Buďme sobecké!

Už jste zašla tak daleko, že děláte jen to, co chce manžel? Proč jsme my ženy od přírody tak nějak pasivnější, ačkoliv na nás leží celá domácnost a rodina?

Změňte to! A nemusí to být změna zas až tak razantní, prostě jen taková, která nás osvobodí…

Na vině je výchova

Jednoznačně za to může tradiční model výchovy, který přikazoval holčičkám poslušnost, klid, vstřícnost k potřebám druhým a už od útlého dětství na starost nějakou tu panenku. Kluci zatím pobíhají venku, derou si kolena, perou se, je jím promíjeno i hrubší chování, s tím, „že je to přece kluk!“ A dát klukovi na starost potřeby jakési panenky nenapadne snad žádnou maminku!

Nic proti, muž a žena jsou někdy dva úplně jiné živočišné druhy, ale proč by měly ženy mít pak problémy obhájit sama sebe a prosazování svých potřeb tutlat nebo je považovat za sobecké?

Ano, buďme sobecké

Hned si vymýtíme svůj prvotní pocit, zapomínáme samy na sebe, na své potřeby, a to vše ve prospěch rodiny či partnera. Proč? Proč bychom se nemohly zavřít v koupelně do vany plné pěny, oholit si nohy a dopřát si pleťovou masku zatímco manžel vaří a u toho se snaží zpacifikovat dvě zlobivé děti?

Muži totiž tohle nedělají, málokdy obětují své koníčky a zájmy rodině. Už jen počet mužů, který tráví čas sportem, s kamarády, na pivu… zatímco žena doma kmitá jak hadr na holi. Dopřejme si stejnou měrou kadeřníka, kosmetiku,masáže, posezení u vínka s kamarádkou…
Šel by váš partner místo fotbalu radši vyřídit nutné úřady či odnesl kabáty do čistírny? Asi ne, že?

Víc sebevědomí!

Holčičky mají být poslušné a ani mluvit moc nahlas se nedělá. Tak nás to možná učili, ale jelikož jsme už dospělé, nahlas mluvit umíme. Ale jak? Možná z nás sálá až příliš podřízený postoj, kterým dáváme najevo, že nejspíš obtěžujeme… Pokud tedy do místností úředníků, na pohovory či na konkurzy vstupujete s rovnými zády, úsměvem na tváři a s vědomím, že jen vy jste hodna toho nejlepšího zacházení a jednání, zasloužíte si vyšší plat a zasloužíte si i úspěch, pak gratuluji! Tuhle lekci můžete směle přeskočit.

Buďme otrlé, osedlejme emoce!

My ženy bereme všechno hrozně emotivně, zveličujeme své chyby, moc se podceňujeme. V práci i doma. Chce po vás šéf úkol, o kterém si nejste jista, že ho zvládnete? Muž řekne,  jistě, zkusím to – jak, to se uvidí! Žena stráví bezesnou noc a poté z nové výzvy nejspíš vycouvá, přece jen… co kdyby?

Sebemrskačství nám nesluší. V případě neúspěchu si donekonečna přehráváme to krizové video v hlavě, hledáme chyby, přemýšlíme nad věčnými „kdyby“ a „proč“. Muži to nedělají, naštvou se, někteří se opijí, vyblbnou se ve fitku a druhý den o ničem neví. Nechoďte se se hned opíjet, ale nevyčítat si dokola minulé chyby je rozhodně úlevou pro duši.

Pamatuji se na rozhovor s Dianou Kobzanovou, které její přítel v těchto chvílích říká: „Netancuj v tom hovně!“ A přiznám se, že mě takhle věta opravdu oslovila, protože přesně vystihuje podstatu tohoto našeho ženského problému. Takže holky, netancujte v tom, jo?

26.9.2008 12:00| autor: Renata Petříčková
Více o tématu: sebevědomísobectví

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist