JACÍ MUŽI ŽIJÍ SE SLAVNÝMI ŽENAMI

Prý s nimi žádný běžný smrtelník nevydrží. Pravda, asi by nebylo tak obtížné nalézt i opačné příklady, přesto je zřejmé, že snadné to mnohdy opravdu nemají. V čem vlastně? Nechme stranou případy, kde už sama výchozí motivace jejich partnerů je poněkud pokřivená. Připusťme, že i do slavné ženy se může normální mužský úplně obyčejně zakoukat a zamilovat, že i ony jsou takový vztah s to docela obyčejně a upřímně opětovat.

První, na co ale jejich partneři záhy narazí, je téměř totální absence soukromí. Půlka národa jako by o jejich vztahu věděla podstatně dříve než oni dva. Jen opravdu silná nátura unese život v neustálém světle ramp. Postupně se může přidat i ztráta vlastní identity: jako bychom přestávali být sami sebou a stávali se součástí, módním doplňkem či někdy i vadou na kráse naší milované. Už to nejsem já, ale „ten od té…“ Nedlouho poté se objevuje i nerovný souboj archetypů a reality. Co naplat, stále v nás ještě přežívá jakási archetypální představa muže živitele a reprezentanta rodiny navenek. Bývalo přece běžné, že partneři i společné příjmení volili zpravidla podle mužova. Pokud se ke všemu přidá ještě kapka vlastních nejistot a obavy, abychom – nedej Bože – nebyli snad pod pantoflem, může být na další vývoj docela nehezky zaděláno. Jistě, není nepříjemné žít v luxusu, ne vždy je však snadné přijmout, že ten luxus je odvozen od schopností či možností naší partnerky. Mnozí z podobně postižených si pak hledají svá kolbiště, na nichž se pokoušejí dát najevo, kdo že je doma pánem. Sekýrováním kvůli maličkostem, v krajním případě i tím, že se začnou opírat o svoji prokazatelně větší fyzickou sílu. Ne tak, že by nakoupili činky a soupeřili se svou slavnou divou, kdo vzepře více či vícekrát, ale nezřídka přímo na její tělesné schránce.

Bylo by divné, pokud by si posléze nezavrtal také červík žárlivosti. Na její úspěchy, možnosti i na všechny ty muže, co se okolo ní stále točí. Zároveň bychom měli ještě dostát své roli. Přežít společenské události, kterým bychom se možná docela rádi vyhnuli, stát jí po boku, být oporou ve chvíli, kdy je terčem nemístného zájmu. A také přestat docházet do své oblíbené hospůdky VI. cenové skupiny a kamarádit s existencemi, které se k nám již jaksi nehodí.

Určitě by bylo možné snést ještě spoustu argumentů, proč jsou podobná soužití tak obtížná. Jsou však i muži, kteří slávu své partnerky unesou. Pokusíme-li se o jejich (jistě neúplný) výčet, pak samozřejmě riskujeme, že někomu bude připomínat spíše album zločinců a jinému učebnici psychopatologie. Jsou však i čestné výjimky.

MUŽ ANETICKÝ

– citově natolik plochý, že jej hned tak něco nevyvede z míry. Bohužel je však značně odolný nejen vůči emocím záporným a nepříjemným, ale i vůči kladným. Každá partnerka vedle něj bude záhy citově strádat, ale i to on unese velice snadno.

MUŽ VYŽÍRKA, DŘÍVE TÉŽ SŇATKOVÝ PODVODNÍK

– ke vztahu přistupuje s vcelku jasnou filozofií: primární je materiální zisk. Dokud se mi vztah „rentuje“, dotud v něm setrvávám.

MUŽ EXHIBICIONISTA

– tak rád by se pohyboval ve světle ramp, jen se mu nějak nedostává schopností. Partnerka pak poslouží jako výtah ke slávě a popularitě – z „jam poražených“ na „stupně vítězů“.

MUŽ ZHRUBA STEJNĚ SLAVNÝ

– zdánlivě optimální kombinace, ale zhusta pouze zdánlivě. Otevírá se až příliš prostoru pro vzájemné soupeření. Už tak byl dost navyklý na zájem a slávu, kdy on byl tím objektem, a nyní by se měl dělit?

MUŽ JEŠTĚ SLAVNĚJŠÍ

– budiž, ale „kde je brát a nekrást“? Zvláště v malých podmínkách české kotliny. Ještě tak nějaký import – třeba z Hollywoodu nebo alespoň ze zeleného fotbalového pažitu, NHL či z Wimbledonu.

MUŽ NENÁROČNÝ, SPOKOJENÝ KONÍČKÁŘ

– svou divu má upřímně rád, necítí potřebu s ní soupeřit, je-li nejhůř, pak párkrát do roka přežije nějakou společenskou povinnost, jinak je ale nejspokojenější doma v kuchyni, na zahrádce, raftu, na skalách či v knížkách – prostě u svých zájmů. Pokud to unese i jeho diva a občas mu dá najevo, čím je pro ni významný, zač jej oceňuje a jak ráda se k němu vrací, může jít o vztah docela perspektivní.

MUŽ PŘIROZENĚ IMPONUJÍCÍ

– srovnaný sám se sebou, úspěšný v profesi, bez potřeby soupeřit. Nespornou výhodou je profese značně odlišná od partnerčiny – lékař, sochař, architekt, renomovaný právník apod. Pokud je v něm i kapka shovívavé trpělivosti, velkorysosti a tolerance, pak lze jednoznačně hovořit o kombinaci optimální. Docela bych všem těm nešťastným „slavicím“ podobné partnery přál. Jejich výskyt je však nadmíru vzácný, v našich podmínkách byl již asi před 40 lety zařazen mezi druhy akutně ohrožené vyhynutím.

Ukázka z knihy Muž a žena – návod k použití, nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci