Ondřej Ruml je boží!

Já si prostě nemůžu pomoct, zbožňuju ho!

Začalo to tím, že si jeho lásku nemůžu koupit. No, to se dalo čekat. Z toho bych ho konec konců ani nikdy nepodezírala. Stačí, když se mu podíváte do očí a musí vám to být jasné.

Ale s jakou grácií mi to sděloval! (Omluvte prosím, že si jeho vystoupení beru tak osobně, ale myslím, že nejsem jediná.)

Ta hudba pulsovala celým jeho bytím a vyvolal ve mně pocit, jako kdyby tu skladbu snad sám napsal (beatlefilové prominou). Ani nejmenší zaváhání, dokonalý rytmus, no a ten hlas… ach bože, ten hlas. Přiměl mě k tomu, abych se širokým úsměvem ZÍRALA na obrazovku a nechápala, co se to vlastně děje. Kde byl? Kde celou tu dobu byl? Proč tady byli jen ti kolářové, střihavkové a pafkové? A vzápětí: Chvála všem božstvům, že už je konečně tady.

A přitom když pak sklízí všechnu tu chválu, mám pocit, jakoby to byl jiný Ondra, než ten co před chvílí vystupoval. Při vystoupení je ohromně suverénní a sebevědomý  – skutečně si je vědom sebe sama a toho, co dělá – a poté vypadá tak skromně, skoro jakoby se styděl, když slyší, jak je skvělý. Ale možná, že právě to ho dělá tak sympatickým člověkem.  A krom toho mi čte myšlenky  – když zpívá, je jako slunce, jenž září přímo do mého srdce 🙂

Ano, zpívat umí leckdo. Z těch, co umějí zpívat, má pak menší část i příjemně zabarvený hlas. Ještě menší část z nich si umí se svým hlasem hrát a přitom cítit naprostou jistotu v rytmu i tónech. Další filtr je v přirozenosti a nenucenosti projevu. A pak už jen malé procento dokáže při tom všem i improvizovat a vytvářet tak nevšední hudební zážitek.

Jakoby to nestačilo, povznesl Ondra do zcela nových výšin jak moje okouzlení, tak píseň Stokrát chválím čas. A já zas jen stokrát chválím Ondru a nemůžu s tím přestat, je to silnější než já.

A mohla jsem si zkoušet namlouvat, že je to jen chvilková záležitost. Momentální poblouznění, omámení smyslů. Že Ondra přichází a odchází stejně, jako mnozí jiní. Že vyplnil prázdné místo v mých hudebních touhách a jakmile budou ukojeny, okouzlení pomine jako mávnutím proutku nebo pomalu a nenápadně vyprchá. Jenomže…
Jenomže pak přišel s tím, že nemám být smutná, že mám být jen veselá, že se nemám zbytečně trápit, že se mám radši smát a zahodit všechny chmury. A tak jsem si přestala cokoliv nalhávat a připustila si, že tohle prostě bude Everlasting Love!

Fenomenální zpěvák a muzikant s osobitým stylem, s nenuceným projevem, s obrovským charizmatem a nevyčerpatelnou hudební energií. Tak to, prosím pěkně, vypadá, když má někdo X factor.

S láskou k hudbě, já.

Foto: TV Nova

27.5.2008 12:00| autor: Adéla Seidlová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist