City, city, pocity
Kde bychom byli, nebýt citů? Odpověď je jednoduchá – nikde, protože bychom neexistovali. Ale co ty zapeklité city vlastně jsou?
City odrážejí vztah lidí k realitě, předmětům, společnosti. Jsou vysoce subjektivní. Běžně se tyto názory označují jako emoce a plní dvě základní funkce – orientační (odrážejí důležitost společenských jevů) a regulační (prožívání se projevuje změnami organismu i v jednání).
Lidské city mají svou stupnici uspokojení, mohou přecházet z jednoho k druhému pólu (např. od lásky k nenávisti a naopak), jsou neopakovatelné (k intenzivní emoci se člověk nikdy nemůže vrátit, může si ji jen vybavit ve vzpomínce) a také nakažlivé (nálady se mohou přenášet z člověka na jiné osoby).
Druhy emocí: strach, hněv, zlost, nenávist, radost, …
Kategorie emocí: afekty (emocionální vzplanutí), nálady (trvalejší citový vztah) a vášně (pevný a hluboký cit ovládající myšlení i jednání).
Vyšší city pak prozrazují kvalitu a hodnotu osobnosti. Jsou závislé na prostředí i vzdělání a jde o ty nejsložitější city řídící naše vztahy k lidem, přírodě a hodnotám. Jde o sebedůvěru, dominanci a submisivnost, psychickou stálost i labilitu.
Zkrátka a dobře – lidské city jsou složité a vyznat se v nich je umění. Držím nám všem pěsti, ať se alespoň vyznáme v těch vlastních.
