Manželství včera, dnes a zítra

Odborníci varují: "Pokud se něco nestane, je pokračování rozpadu rodiny a manželství v Česku nevyhnutelné."

17. února skončil 2. ročník Národního týdne manželství v Čechách. Tato akce organizovaná Sdružením generací ve spolupráci s nejrůznějšími neziskovými organizacemi si klade za cíl  upozornit veřejnost na nenahraditelnou a pro společnost zcela nepostradatelnou funkci manželství a rodiny.

Česká manželství z pohledu statistika

Ze 100 uzavřených manželství končí rozvodem přibližně 65 svazků. Průměrné české manželství trvá 13 let. Zhruba 20 000 dětí ročně přijde kvůli vysoké rozvodovosti o jednoho z rodičů. Dalších asi 30% procent dětí se již narodí do tzv. nesezdaných partnerství. Nejvyšší rozvodovost je ve Středočeském, Ústeckém a Karlovarském kraji.

Nejčastějším důvodem rozvodů není nevěra, alkoholismus, domácí násilí apod., ale neschopnost dvojic řešit společné problémy.

Česká manželství v praxi

Starý patriarchální model rodiny se dnes jeví jako přežitek, o který nikdo nestojí. Ale žádný další model rodinného soužití, který by lépe vyhovoval požadavkům dnešních lidí a společnosti se zatím neobjevil a tak mladé rodiny převážně improvizují a experimentují.

NEJČASTĚJŠÍ A NEJZBYTEČNĚJŠÍ DŮVODY K ROZVODU

Adaptační fáze
Cca 3 – 4 roky po svatbě – toto období bývá odborníky považováno za jedno z nejtěžších. Mladí lidé, kteří se velice milují se vezmou a založí rodinu. V ten okamžik je jejich vztah většinou zatížen tak zásadními problémy, jaké přináší řešení bytové otázky, narození potomka(ů), mateřská dovolená a finanční problémy, ale také takové věci, jako je zvykání si na dennodenní soužití, na návyky a zlozvyky drahé polovičky. A protože jsou tyto mladé vztahy emočně velice živé, lidé si dokáží vzájemně velice silně prokazovat svou lásku, ale se stejnou náruživostí si také dokáží vzájemně vjíždět do vlasů.

Kdo, jak a kdy
Neboli: „Než jsme se vzali, zdálo se, že máme na většinu věcí stejný názor a zbývala jen hrstka drobností, v nichž jsme se neshodli. Měli jsme se ale strašně rádi a tak jsme doufali, že tyto drobnosti tou láskou nějak překleneme…“ Po svatbě ale mírně přituhne, oba si uvědomí, že tak, jak to začne fungovat, bude to ze setrvačnosti fungovat už nejspíš napořád, a tak zcela nečekaně projeví oba touhu prosadit neodkladně vlastní názor ve všech důležitých věcech – například ve výchově dětí, chodu domácnosti, nebo způsobu trávení volného času. V takové chvíli se může důvodem k rozvodu stát třeba i to, jestli se bude večeřet v kuchyni u stolu, nebo v obýváku u televize.

Způsob vedení „bitvy“
Láska ve smyslu zalíbení, nedává žádné dvojici jistotu, že společně dokáží vybudovat trvalý vztah. Trvalý vztah není automatická záležitost, není to samozřejmost. Je to naopak každodenní, mravenčí práce spolu se zvládnutím umění vedení manželské bitvy.
Pokud uvážíme, že partnerství s člověkem, který by měl na vše úplně totožný názor jako vy neexistuje, je nasnadě, že čas od času musí v soužití docházet k názorovým střetům – hádkám. V manželství ale platí specifická pravidla, která říkají, že nevyhrává ten, kdo bitvu vyhrál, ale ten, kdo se ji naučil vést. Jinými slovy, pokud svého partnera „umlátíte“ argumenty, vyhráli  jste  bitvu.  Pokud  ale  dokážete  vnést  řád  do způsobu, jakým se u vás doma tyto bitvy nadále povedou, vyhráváte válku. Důvodů k hádkám je totiž nekonečně mnoho a někdy dokonce není ani žádný důvod zapotřebí. Konflikty k životu patří, ale pokud se je lidé naučí řešit, aniž by se pokaždé museli stěhovat, rozvádět, nebo fackovat, jejich vztah se tím silně prohloubí a zpevní.

Nesnesitelný odpor
Ve slavném americkém filmu cedí dlouholetá manželka přes zuby nastřádaný odpor, když pomalu říká: „…protože, když tě vidím jak jíš, když tě vidím jak spíš, tak bych ti nejraději jednu vrazila…!“ To je situace už opravdu vážná a takové nevznikají ze dne na den. Nepřekonatelný odpor se může po určité době soužití objevit ve spojení s čímkoliv, někdy může být dokonce vázaný na něco, co jste na své drahé polovičce kdysi milovali. Může to být otázka vzhledu, konkrétního chování, nebo způsobu řeči… možností je nepočítaně. Lidé tento problém většinou řeší tak, že své lásce pěkně od plic řeknou, jak nesnáší to, či ono. Někdo možná může na takové upozornění slyšet, mnoho lidí ale tento vzteklý vzkaz ponechá chladnými, nebo dokonce vyvolá zcela opačnou reakci, kdy se váš protějšek začne díky této informaci doslova bavit na váš účet a ještě bude všem tvrdit, že: „…to ti je sranda, jak to Janu vždycky rozpálí…“
Z těchto důvodů odborníci doporučují nasadit zcela jiné zbraně – namísto kritiky nabídnout pozitivní motivaci – jako u malých dětí. „Když uděláš (nebudeš dělat) to a to, dostaneš, můžeš, nemusíš…to a to.“ Vzhledem k tomu, že problém pociťování odporu ke konkrétní vlastnosti partnera se objevuje spíše v případě dlouholetého svazku, nebývá problém „vyhmátnout“, na co ten druhý bez váhání skočí jako „na špek.“

Sexuální odpor
Může vzniknout velice rychle a je bohužel téměř nevratný. Vzniká na základě situace, kdy nás náš partner opakovaně nutí do něčeho, do čeho se nám nechce. Nejčastěji se jedná o počet sexuálních styků, kdy jeden z partnerů má mnohem větší potřebu sexu, než ten druhý, který se ale i přes svou nechuť snaží vyhovět. Tímto „sebeznásilňováním“ dochází ale jen k jedinému – náš partner se nám po velice krátké době doslova „zhnusí“. Tento problém se přitom zdaleka netýká jen žen, jak by se dalo předpokládat, ale v poslední době i rostoucího počtu mužů.

2.míza
Na někoho nepřijde nikdy a někomu zcela zničí dosud šťastný život. Proč se to děje? V určitém okamžiku našeho života dospějeme k bilancování, začneme hodnotit svůj život a porovnáváme, co jsme původně chtěli a co ve skutečnosti máme. Část lidí v takové chvíli podlehne většinou opravdu klamnému pocitu, že: „Život mi protekl mezi prsty, nic jsem si neužil(a) a nic nemám.“, načež se dotyčný vrhne do cílové rovinky rychlostí, jakou nevyvinul za celý dosavadní život. Přesto to ale někteří zvládnou – tehdy, když nejsou až tak nároční a postačí jim třeba koupit si drahé auto, luxusní dovolenou, nebo se zkrátka „rozšoupnou“ nějakým jiným způsobem, ze kterého ale vynechají svou rodinu. Nešťastníci, kteří se rozhodnout dohnat svých sladkých osmnáct po boku patnáctileté milenky, nebo dvacetiletého gigola, vypadají pozorováni zpovzdálí sice směšně, ale to, co tak často začíná jako dosažení nedosažitelného ráje, většinou končí osobní a rodinnou tragédií, která smutně ovlivní životy všech aktivně i pasivně zúčastněných.

27.2.2008 12:00| autor: Mirka Kolářová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist