Úspěšné ženy: Michaela Hložková – Kdo nic neriskuje, nic neztratí. Ale ani nezíská!

Přitom je Michaela sama maminkou tří malých dětí, se kterými to rozhodně nemá jednoduché. A její podnikání se datuje… no, je to už dlouho.

Míšo, jak je to už dlouho, co pracujete tímto stylem „na volné noze“?
Podle živnostenského rejstříku je tomu cca 5 let, ale jak už to tak bývá máma míní a děti mění. Takže zcela reálně tomu budou 3 roky. Máma míní a děti mění. Na čas jsem musela své aktivity upozadit před zájmy dětí, které jsou „jiné“.

Zaměřujete se zejména na ženy a jejich sny… Sama víte, jak těžké je prorazit v těžké konkurenci, ať už autorské, nebo webové, že všechny tyhle projekty se potýkají s velmi krutou realitou a obrovskou konkurencí… Jak sama zvládáte tenhle boj v džungli?
Jedním slovem? Těžko 🙂 Ne, lidi si myslí, že je to snadné. Bohužel si dnes každý student na střední škole s mizernou češtinou chce přivydělávat psaním, děláním stránek apod. Realita je taková že zahltí trh podhodnocenými nabídkami a ti co něco umí, jsou pak nuceni jít se svými cenami níže. Je to trochu boj s větrnými mlýny. Když už si ale najdete svůj okruh klientů a držíte si, ho tak máte slušnou šanci na rozjezd.

Existuje vůbec nějaký univerzální recept, jak se může maminka na mateřské stát úspěšnou „volnou podnikatelkou“?
Univerzální recept není, to asi sama víte nejlépe. Kdyby byl, bylo by to moc snadné. Důležité je odhodlat se k tomu prvnímu kroku.

A co nejvíc radíte bezradným maminkám, které váhají a říkají: „No já nevím, jestli to mám zkusit nebo ne?“
Většina maminek, se kterými pracuji, má koníček. Něco co je strašně baví, jsou v tom dobré, ale nemají odvahu zkusit to dělat na vyšší úrovni. Ono rčení “Kdo nic neriskuje nic neztratí, ale ani nezíská“, v sobě má obrovský kus pravdy. Navíc to nikdy není tak dneska se rozhodnu a zítra nebudu stíhat pod tíhou zakázek. Chvíli to trvá, než se k něčemu dopracují a to je čas, kdy si zvykají a učí se všechno zvládnout. Na rovinu všem říkám, že to není lehké. Bude to stát dost času, úsilí, možná i nervů, ale pokud člověk vydrží, uvidí výsledky. Já jim mohu předat to, co jsem se za ty roky naučila já, ale zbytek už je jen na nich.

Kromě stránek pro maminky jste také majitelkou stránek o vaření. Takže jak je na tom Michaela Hložková s vařením? Má ráda, nemá, experimentuje nebo ne?
Pravdu nebo společensky přijatelnou odpověď? 🙂 Jedna část mé rodiny je řeznická, naproti tomu moje babička byla skvělá kuchařka doma i v zaměstnání, kde vedla větší restauraci. Znala kopu receptů na úžasná jídla a všechno co uměla, naučila mou mámu a posléze to předávala i mě. Nicméně u nás doma je to tak, že v týdnu vařím já a o víkendech je králem kuchyně manžel. Já dělám ráda rychlé a dobré věci, ideálně bez dětí. Manžel miluje dopoledne strávená v kuchyni na kuchařskými knihami a zapojuje děti. Tvrdí, že si u toho odpočine a já vlastně ve finále také.

Skloubit rodinný život a podobný styl podnikání se neznalému přihlížiteli může zdát jednoduché. Prostě u obého jste „doma“… Skutečnost je ale mnohem těžší. Co je na práci z domova nejtěžší právě z hlediska organizace rodiny a pracovního života?
To asi bude mít každý trochu jinak. Já jsem limitována hlavně rozpoložením starších dvojčat, která mají těžší formu ADHD a celkově jsou ve vývoji v hodně oblastech na úrovni mladšího bráchy. Takže musím hodně věcí přizpůsobovat jejich náladě, únavě, energii. Někdy pracuji po nocích, protože se k tomu přes den prostě nedostanu. Jindy zase musím práci na měsíc zrušit, protože mají kluci horší fázi, kdy se s nimi celkově hůře pracuje a já jedu tu dobu jen nejnutnější úkoly. Zatím pro mě není možnost dopoledne pracovat a odpoledne se věnovat dětem. Nemůžu si to takhle jednoduše rozdělit. Takže pracuji hlavně po večerech a o víkendech, kdy je může zabavit manžel, třeba právě v kuchyni. 🙂

Jak na Vás pohlíží Vaše okolí? Přece jen, na ženy, které pracují z domova se stále ještě pohlíží buď jako na divné dámy přece jen stále v domácnosti nebo s trochou závisti, protože si přece pracují z domova…
Upřímně většina sousedů ani neví, že pracuji, natož, že podnikám. Ti co to vědí, znají naše děti odmala a vědí, že běžné zaměstnání pro mě neexistuje a toto je jediná možnost jak moci pracovat a nesedět jen doma na zadku a čekat se založenýma rukama co bude. Na to já nejsem. Dnes je společnost přece jen trochu jinde a práce z domova není tolik odsuzovaná. Naopak za poslední roky se několikanásobně zvětšil počet žen, které si zakládají živnost právě na rodičovské dovolené s dětmi. Mohou se tak realizovat a zároveň se připravit na to, co bude po rodičáku. Vzhledem k možnostem zkrácených úvazků, které jsou u nás minimální, se tomu ani nelze divit.

Míšo, máte tři děti. Máte vůbec čas od všeho někdy vypnout a vyloženě relaxovat nebo mít chvíle, kdy nemusíte myslet ani na potřeby tří synů nebo na potřeby svých klientů či své pracovní? Co v takových chvílích děláte?
Píši, čtu a tvrdě dřu. Píši si do šuplíku, pro mě je to jistá forma terapie. Strašně ráda čtu knihy. Po babičce mám velkou knihovnu a dost velkou část knih jsme si s manželem pořídili my, takže si ráda sednu večer k lampičce. Udělám si kávu nebo naliji trochu vína a začtu se do zajímavé knihy. Poslední rok jsme s manželem na chatě. Oba děláme na počítači a oba potřebujeme o víkendech trochu změnit prostředí. Takže o víkendech se vybíjíme na chatě a pozemku kolem ní. Manžel říká, že tam nevím kdy přestat, ale já tam nechávám stres a napětí. Někdo chodí boxovat, někdo cvičit, já klidně sekám dřevo nebo kosím trávu.

No, zase je to činnost, která je jaksi za člověkem vidět a nemusí za ní platit hodinovou taxu. A ještě je na čerstvém vzduchu. Míše přeji hodně energie na všechny aktivity a děkuji za malé nahlédnutí do zákulisí té, která umí splnit ženám na mateřské jejich sny.

Foto zdroj: archiv Michaela Hložková