Josef Carda: Nemám rád stereotyp!

Většina národa ho zná jako podivína a homosexuálního sportovního redaktora Cardu Retardu z pořadu Tele Tele. Uběhlo už pěkných pár let a lidé si ho s touto rolí stále spojují… Je Josef Carda opravdu „sporťákem“ a v jakých rolích ho ještě můžete vidět? Čím by chtěl být a kam pojede na dovolenou? Věčně usměvavý a sarkastický Josef Carda exkluzivně pro Feminu.cz!

Začala bych od úplného začátku… Jak přišel vůbec nápad hlásit se na JAMU?

Můj tatínek byl ochotník a už jako malý jsem s ním hrál asi ve dvou představeních… Potom mě nadšení pro hraní na nějakou dobu opustilo, nicméně na gymnáziu jsem už věděl, kam bych se chtěl ubírat. Nějaký čas jsem se také věnoval pantomimě, což mi hodně dalo a začal jsem v souboru amatérského divadla hrát i činohru. Logicky to vyústilo v touhu se dostat na vysokou hereckou školu. Nejdříve jsem chtěl do Prahy, ale nebylo mi to doporučeno vzhledem k tomu, že můj otec měl tehdy politický škraloup. Takže jsem to zkusil na Brněnskou JAMU a vyšlo to!

Jak vzpomínáte na studia?

Jedině v dobrém… Byl to vlastně takový nepřetržitý mejdan! (smích).

Co následovalo po studiích?

Hned po studiích jsem nastoupil do Husy na Provázku, po roce jsem nastoupil na vojnu, do Armádního uměleckého sboru jako konferenciér u tanečního orchestru. V té době začal vznikat zájezdový soubor Pradivadlo, se kterým jsem jezdil pár sezón a potom jsem dostal nabídku do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Tam jsem strávil krásných šest sezón s jednoroční přestávkou, kdy jsem si „odskočil“ k Františku Ringo Čechovi do Prozatimního divadla. A po revoluci jsem dostal nabídku do Rokoka.

Josef Carda s manželkou…

Jak vás tedy vítr zavál do momentálního „angažmá“ do Divadla Bez zábradlí?

Jak už to tak bývá, v tomto řemesle hraje svou podstatnou roli náhoda. A ani v tomto případě tomu nebylo jinak. V již zmiňovaném Rokoku jsem ve dvou představeních hrál s Miroslavem Dlouhým, který mi jednou řekl: „Hele my teď děláme Revizora a pan Skopeček na tom není zdravotně úplně nejlépe, máme asi 14dnů před premiérou, nechtěl bys to zaskočit?“ a já jsem zaplaťpánbůh neměl nikdy problém s učením se textů, tak jsem to přijal. Potom mě Karel (red.pozn. Karel Heřmánek, ředitel divadla) oslovil na další představení. Zkrátka je to vždycky věc náhody a také štěstí přeje připraveným…

V Divadle Bez zábradlí jste již šestnáctým rokem. Prošel jste si spousty krásných rolí, jaká z nich vám nejvíce přirostla k srdci?

Tak rozhodně má první velká role v tomto divadle a to sice titulní role v představení Blbec k večeři, kterého hrajeme do dneška a tato hra měla už úctyhodných 655 repríz. Děkuji Bohu, že na mě tenkrát pan Jiří Mencl s Karlem vsadili a tuto roli mi svěřili.

Co vás na herecké práci nejvíce baví?

Upřímně řečeno já nemám rád stereotyp, takže na herecké práci mě baví právě ta rozmanitost, že si můžete zahrát různé charaktery. On to v podstatě stereotyp do určité míry je, musíte se naučit vždycky texty (smích), ale každé zkoušení, každá hra je jiná a nikdy nevíte, co může přijít ještě lepšího a co vás překvapí.

…a co naopak štve?

Stres, nejistota a napětí… I když máte momentálně natáčení, nebo nabídku, tak stejně tam někde vzadu v hlavě vás hryže, co budete dělat, až skončíte (smích).

Přemýšlel jste vůbec někdy, co byste dělal, kdyby jste se nevěnoval herectví?

Já bych asi sportoval, konkrétně dělal bych asi atletiku, což by mi asi také dlouho nezůstalo, jelikož sportovci chodí do penze ve třiceti letech. Anebo bych šel na kriminalistiku. S čímž jsem se nikdy ani nesvěřil manželce (smích). Já mám paměť na obličeje, čehož si všimli tenkrát i na vojně. A co mě ještě napadá…tak je malování. Kdysi jsem maloval, ale jak to tak bývá, neměl jsem čas a ruka ztratila cvik. Ale já se k tomu jednou vrátím…

Uvědomil jste si, že vás i poměrně často do těchto typů obsazují filmový režiséři?

Vidíte, to se mi vůbec nespojilo! (smích). Ale je pravda, že buďto jsem vždycky hrál sportovce, policajty, nebo v dabingu dokonce úchyly! Prostě komické postavy a podivíny.

