Jak to vidí chlap: Proč se mnou dva roky žil, když mi byl celou dobu nevěrný?

Když se člověk zamiluje, zpravidla má nějakou dobu nasazeny růžové brýle, takže nevidí, že mu je třeba partner hned od začátku vztahu nevěrný. Když se to pak dozví a chce to řešit, partner odmítá a v avantýrách dál pokračuje. Stejný problém řeší čtenářka Zuzka. Navíc ještě svého záletného partnera miluje a ptá se našeho chlapa, co s tím má dělat?

jak-to-vidi-chlap-1100x618.png Zdroj: Shutterstock

Dotaz čtenářky Zuzky:

Dobrý den, mám takovou otázku… Vůči bývalému příteli. Teď ještě spolu stále bydlíme, protože se musím já odstěhovat a řeším kam, nemám kam. Byli jsme spolu dva roky. Ze začátku nádherné (jako vždy všechno), jenže já už ve třetím měsíci našeho vztahu zjistila, že mi lže a že mi jak zahýbá, tak maže med kolem huby. Pokaždé, když se ho zeptám: „Jaký jsi měl den, lásko, když jsem byla v práci?“ Pokaždé jedna a ta samá odpověď: „Ty jsi hrozně zvědavá, co tě to zajímá, tebe furt jenom zajímá, co dělám a s kým dělám. Dej mi pokoj!“ To, že mi zahýbá, jsem se dozvěděla, když si nechal otevřený telefon na stole a šel na záchod a pípla mu zpráva se jménem Kočička (takhle neměl uloženou ani mě, jen mým jménem). A to byla jedna z mnohých… Jenže já se zamilovala, snad prvně takto v životě a měla jsem tucet růžových brýlí a vše jsem jen vždy polkla a šla dál. Jenže pak už to bylo těžší a těžší. Tak jsem mu to řekla. „Podívala jsem se ti do telefonu, kdo je Kočička?“ a BUM, v tu ránu byl oheň na střeše. Jak si to můžu dovolit, sahat na jeho telefon, že je to jeho soukromí a do toho mi je hovno atd. Takže nakonec jsem si připadala JÁ jako ta, co něco provedla. A když jsem chtěla řešit mé pocity, třeba co mi dělá radost, nebo mě tíží, pro něj to nakonec vždycky skončilo tak, že jsou to všechno sračky, co řeším, ať už mu dám pokoj. Šmitec. Vždycky se vším jsem byla zametená pod koberec a čus, nazdar.

Jak vlastně on tedy viděl náš vztah? Když jsme spolu začínali, když nastal první problém, vždy mi tvrdil, že nechce nic měnit, že je maximálně spokojený jak se mnou, tak se vším doma okolo. Jenže já už od začátku vztahu byla jen taková ta, co je doma, ta jistota, ta, co mu zůstane, když ostatní nevyjdou. Tak proč se ke mně tak choval? Čím jsem si to zasloužila? Když mohu sama za sebe říct (vodnář), že jsem prvně dala takovou lásku, takovou snahu, takovou toleranci, takovou upřímnost a vůbec jsem prostě vydala ze sebe to, o čem jsem netušila, že vůbec umím. 😔 Mrzí mě to hodně, stále ho, bohužel, miluju. A ničí mě to. Už také jen to, že celé dva roky jako by nebyly. A on s těmi ženskými jede stále furt „bomby“, jen už to přede mnou netají. Jenže nechápe, že mě to bolí. Proč se tedy tak choval? Či spíš jak to vidí on?

Děkuji vřele za odpověď.

S pozdravem Zuzka 🙂

Odpovídá Tomáš Erben:

Milá Zuzko,

růžové brýle jsou fakt mrchy, slýchám o nich docela často. Nutí nás dělat věci, které nám nejsou přirozené. Sice si je propojujeme s něčím tak hezkým, jako je láska, ale nikdy jsem o nich neslyšel ve šťastném kontextu typu „já měla růžové brýle a celý vztah jsem si s nimi náramně užila“. No a ty sis jich pro jistotu nasadila tucet.

