Homolkovi

Nedávno jsem byla na víkend u rodičů. V sobotu jsme jeli společně vlakem do nedalekého města. Já s maminkou za naší rodinnou přítelkyní a tatínek na nějaký třicetikilometrový výšlap s kámošema.

Jen co jsme vyšli z domu, táta zjistil, že se mu rozlepila bota. Říkala jsem mu, ať se jde přezout, ale on že né, že to je dobrý (30km!). Ve vlaku si maminka stěžovala, že tam někdo děsně páchne alkoholem a že po ránu – to je hrozný! Byl to náš tatínek, který si špatně zašrouboval placatici s Fernetem (tedy s 1. pomocí).

Když jsme vystoupili z vlaku, tak tatínek zjistil, že tam něco zapomněl – byla to odlepená podrážka z jeho boty. Nezbylo nic jiného než zakoupit nové, ale krapánek se nestíhalo, jelikož  tátova „parta hic“  měla sraz za dvacet minut.

K nejbližší obuvi nás táta hnal zkratkou přes pět nástupišť a spoustou kolejí. Když na nás pan nádražák křičel, že to se nesmí a že budeme pokutováni, já dělala, že to neslyším. Jen tatínek se zastavil uprostřed kolejí a ptal se, cože to ten pán chce. To už maminka nevydržela a houkla na tátu ať zrychlí krok a v pondělí ať se jde objednat na ušní.

V obuvi se o maminku pokoušely mdloby a asi to nebylo tím, že měli přetopíno. Při zkoušení bot za asistence paní prodavačky (mimochodem vyhlášené drby z naší vesnice) zjistila, že táta si ten den vzal ponožky s letní úpravou – což znamená palce a pata vykukují z ponožky.

Ten den pak proběhl vcelku klidně. Mamika tatínka dobře zná  a ví, že když přebere, tak se dožaduje teplé večeře (což by si za střízliva nedovolil) a celé odpoledne se mu dělala se svíčkovou.

Otcův návrat proběhl vcelku v klidu. Prý mu ujel vlak a tak musel (MUSEL) s Pepíkem a Jardou čekat v hospodě. A dělali tak poctivě, že mu ujely ještě další dva vlaky a doma si pak sám a dobrovolně vzal chleba s celerovou pomazánkou.

Na maminčinu nabídku svíčkové řekl, že už jedl. Vzhledem k tomu, že je mamča krapánek výbušnější povahy, tak si na té svíčkové pochutnal tátův vlčák Ódinka (ještě, že to zůstalo v rodině). Já nevím, co se obědvá v jiných rodinách o víkendech, ale u nás je to v poslední době lečo.

Mám své rodiče ráda, ale ať se nezlobí, že se jimi inspirovat nehodlám.

Milé dámy, holky a slečny, přeji Vám klidné víkendy a pokuď možno bez leča.

Vaše Veronika

PS: Nemůžu se prostě ubránit tomu, když jsem u našich, abych si občas nevzpomněla na Homolkovi.

PPS: Nikdy neříkej nikdy, ale já bych psovi svíčkové nikdy nenabídla…

20.12.2006 12:05| autor: Veronika

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít

TOPlist