Jak jste tenkrát dostal příležitost na moderátora sportovních novin Cardu Retardu v pořadu Tele Tele?

Opět souhra náhod a obrovského štěstí! Účinkoval jsem v Ta Fantastice v představení, které dělal Viktor Polesný. Já jsem v tom představení měl sice asi šest rolí, ale všechny byly němé. Zkrátka takové pantomimické, nebo dokonce i baletní vložky. A jednoho dne po naší zkoušce tam šel zkoušet Daniel Landa se svým muzikálem Krysařem. Přišel za mnou a ptal se mě, co momentálně dělám, tak jsem mu odpověděl, že zkouším jen tyhle mini role. A on mi dal do ruky tři písničky a přes víkend jsem se je měl naučit a v pondělí už odzpívat. Takže já celý víkend dřel… můj syn byl tehdy ještě malý a chodil za maminkou s obavami, že tatínek se zbláznil, že je rudý a má vystouplý žíly na krku (smích). Nicméně právě tam jsem se potkal s Michalem Suchánkem, který mi jednou mi volal s tím, že dostali s Geňou příležitost pro Novu dělat pořad obdobný německému pořadu Wohenshau a jestli bych do toho šel… Měla to být práce na rok a bylo z toho krásných šest let…

Jak na toto období vzpomínáte?

Bylo to moc fajn, byla to sranda a skvělá zkušenost. Absolutně jsme nečekali , že to bude mít takový úspěch. Obzvlášť rád vzpomínám na pořad Na vlastní bulvy, kde jsem parodoval Radka Johna, který potom údajně když si nechal přehrát něco, co uváděl, tak řekl: „Ne ještě jednou, vždyť já mluvím jak ten Carda!“ (smích). Dělali jsme si ze všech pořadů srandu a bylo nám úplně jedno, jak to naši kolegové vezmou. A nakonec byli rádi, že jim děláme reklamu.

Byla vůbec nějaká negativa, která byla spojená s účinkováním v Tele Tele?

Mělo to nevýhodu a to sice určité zaškatulkování pro režiséry. Byl jsem pro ně bavič. Tento termín nemám rád. To je jako tavič! A potom neomalenost lidí, kteří mají stále dojem, že jste to, co hrajete v televizi.

Najdou se ještě nějací lidé, kteří na vás pořvávají s dotazem, zda máte chlapa?

Zrovna dnes na mě na ulici pořvával chlapík… asi je to spojené s reprízovaním pořadu na jedné z televizí.

Musím ale uznat, že sportovní postavu tedy doopravdy máte, jak se udržujete?

Dříve jsem se věnoval lehké atletice, lyžoval jsem, jezdil na kole a momentálně se udržuji hlavně v posilovně.

Mě by zajímalo, co tenkrát stálo za vaším výstupem na předávání cen Anno, kdy jste vylezl v přímém přenosu na jeviště k Petrovi Kotvaldovi a začal jste tančit na píseň Mumuland. Byla to sázka?

Nejednalo se o žádnou sázku, byl to zkrátka hec od kluků, kteří když na jeviště přišel Petr Kotvald s písní Mumuland, tak na mě pořvávali, ať tam za ním vylezu.  A když už se ke mně naklonil tenkrát i tehdejší pan generální ředitel Novy pan Železný a prosil mě, abych tam šel, tak jsem se uvolil. Když jsem to měl takhle posvěcené… Nikdo nevěděl, co se děje, ale mělo to obrovský úspěch a dokonce i Petr Kotvald se tomu už po pár týdnech zasmál.

Dozvěděla jsem se, že budete hrát v nově připravovaném seriálu TV Nova? Můžete mi prozradit něco konkrétnějšího?

Já doufám, že to není tajné (smích). Pracovní název je Doktoři z Počátků. Já bych tam měl ztvárnit roli vrátného, který má na starosti celý areál a je to role pořádného záporáka, na což se velmi těším!

Protagonisté nově připravovaného seriálu…

Existuje nějaká role, kterou byste si chtěl zahrát?

Já mám radost z každé práce, když se povede.

Jak nejraději trávíte volný čas?

My máme barák za Prahou, takže většinu času trávím s manželkou tam. Jsem rád, když přijdou na návštěvu známý, se kterými nemám šanci se při své práci často vídat, to je moc fajn. Nejraději si s manželkou a synem Adamem (syna už tak často nevídám, protože s námi už nežije) za hezkého letního večera otevřeme víno, grilujeme…to je moje!

Chystáte se na nějakou dovolenou v létě?

Chystáme se k moři. Miluji sluníčko a velká vedra. Takže určitě někam minimálně na týden s manželkou vyjedeme!

Foto zdroj: profimedia.cz

 

29.4.2013 12:00| autor: Nikol Kouklová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist