Jane Austenová: Psala o pravé lásce, kterou sama nikdy nepoznala

Britská spisovatelka, která stvořila pana Darcyho, muže, o kterém sní ženy bez rozdílu věku po celém světě, žila mnohem smutnější život než její ženské hrdinky. Těm dopřála něco, co jí osud odepřel – šťastné konce. Jane Austenová zemřela ve jednačtyřiceti letech, aniž by se kdy vdala. Teprve po smrti byla odhalena její identita coby spisovatelky úspěšných románů pro ženy. Jaký byl její život a jak moc jí v něm chyběla láska?

jane-austen-titul-1100x618.jpg Zdroj: archiv redakce

Život Jane Austenové, zakladatelky moderního rodinného románu v anglické literatuře, je zahalen tajemstvím. Většina informací o ní pochází z její soukromé korespondence. Během svého života napsala Jane na tři tisíce dopisů, většinu z nich však rodina po její smrti spálila, dochovalo se jen kolem sto šedesáti dopisů. Ty však nedokážou zcela vyjasnit všechny otázky, které se týkají jejího života i díla.

Tyfus podlomil její zdraví

Jane se narodila 16. prosince 1775 ve Steventonu v Hampshire jako sedmá z osmi dětí do rodiny faráře George Austena. Měla šest bratrů a jen jedinou sestru Cassandru, se kterou měla velmi blízký vztah. Dobře si rozuměla i se svým bratrem Henrym, který ji později dělal literárního agenta. Ještě coby několikaměsíční mimino byla matkou asi na rok a půl odložena k chůvě a kojné Elizabeth Littlewoodové, která bydlela nedaleko Austenových. V roce 1783, když bylo Jane osm let a Cassandře deset, byly dívky poslány do Oxfordu ke vzdálené příbuzné Ann Cawleyové, která se měla postarat o jejich výchovu a vzdělání. Do Oxfordu společně se sestrami Austenovými jela i jejich sestřenice Jane Cooperová. Během pobytu v Oxfordu se dívky nakazily tyfem, nejvážněji na tom byla právě Jane. Paní Cawleyová však rodiče svých svěřenkyň o jejich zdravotním stavu neinformovala. Ti se to dozvěděli až z dopisu Jane Cooperové. Rodiče si pak pro dívky okamžitě přijeli a odvezli je domů. Podle některých pramenů právě prodělaný tyfus zapříčinil Janiny zdravotní potíže v dospělosti.

Internátní škola i domácí výuka

Jakmile se dívky zotavily z tyfu, zůstaly doma a na jejich vzdělání dočasně dohlížel otec. Dívky tak získaly neomezený přístup k otcově knihovně. Rodiče si také brzy všimli, že obě dívky jsou poměrně talentované. Zatímco Cassandra vynikala zejména v malbě, Jane inklinovala k literatuře a psaní. V roce 1785 byly sestry poslány do internátní školy v Readingu v Berkshire. Zde se učily francouzsky, věnovaly se ručním pracím, zdokonalovaly se v dramatickém umění, tanci i hudbě. Po dvou letech si je rodiče odvezli znovu domů, nemohli si už dovolit platit za dívky školné. A to i přesto, že si pan Austen našel druhé zaměstnání – vypomáhal s drobnými zemědělskými pracemi. Po návratu z internátu zpět domů k rodičům napsala Jane několik drobných literárních prací, povídky, básně, modlitby, parodie, které jsou dnes souhrnně nazývány Juvenilia.

Jane oficiálně uvedena do společnosti

Ve čtrnácti letech byla Jane uvedena oficiálně do společnosti, což jí umožnilo účastnit se všech tehdejších společenských setkání, o kterých později velmi realisticky píše ve svých románech. Právě během těchto volnočasových radovánek se v době Jane Austenové mohla dívka seznámit s potencionálním manželem. Dokud se dívka neprovdala, žila u rodičů nebo u sourozenců, nebo se, v krajním případě, stala vychovatelkou. Postavení ženy sarkasticky popsala v krátkém románu Lady Susan, který se zcela vymyká všemu, co kdy napsala. Tento román pojednává o ženě, která je cynická a jde tvrdě si za svým. Bez ohledu na své okolí se snaží pro sebe získat co nejvíce výhod. Po dokončení tohoto románu rozpracovala Jane knihu Elinor a Marianne, kterou později přepracovala a vydala pod názvem Rozum a cit.

Tom Lefroy se stal předobrazem pana Darcyho

O Vánocích 1795 přijel do Steventonu ke svým příbuzným na návštěvu synovec Tom Lefroy, později hlava irského soudnictví, který právě dokončoval práva a který se měl brzy stěhovat do Londýna, kde měl získat potřebnou praxi. O jejich setkání mimo jiné pojednává i film Becoming Jane (Vášeň a cit). Podle některých pramenů šlo o pouhý flirt, podle jiných se naopak Jane do Toma bláznivě zamilovala. Lefroyova rodina se prý začala oprávněně obávat, že by jejich vztah mohl ohrozit Tomovu kariéru, a odvolali ho zpět do Irska. Jane se s ním už nikdy nesetkala. Za rozdělením mladých milenců paradoxně stála Anne Lefroyová, Janina přítelkyně a literární rádkyně, přesto to přátelství obou žen nijak nepoznamenalo. Podle některých literárních historiků byl právě Tom Lefroy předobrazem pro postavu pana Darcyho, hlavního hrdiny románu nazvaného Pýcha a předsudek. Pan Austen poslal Pýchu a předsudek dokonce londýnskému vydavateli Thomasovi Cadellovi, ten ale rukopis vrátil, aniž by si ho přečetl. Jane o počínání otce neměla pravděpodobně sebemenší tušení.

Stěhování ze Steventonu negativně ovlivnilo její tvorbu

V prosinci 1800 se Jane zhroutil svět. Otec oznámil, že odchází do důchodu, což znamená, že se rodina bude muset odstěhovat ze Steventonu. V květnu 1801 se rodina přestěhovala do Bathu. Jane považovala dům ve Steventonu za svůj jediný domov, což se negativně projevilo i na její literární tvorbě, nedařilo se jí psát tak, jako na konci devadesátých let osmnáctého století ve Steventonu. Čekala ji však ještě jedna životní rána. Při návštěvě města Sidmonthu se Jane údajně zamilovala do mladého duchovního, ten však pár měsíců po jejich setkání zemřel, aniž by se znovu setkali.

Bez lásky by se nikdy nevdala

Jane a Cassandra měly spoustu přítelkyň, které se postupně vdávaly a zakládaly rodiny. Některé z nich se dokonce staly jejich švagrovými, když se provdaly za jejich bratry. V prosinci 1802 odjely sestry Austenovy navštívit své přítelkyně sestry Biggovy. Jejich bratr Harris Bigg-Wither, který byl o pět let mladší než Jane, a podle dostupných pramenů nebyl příliš atraktivní, koktal a byl duševně prostý, zcela nečekaně požádal Jane o ruku. Ta jeho nabídku k sňatku, k radosti rodiny Biggových, přijala. Přes noc si vše ale rozmyslela, ráno zasnoubení zrušila a s Cassandrou kvapem odjely pryč. Ve své korespondenci z pozdějších let napsala, že bez lásky by se nikdy nevdala.

Nečekaná smrt otce uvrhla rodinu do finanční tísně

V roce 1804 se při pádu z koně zabila Janina nejlepší přítelkyně Anne Lefroyová, pět týdnů nato zemřel i pan Austen. To pro Jane a její rodinu znamenalo nejen citovou, ale i významnou ekonomickou ztrátu. O matku a své neprovdané sestry se tak museli postarat bratři. V březnu 1804 se paní Austenová s dcerami stěhovaly poprvé. Synové svou matku i sestry sice podporovali, ale nemohli si dovolit vyplácet jim pravidelnou podporu. Později se matka s dcerami stěhovaly ještě několikrát. Na delší dobu se usadily až v roce 1809, kdy se bratrům podařilo najít dům v Chawtonu v Hamshire. Dům pocházející z šestnáctého století byl majetkem Edwarda Knighta, jednoho z šesti synů paní Austenové, kterého adoptoval bohatý strýc Knight. Teprve v Chawtonu našla Jane opět trochu klidu na svou tvorbu. Vznikla zde všechna díla, kterými se proslavila. Dům dnes slouží jako muzeum Jane Austenové.

První knihu si vydala vlastním nákladem

Jane začala upravovat a přepisovat své dřívější spisy a neúspěšně se je pokusila za pomoci bratra Henryho vydat. Částečný úspěch přišel až v roce 1810, kdy londýnský vydavatel Thomas Egerton souhlasil s vydáním románu Rozum a cit (Sense and Sensibility). Knihu si Jane vydala na vlastní náklady a bez uvedení jména. Na obálce knihy stálo jen „od jedné lady“. V roce 1813 vyšla Jane u Egertona další kniha, tentokrát román Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice), následoval Mansfieldský park (1814). To už bylo na obálce knihy uvedeno, že se jedná o další román od  autorky Rozumu a citu a Pýchy a předsudku, což jasně nasvědčovalo tomu, že se z Jane Austenové pomalu stává vyhledávána spisovatelka. Její knihy se těšily velkému zájmu především u čtenářů, kritici měli k jejím dílům zásadní výhrady. Jane se však nenechala odradit a stále revidovala své staré texty, nebo zpracovávala nové nápady. V prosinci 1815 jí vyšel nový román Emma, tentokrát už ne u Egertona, ale u známějšího Johna Murraye, kde nechala Jane vydat i druhé vydání Mansfieldského parku.

Zemřela nečekaně v nedožitých dvaačtyřiceti letech

Bitva u Waterloo výrazně ovlivnila finanční situaci rodiny. Bratři, kteří investovali nemalé částky do bankovnictví, museli ohlásit bankrot. Henry se nechal vysvětit na kněze, aby se vůbec dokázal uživit. Na jaře 1815 se navíc zhoršil Janin zdravotní stav, Cassandra ji proto doprovodila do lázní v Cheltenham. Janino zdraví se nadále zhoršovalo, proto v roce 1817 odjela se sestrou na léčení do Winchesteru. Tam však v pátek 18. července 1817 zemřela ve věku nedožitých čtyřiceti dvou let. Pohřbena byla podle pokynů bratra Henryho 24. července ve winchesterské katedrále. Příčiny smrti jsou nejasné. Spekuluje se o Addisonově či Hodgkinově chorobě. Nejnovější teorie tvrdí, že Jane Austenová zemřela na následky Brill-Zinsserovy choroby.

Je jasné, že Jane byla velmi talentovanou spisovatelkou a také ženou, která ve svém životě nepoznala příliš lásky, co říkáš?A kterou knížku od ní jsi četla a máš vůbec nejraději?

Text: Jana Hlavatá

Foto: shutterstock.com, profimedia.cz (foto ilustrační z filmů podle knih Jane Austenové)

21.8.2017 10:00| autor: Jana Hlavatá

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@femina.cz

TOPlist