Bojím se, abych se do něj nezamilovala…

Ahoj René, nevím kdy dojde tento vzkaz – možná již t bude vyřešené. Je to rok co jsem se rozešla s bývalým. Náhle jak z čistého nebe potkám na jednodenní brigádě chlapa – sexy, rozumíme si spolu, o rok straší (24)… známe se 2 týdny. Jelikož chtěl večer někam zajít, ale bylo zavřeno – nabídla jsme mu film. Koupil víno, povídali si dlouho do noci, při flmu se začal tulit… nad ránem jsme se vyspali. Jeikož odcházel se slovy „mám kocovinu“ myslela jsem, že se již nikdy neozve. Ozval ten den. Za dva dny jsme skočili opět u mě na koleji, kde zůstal až do ráda než musel do práce. Celou noc se ke mě tulil. Pak návštěva hospody a procházka po městě. jedna rychlovka u něj další den. Víkend jsme jela domů – řekl že napíše, ale nenapsal. Nakonec jsem se ozvala já. Prý toho měl hodně. Pak opět pozvání do hospody, ze které mě pozval k sobě, přesože to prý má zakázané od spolubydlícího ale že to přinejhorším mu nějak vysvětlí. alkoholová noc byla spíše o tom, že mi bylo zle. Ted opět říká jak se chce vidět, jak napíše, ale… nenapíše, nic. Nevím – má mě jen do postele? Mám mu přestat psát a zkoušet, zda se ozve sám? První dny napsal jako první, ted nic. V posteli je ohleduplný. A při jednom setkání mě na přivítanou políbil – při loučení vlastně pokaždé. V noci jsme mu naposledy řekla, že ho mám ráda. Odpověděl „taky tě mám rád“. Do baru řekl, že by byl rád kdybych přišla – ale v závěru se mě skoro nevšímal, maximálně se na mě díval přes stůl. Nevím co dělat – bojím se, abych se do něj nezamilovala a pak nebrečela že mě nechce.