Prvním dobrým znamením je to, že jsi je rozpoznala. Sice jsi projevovala velkou snahu, toleranci, (s tou upřímností bych to vzhledem k tomu telefonu tak žhavě neviděl), ale to jsou všechno atributy, o které se musíš snažit. Něco, co neplyne přirozeně. Chtít pro vztah něco dělat je fajn, ale dokázat rozpoznat, kde jsme už obětí, kde se pitvoříme do nějakého obrázku, který nám ubližuje, je ještě víc fajn. Protože tady jde přímo o tebe.

To, že je „maximálně spokojený“, že „by nic neměnil“, můžeš s klidným srdcem vnímat jako fráze. Každý takové máme a používáme. Nemají velkého významu. Jak to vím tak jistě? Ruku na srdce, kdyby měl tu moc něco změnit, nechal by ti onu šťouravost? To v jeho očích musela být protivná vlastnost. Tedy, tyhle věci, na které se upínáš, a kvůli kterým nechápeš ten rozpor v jeho chování, prostě musíš brát s velkým odstupem. Jestli vůbec je vnímat. On zrovna nebyl asi králem otevřenosti a upřímnosti.

Přečti si také:

Napadla mě otázka, jestli sis krom těch růžových nenasadila i tmavé, svářečské brýle. Ty, které pod nánosem nějakého strachu nutí vidět věci zkresleně. Je možné, že ten pohled, který ve svém dopise nabízíš, je pohled skrz ně. Pokud je OBJEKTIVNĚ skutečně jasné, že tě podváděl, pak od něj uteč, uteč co nejdál. V tomhle odstavci zkusím ale nabídnout i jinou perspektivu, a sice, že původem všech problémů nebyly jeho nevěry, ale tvá nezkrotná podezíravost. Umím si totiž dost dobře představit, že ty otázky typu „jak ses měl, co jsi dělal celý den?“ nebyly skutečně směřované na zjištění toho, co měl k obědu, ale byly nástrojem výzvěd. Aniž by sis to třeba uvědomila. Což v něm mohlo vyvolávat averzi, kterou ty sis vyložila jako přiznání viny. Které by bylo hnacím motorem tvé další podezíravosti, a tak by se postupně vytvořila spirála. Neříkám, aby ses neuzavřela, že to tak je. Pravděpodobně máš skutečně velkou jistotu jeho nevěr. Jen chci nabídnout co nejobjektivnější hledisko.

Nejjasněji mi z toho nicméně vyplývá, bez nutného určení podílu viny, že jste v tom byli oba společně a oba společně byste měli jít dál. Váš vztah není zdravý, to je fakt. Upřímně, nezdá se mi, že by měl silné základy, na kterých byste mohli něco stavět. Není pro tebe tolik důležité, jak to viděl, natožpak jak to vidí on. Pozoruj sama sebe, prosím.

Ty dva roky neber jako promarněnou investici. Hodně záleží, jak s tím naložíš TEĎ. Posílí tě to, nebo naopak srazí? Chápu, že je vše bolavé, otevřené rány, otravné stěhování, zase začínat někde znovu, v prázdnu a odkud… ale jestli mi píšeš s nějakou důvěrou, tak mi věř tohle: pro tvůj život, až se na něj jednou ohlédneš jako na celek, je tenhle moment velkou výhrou! Vytrvej, buď odhodlaná se za sebe poprat, protože se může stát, že si tě povolá zpět. On sice dál bude mít své milenky, ale tebe si z nějakých důvodů vybral do významnější role (byť ne o moc). Možná i pro tu svou slepou toleranci.

Teď už na sobě tolik těch brýlí nemáš, tak svou sílu využij k tomu takovému případu vzdorovat. Zabouchnutá nerovná se šťastná, tak si zkus vědomě vybrat, co z toho to pro tenhle moment bude. Zeptej se sama sebe, jestli bys s tímhle mužem tyhle dvě věci dokázala propojit. A s vědomím toho můžeš lehčeji kráčet dál.

Máš taky pocit, že tě tvůj cit svírá a omezuje natolik, že v tomhle stavu nikdy nemůžeš být šťastná? A přitom je to něco, co nedokážeš ovládnout, tedy nemáš možnost výběru, než se trápit? Vždy je to věc volby, i když to třeba nevidíš. Tvé volby!

Jestli potřebuješ sama něco nutně probrat, ozvi se mi na info@tomaserben.cz nebo tel. 730 803 353.

1.2.2023 2:00| autor: Tomáš Erben vztahový kouč

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist