Simona Babčáková: Žijeme v Matrixu

Tato sympatická, mladá dáma se dostala do podvědomí diváků v seriálu Comeback, kde hrála pořádně trhlou barmanku Simonu. Jaký je Simony pohled na českou kulturu? Co jí nejvíce baví hrát? A co připravuje? Zjistili jsme pro vás.

simona-1100x618.jpg

Jak vzniklo vaše improvizační představení v Rock Café?
Krásně a plynule. V dubnu 2012 jsme si spolu s Ester Kočičkovou zahrály po 4 letech v kavárně Potrvá a bylo naprosto vyprodáno. Představení nás euforizovalo  a shodly jsme se na tom, že bychom spolu rády hrály pravidelně a ve větším prostoru. Dostaly jsme možnost hrát v Rock Café a to nám zatím vyhovuje. Hrajeme jednou měsíčně, abychom se rychle neomrzely, spolu s muzikanty Markem Doubravou a Ondřejem Pečenkou.

Co si vybíráte jako témata večeru? Aktualizujete témata pro každý večer?
Vzhledem k tomu, že všechno je naprostá improvizace, je každý večer úplně jiný. Ale před samotným příběhem máme forbínové vstupy, kde komunikujeme s diváky a občas se vyjadřujeme k aktuálnímu dění typu volby, nebo naše narozeniny. Témata pro hru si nevybíráme, ono se to nevyplatí, protože rozumem nelze vymyslet nebo rozhodnout, kam se té hře bude chtít a člověk si radši odpustí zklamané očekávání.

Simona s Karlem Smyczkem

Co si myslíte, že byste dělala za profesi, kdybyste nebyla herečka?
Těžko říct. Možná bych šla do politiky s naivní motivací dát věci do pořádku, nebo bych pracovala v nějaké neziskovce a snažila se zachraňovat svět.

Za své herecké působení jste prošla jedněmi z nejvýznamnějších divadelních scén v Čechách (např. Dejvické divadlo, Divadlo v Dlouhé, Klicperovo divadlo) a měla čest pracovat s významnými režisérskými osobnostmi. Který z nich na vás nejvíce zapůsobil?
Rozhodně J. A. Pitínský! To je génius a mimořádný umělecký jev evropského formátu. A v každém případě Vladimír Morávek a Miroslav Krobot a Jaroslav Dušek.

Jaké herecké zkušenosti ve svém životě si nejvíc považujete?
Nejvíc využívám zkušenosti z improvizací. Nedávno jsem dávala pár lekcí improvizací studentům na DAMU a úplně mě mrazilo z toho, jak všechny improvizační principy a pravidla platí i v životě. Je to trénink přítomnosti a nadhledu, komunikace s partnerem, přijímání naprosto všeho jako pozitivního výchozího bodu. Mockrát jsem to využila v realitě, většinou se to projevovalo záchvaty smíchu v celkem kritických životních situacích.

Co vás na Vaší profesi nejvíce štve a co naopak baví?
Nejvíc mě štve neustálý úbytek peněz na kulturu. Jakoby to byla nějaká nadstavba, bez které se obejdeme. Přitom pro mě je to právě kultura, která člověka produchovňuje a kultivuje, aby nebyl tvorem, který jenom jí, spí, kaká a souloží. Aby byl lidskou bytostí. A to není lehký úděl a právě umění může dodat naději, radost, kouzlo, zpětnou vazbou, nějak se nás dotknout, abychom se cítili a uvědomovali si, že všechno může být ještě jinak. Já si neumím představit, že bych nechodila do divadla, kina, na koncerty, je to pro mě potrava. A nejen proto, že jsem herečka, měla jsem to tak vždycky. A štve mě obecně nízký vkus Českých diváků. Sledovanost naprosto dementních seriálů a obludně přiblblých komedií typu Babovřesky mě bolí. Naopak mě baví, jak se divadlo i film vyvíjí, jak je to živý organismus a jak přesně odráží náladu ve společnosti.  A abych nemluvila didakticky a obecně, na herectví miluju kontakt s kolegy, tu neustálou přítomnost humoru a lásky. Jsme opravdu malý rybníček, takže se většinou mezi sebou známe a tak si před natáčením nenechávám říct, kdo všechno tam bude hrát, a nechávám se překvapit, s kým se potkám.

[[related]]

S moderací Českých lvů se poslední ročníky pojí nepříliš lichotivá kritika. Nebála jste se toho?
Nebála, ale byla jsem velice zklamaná a kritiku naprosto chápu a je oprávněná. Samotné moderování mě baví, ale ty věci kolem, příprava a průběh byly pro mě otřesná zkušenost. Nebudu to dál rozmazávat, abych se nikoho nedotkla, ale za stávajících podmínek nazývám tuto zkušenost never more. Nicméně kontakt s publikem byl příjemný, cítila jsem podporu, v hledišti sedělo spoustu kamarádů a kamarádek a ti mi fandili. Navíc já se nebojím kiksů a přebreptů, to jsou ty nejzajímavější a nejživější momenty a díky tréninku z improvizací si tyto chvilky užívám. Mám takové sebepoťouchlé pobavení.

S Jakubem Žáčkem

Co vás za poslední dobu nejvíce potěšilo?
Kromě dětí? Těžko říct. Přiznávám, že mám spíš období, kdy mě víc věcí štve. Teda v osobním životě mám potěšení spoustu, ale politická situace a kulturní úroveň je prabídná. Zraňuje mě, jak jsme vyprázdnili své životy. Chodíme do práce, která nás nebaví, čumíme na bednu, která nám gumuje mozek, nevnímáme své děti jako požehnání a nemáme na ně čas a bereme si partnery, které nemilujeme, aby nikdo neřekl, že jsme zůstali sami. Žijeme v Matrixu. Znám spoustu lidí, kteří to tak nemají, ale je nás menšina.

Změnilo vás mateřství?
Mohutně, zásadně a pozitivně. Všechna slova o kráse a bohatství mateřství znějí jako kýč, ale pohled na mé děti mě euforizuje a vnímám, že tím, jak je vychovávám, zároveň hojím své dětství. Většinou tak, že tím, že se ocitám v podobných situacích, začínám chápat své rodiče a neberu si spoustu nepříjemných vzpomínek tak osobně. Anebo jednám jinak. Každopádně mám pocit, že až díky dětem se stávám dospělou a snad i zodpovědnou.

Seriál Comeback vás zapsal do povědomí mnoha diváků. Vzpomínáte ráda na natáčení?
Ano, velice. Byla to přínosná práce ve všech směrech a neustále ji úročím. A s některými kolegy se nadále setkáváme, třeba s Jakubem Žáčkem a Jirkou Vaňkem v muzikálu Mafiánská opera, který hrajeme v Akropoli.

Protagonisté seriálu Comeback

Můžou se vaši filmoví příznivci těšit v nejbližší době na nějakou novou filmovou, nebo seriálovou roli?
Na jaře začneme točit nový sitcom pro českou televizi, kde budou hrát převážně herci Dejvického divadla a bude se to jmenovat Hotel Meteor. A bude to vtipné.

Čeho si na sobě nejvíce ceníte? Co se vám na sobě líbí?
To je nevděčná otázka v Čechách. Oceňuji na sobě spoustu věcí: že řídím auto, že jsem přestala kouřit, že dělám práci, která mě naplňuje, že mám smysl pro humor, že jsem maminka, že makám na sebekultivaci, zkrátka že rostu jako z vody….ale v Čechách to okamžitě vyvolá pocit, že je člověk, který se oceňuje je pyšný, namyšlený a nesoudný. Jsme takovej připrděnej zakomplexovanej národ. Přitom naprosto neadekvátně, vzhledem k tomu, kolik se u nás rodí géniů a mistrů v mnoha oborech.

Co byste vzkázala našim čtenářkám?
Věřte si a jděte si za svým štěstím. A nestyďte se přiznat, že něco nezvládáte a požádat o pomoc.

Foto zdroj: profimedia.cz

11.3.2013 12:00| autor: Nikol Kouklová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist