Lež

Byla jsem šťastná dvacetiletá holka. Měla jsem Moniku a Ondru. Nejlepší kamarádku na světě a nejlepšího kluka na světě.

S Monikou jsme si pronajaly malý byt, kde jsme měla každá svůj pokoj a já si tam vodila svého Ondru. A když u mě Ondra nebyl, tak nám s Monikou bylo krásně u televize, nebo jsme klábosily až do rána.

Jednou ráno, chvíli po tom, co Ondra odešel, jsem zjistila, že někdo měl na sobě moji úplně novou podprsenku s kalhotkami! To se přece pozná, ne

Zavolala jsem na Moniku, jestli si to náhodou nepůjčila. Zaťukala si na čelo, co blbnu, že přece do mého pokoje nechodí, když nejsem doma. Bylo to divný. Ale proč by mi lhala Brr! Jestli něco nenávidím, tak je to lež! Přímo fyzicky nesnáším, když někdo lže! Asi za týden jsem zjistila, že z hromádky kalhotek někdo vytáhl moje nejoblíbenější červené. A určitě je měl na sobě! Tentokrát jsem šla za Monikou najisto.

„Mončo, sakra, nelži mi! Proč mi neřekneš, když si u mě něco bereš ! Já bych ti to přece půjčila!“

Nejdřív zapírala a pak se naštvala. Známe se osm let a poprvé jsme se pohádaly! Poprvé!

Když večer Ondra přišel, řekla jsem mu, jaká je to lhářka. Přikývl.

„Máš pravdu. Kdo jiný by ti to bral Jedině Monika.“

Měl pravdu. Kdo jiný Lhářka prolhaná! Za dva dny jsem měla vytažené z krabičky úplně nové punčocháče a místo nich byly v krabičce staré. Tentokrát jsme se s Monikou pohádaly tak, že se druhý den odstěhovala. Bylo mi to fuk! Nenávidím lhaní! Nenávidím!

Odpoledne měl přijít Ondra a já si uvědomila, že jsem nekoupila nic k pití a tak jsem honem běžela do krámu. Když jsem se vrátila, byl už u mě v pokoji. Měl totiž klíče od bytu. Řekla jsem si, že na něho vybafnu. Potichu jsem se zula a nakoukla dovnitř. Stál před zrcadlem a měl na sobě moji podprsenku. Koukal na sebe, jako by se viděl poprvé a byl tak vzrušený, jak jsem ho ještě nikdy nezažila! Když jsem prudce otevřela dveře dokořán, lekl se a začal něco koktat.

„Ty lháři prolhanej! Vypadni! Vypadni! Už tě nechci nikdy vidět! Kvůli tvýmu lhaní jsem přišla o nejlepší kamarádku! Zmiz! Skončili jsme spolu!“ Ječela jsem jak pominutá, před očima barevnou mlhu a kdybych jenom trochu viděla, chytla bych něco a bylo by mi jedno, co a umlátila bych ho! Fakt bych ho umlátila, lháře!   Ani nevím, jak se oblékl, ale za chvíli byl pryč. Hodila jsem podprsenku do koše se špinavým prádlem a šla za Monikou.

Snad mi odpustí, že jsem chodila s lhářem!

Povídka je z knihy KDYŽ ANNA UTEKLA, která vyjde v dubnu 2006 v nakladatelství Erika (www.kdyz.cz).

11.3.2006 12:30| autor: Irena Fuchsová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist