vaše Veronika
PS: Jednou mi moje profesorka na škole řekla, že já jsem ten typ, který bude přitahovat muže s polamanýma křídlama.

PPS: Jak se tak rok s rokem sešel, tak mi došlo, že měla recht, holka….

14.11.2006 8:00| autor: Veronika
Více o tématu: seznámenízdravý rozum

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist