Už v době kamenné člověk objevil, že hrubé lávové kameny poslouží jako pemza na ztvrdlou kůži nohou a ostré úlomky mušlí či kamenů zase na úpravu nehtů.
5000 let stará Babylonie
Z této říše pochází vůbec samo slovo manikůra, tedy manus – ruka a cura – péče. Královny měly nehty nazdobeny zlatem a šperky. Oblíbené byly plátky zlata nalepované na nehty.
Po jejich smrti byly pohřbeny i s těmito ozdobami, pro případ, že by i na onom světě potřebovaly mít krásné nehty. V hrobkách egyptského královského dvora odpočívají i ostatky dvorních manikérek, což dokládá, jak vysoce privilegovanému postavení se těšily.
Ostatně černá barva nehtů značila vyvolené, zelenou pak používali lidé z nižších tříd.
Barvení a úprava nehtů byly vlastní ženám i mužům, dokonce římští a babylónští válečníci se před bojem „líčili“, barvili si nehty, česali se a tónovali si rty, aby jejich vojenský šik působil co nejvíc jednotně.
5000 let stará Čína
I zde byly nehty určením sociálního postavení. Pouze členové královské rodiny si barvily nehty načerno či narudo.
Indické ženy si za dob Alexandra Velikého barvily nehty měděně červenou barvou, která byla pryskyřičným výměškem hmyzu. Další oblíbenou barvicí látkou na nehty byla henna, kterou v 17. století vystřídala drastičtější metoda. Ženy Orientu si přímo do nehtového lůžka vstřikovaly organická barviva, takže jim rostly barevné nehty.
