Těhotenství: Deník těhulky Mony Stern – část osmá

Deník těhotné Mony Stern pokračuje!

Osmá část:

Konec druhého trimestru:
Sobota: Sbohem modrá! Ať žije růžová!
Postupně se vzpamatovávám z toho, že se v mém břiše s největší pravděpodobností usídlila holka a ne kluk. Zvláštní, po celou dobu těhotenství jsem si myslela… Pardon znovu a trošku jinak: Zvláštní, po celou dobu těhotenství jsem cítila, že mi v břiše roste a kope kluk. Utvrzovalo mě v tom nejen fotbalové provedení kopů stále častěji se ozývajícího mimina, ale i všichni mí kamarádi: „Vypadáš nejlíp ve svém životě, to bude kluk, holka by ti brala krásu!“
Zvídavá paní v tramvaji pro změnu moje těhotenství komentovala slovy: „Vy máte ale roztomilé bříško! Vůbec není rozkydlé, je takové příjemně špičaté, podle toho se jasně pozná, že to bude kluk!“
Kamarád Mojmír, který se na jedné akci opil, zas najednou povstal u stolu v restauraci a s výrazem věštkyně Libuše křičel na celý lokál: „Já mám vždycky pravdu! Už desetkrát jsem naprosto bravurně uhodl pohlaví dětí mých kamarádů. Mono, tobě teď a tady a bez mrknutí oka předpovídám kluka jak buka! Jestli lžu, ať se do pekla propadnu!“ Pak si bohatýrsky odplivl a během sekundy usnul na stole.
Komentář táty Kristiána: Je fakt, že to říkali úplně všichni, teda tak devět z deseti. Mně to bylo ze začátku jedno, ale když jsem pak viděl, že je Mona z toho svého těhotenství celá vedle, cítil jsem, že se musím rozhodnout. Rozhodl jsem se pro kluka.

V mém světě se najednou jasně rýsovala kladívka a lega a auta na setrvačník a vláčci kolejáčci a prak a námořnický obleček a modrá barva! Po velkém ultrazvuku, kde se jaksi ukázalo, že se všichni hluboce mýlíme, tedy i odborník na pohlaví dětí Mojmír, jsem nejdřív byla v šoku, později bezradná a teď po pár dnech šťastná jak blecha.

Podařilo se mi konečně vyhnat z hlavy ufňukanou písničku: „Víš, holky těší to maj…“ a s pozitivním přístupem k realitě se postupně z kluka přelaďuji na holku. Jde to docela dobře, dokonce o něco líp než v Praze naladit Český rozhlas – Brno. Jedinou rušičkou je strach o kamaráda Mojmíra, moc se bojím, aby díky svému opileckému rouhání nakonec neskončil v pekle.

V rámci každodenního ranního rituálu stéká horká voda po mém rostoucím břichu a je mi najednou jedno, že by kvůli teplotě vody možná někteří odborníci na těhotenství teď určitě protestovali. Nejdůležitější pro mě je, že si mi konečně daří ze sebe smývat pel modré…
Když se pak po sprše asi podruhé v životě pečlivě natírám těhotenským krémem proti striím, ve vzduchu i na kůži cítím jasně růžovou a taky lásku. Najednou se šíleně těším na šatičky a botičky a panenky a sukýnky a punčošky a plyšáky a culíčky a smiřuji se i s růžovou! Těším se na tu svou novou nejlepší kamarádku a v duchu si sobecky pomyslím, že bych potřebovala, aby ta naše dcera byla zdravá, hezká, chytrá, vtipná, originální, šťastná a fajn blondýnka.
Po všech procedurách v koupelně se dlouze dívám do zrcadla a slavnostně se sama na sebe usmívám: cítím se jako znovuzrozená. Najednou slyším, jak na mě volá čerstvě probuzený nastávající táta Kristián z ložnice: „Zdál se mi sen o tom, že se ta doktorka na ultrazvuku spletla a nám se narodil kluk!“
Komentář táty Kristiána: Opravdu se mi to zdálo, ale to neznamená, že bych nebyl z holky nadšený. Každý má něco. Pro mě je nejdůležitější, aby bylo dítě zdravé.
5.5.2009 12:00| autor: Mona Stern

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist