Kouzla filmového střihu. Proč se vystřihne zdařilá pasáž a kdy střihač zachrání film?

Znáš nějakého známého filmového střihače? Pravděpodobně ne. Jména slavných herců, režisérů či scénáristů každý sype z rukávu, ale střihače nikdo. Co jejich práce vůbec obnáší?

foto01.jpg Zdroj: Martin Kabát

Někteří neznalí diváci střihače považují za skoro bezvýznamné zaměstnance sedící za počítačem a slepující kusy filmu dohromady. Přitom je to právě střihač, který filmu dá konečnou podobu. Ten, kdo zvládne kvalitním střihem zachránit scény, které by jinak byly odsouzené k zániku. Ten, kdo dokáže producentům ušetřit spoustu peněz a kdo zajistí, aby tě film bavil. Střihač ovšem nepracuje sám. Režisér mu totiž ve střižně neustále dýchá za krk. O záludnostech a kouzlech filmového střihu jsem si povídala s režisérem Matějem Balcarem a střihačem Janem Vondráškem. Společně pracovali na skvělé české komedii Pánský klub, která přijde do kin 2. června.

Jakou má tedy střihač zásluhu na tom, že diváky film baví? „Pánský klub je původně divadelní hra, hodně se tam tedy mluví. Film ale musí mít mnohem větší spád, jinak je to nekoukatelné. Navíc tam běží souběžně 6 dějových linek, hlavně osudy mužů, kteří s pomocí terapeutky Lindy řeší svůj životní problém, a to že až moc milují ženy. Tyto jednotlivé příběhy je třeba ve filmu neustále přerušovat a prokládat. A samozřejmě je důležité zakončovat je tzv. cliff-hangery, neboli konci s otazníkem, které diváka stále drží v napětí. Toto všechno zařídí hlavně střihač,“ vysvětluje Matěj Balcar.

Střihač často zachrání scénu tím, že šikovně vystřihne nepovedený kousek. Občas i vyřeší chyby ostatních. „Jednou jsme na natáčení měli herce, který neuměl pořádně text. V divadle by mu to samozřejmě neprošlo. U filmu jsme to snadno vyřešili střihem,“ říká Matěj.

Čtěte také:

I tesař se utne a divák se škodolibě směje

Nikdo není dokonalý. I bystrým očím střihače a režiséra může něco uniknout. Tak vznikají chyby ve filmech, což sice ubírá filmařům na dokonalosti, ale diváky to většinou pobaví. Nedávno se celý filmový svět smál tvůrcům seriálu Hra o trůny, když v historickém prostředí zapomněli na kelímek s kávou Starbucks. V českém rybníčku se zase stal pověstný jeden nejmenovaný herec, který miloval filmovou scénu a stále se připlétal do záběrů, kde neměl co dělat. V jednom filmu dokonce sám sobě mává z vlaku.

Když povedená scéna musí pryč

Někdy se ale musí vystřihnout i scéna, která je naprosto dokonalá. To se stalo i v Pánském klubu, jak vysvětluje Matěj: „Na natáčení jsme dostali dva krásné vozy značky Peugeot. Jeden z nich, zářivě žlutý Peugeot 208 si měl v jedné scéně zahrát. Psychoterapeutka Linda v podání Kristýny Hrušínské s ním měla přijet před dům, kde bydlí její filmový pacient (a milenec) Jiří Mádl. Kristýna si auto zamilovala, a nejen ona, celý štáb si ho oblíbil a občas ho někdo využil, aby si na jeho super-pohodlném sedadle na chvíli odpočinul od natáčecího shonu. Scéna s autem se skvěle povedla, ale nakonec se bohužel musela vystřihnout. Nebyla totiž zrovna veselá a vzhledem k tomu, že před ní následovala další, ještě smutnější, už nám tam prostě nesedla, a tak musela pryč. Film je jako živý organismus. Stále se vyvíjí a může se měnit až do poslední chvíle.“

I jiné povedené scény se občas musí vystřihnout a zvlášť to zabolí, jsou-li to záběry, jejichž pořízení stojí pěkný balík. Natočí se drahá kaskadérská scéna a najednou se ve střižně zjistí, že herec a dublér si nejsou až tak podobní, jak se zdálo. Jak se takové situace řeší?

Toto se musí ohlídat předem, jinak se to může pořádně prodražit. Tvář dubléra se dá ve filmu upravit postprodukčně, ale to se dělá spíš v Hollywoodu, protože to jde do statisíc. U nás se spíš přistupuje k tomu, že se scéna přetočí nebo šikovně přestříhá.“

V Pánském klubu se točila divoká kaskadérská scéna s autem, kde ženu Jiřího Mádla v podání Hany Vagnerové, zastoupila dublérka, špičková závodnice rallye. Výsledný dojem byl perfektní, podoba dokonalá! A dokonce se podařilo kaskadérskou scénu natočit hned napoprvé, což se většinou nestává.

Střihačské vyvolávání duchů

Největší střihačský kumšt je zastoupit herce, který nemohl film dokončit. Tomuto čelili například tvůrci série Star Wars, když v průběhu natáčení zemřel jeden z aktérů. Zde se to vyřešilo zmíněnými postprodukčními zásahy, kdy se digitálně upravila tvář dubléra. Filmaři dokonce v této oblasti zašli až tak daleko, že natočili film s hercem, který byl v době natáčení už tři roky po smrti. Jednalo se o Růžového pantera, film, který vznikl sestříháním nepoužitých scén z minulých natáčení a četných digitálních triků. U nás je ovšem tato technologie vzhledem k její nákladnosti používána jen zřídka. Vyžaduje totiž profesionální studio, speciální programy a desítky lidí, kteří na tom budou pracovat třeba půl roku. Proto se častěji přistupuje ke změně scénáře, ale mohou se uplatnit i nepoužité záběry z předchozího natáčení.

Kolik se toho vlastně natočí? „Celkově jsem dostal ke střihu něco kolem 20 hodin záběrů,“ říká střihač Jan Vondrášek. „Z toho se vystřihlo něco přes dvě hodiny scén poskládaných za sebe a výsledné dílo má 80 minut.“ A co se vlastně se všemi těmi záběry udělá? „Uloží se do archivu, kde se uchovávají minimálně 10 let. Finální materiál v podobě otevřených dat ale zůstává ve filmovém archivu napořád.“

Máš ráda české komedie? Chodíš ráda na premiéry do kina, nebo si raději počkáš, až se objeví na netu?

9.5.2022 12:00| autor: Redakce ve spolupráci s Peugeot

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist