Jiří Mádl: Prožívám doopravdy šťastné období!

Kdo by ho neznal! Co půlrok, to na nás vykukuje z filmových plakátů a láká nás do kin. Vymanil se ze škatulky „snowboarďáka“ a má na svém kontě pěknou řádku charakterních rolí. Řadí se k jednomu z nejobsazovanějších českých herců. Málokdo však ví, že studoval scénáristiku v New Yorku a že by rád zúročil své filmové zkušenosti i za kamerou…

jiri-madl-1100x618.jpg

Spolupracoval jsi během své filmové kariéry se spoustou významných, režisérských osobností. Na jakou práci vzpomínáš obzvlášť rád?
Každý z nich mi něco dal. S Karlem Janákem jsem začal svou profesionální kariéru a naučil se od něj všechny herecko-technické věci. Díky těm třem filmům jsem se stal opravdu filmovým hercem. Hodně jsem si začal herecky věřit u režiséra Vorla, zajímavá práce byla s Bohdanem Slámou i s Jakubiskem, ale nejintenzivnější zážitek mám z filmu Konfident po spolupráci s Jurajem Nvotou. I Miloš Šmídmajer ve mně vzbuzuje snahu udělat mu, coby herec radost.

Tandem Kotek-Mádl je pravděpodobně už minulostí… Kdyby vám přišla opět nabídka zahrát si spolu, myslíš, že byste do toho šli?
Jo, za mega proč ne (smích).

Vojta se vydal na cestu režiséra, ty zase na scénáristiku. Jak jsi k tomu dospěl? Bavilo tě to vždycky, nebo jsi k tomu došel časem, kdy jsi třeba nasbíral i zkušenosti jako herec…
Vždycky jsem chtěl psát a vždycky jsem psal. Psaním se teď jen vracím k něčemu, co jsem vždycky dělat chtěl a k čemu jsem odjakživa inklinoval.

Navíc jsem se přistihl, že málo už zachycuji podněty jako herec a spíš sbírám inspiraci pro psaní. Možná je to ale dočasné…

S Vojtou Kotkem

Někde jsem se dozvěděla, že jsi spoluautor scénáře filmu „Probudím se včera“? Je to tak?
Je to tak, ale zasahoval jsem jen do částí, kde jsem sám hrál, byť výrazně. Ty scény ze současnosti se mě netýkaly, ty jsem neupravoval. Ale musím uznat, že i přepisování a korekce textu mě baví. Když je tedy opravovat co (smích).

Považuješ sám sebe více za herce, nebo scénáristu?
Považuji se více za herce a i lidé mě tak samozřejmě vnímají. To, že mám touhu psát a píšu, ještě neznamená, že jsem scénárista. Až se něco mého natočí, odpovím ti možná, že scénárista jsem.

Na co se mohou tví příznivci těšit? Čeká tě opět nějaká zajímavá role?
Momentálně zvažuji pro co se rozhodnout. Vypadá to, že když šla Kikina do háje, může zase pravda, láska a kultura zkusit začít kvést a asi se budou i točit filmy. Uvidíme. Je průser, že lidi začínají vnímat kulturu jako sprosté slovo. Někdy dokonce, a to je horší, jako průmysl. Ale na to si se neptala, viď? (smích). No doufám, že mě ještě nějaká ta zajímavá role ještě čeká.

Premiéra filmu Čtyřlístek ve službách krále

A co volný čas? Pokud nějaký máš, jak ho trávíš nejraději?
Nejradši hraji hokej. To mě fakt baví, ale nemám na to bohužel vůbec čas. Potom se snažím vzdělávat se filmem nebo knížkami. A k tomu rád trávím čas s přítelkyní, pokud zrovna nejí nebo nespí (smích).

Máš nějaký herecký vzor?
Mám spoustu herců, které obdivuji. Robert Downey Jr., DiCaprio, Javier Bardem a z českých herců mám rád Ondru Vetchýho a Oldřicha Kaisera. To je moje krevní skupina!

Co bys dělal, kdybys nebyl herec?
Těžko říct, ale myslím, že bych dříve nebo později stejně skončil u filmu.  Od malička jsem chodil na filmy, někdy i dvakrát týdně. Taky mě ale bavily a baví jazyky. A politika. Těžko říct.

S Evou Josefíkovou – křest DVD filmu Probudím se včera…

Bylo v poslední době něco, co tě zaujalo natolik, že bys to doporučil našim čtenářkám?
Moc se mi líbil film Slova (The Words). A z čeho jsem byl opravdu nadšen, byl koncert kapely Kryštof.  Myslím, že se dá srovnat se světovými kapelami. Dramaturgicky, vizuálně a samozřejmě i hudebně dokonalý. Byl jsem během show smysly úplně někde jinde. A večer se mi zdálo, že jsem Richard Krajčo a všichni mi tleskají. Takhle my egomaniaci poznáme, že se nám něco fakt líbí (smích).

Co ti v poslední době nejvíce dělá radost?
Úplně obyčejné věci. Třeba jako že můj malej brácha mě přerostl a tak mu už nikdo nemůže říkat, že je malej, že mamka je spokojená v práci, že děda má novou lásku, že starší brácha bude tátou, že moje Evička tak roztomile a tiše bručí, když spí a nerozejde se se mnou, i když furt nemám čas. A že dělám práci, co mě baví, a celej život mám štěstí na dobrý kamarády. Věk je velkorysý a umožňuje mi vnímat tyto věci více, než dříve.

[[related]]

Dostal jsi někdy v rozhovoru nevhodnou otázku?
Ježíši těch bylo! Nejvíce mě baví ty bulvárně společenské televizní zprávy, co na mě občas bafnou na těch málo společenských akcích, kam přijdu. Třeba ve Varech nebo na premiéře. A já jsem vždycky tak rád, že je zase po čase vidím a že se mě neptají na něco, na co by odpověď vyžadovala nějakou kvalitu nebo snad míru pravdy, takže jim tak jako od srdce začnu lhát (smích). Oni jsou to sice blbé otázky, ale jednou za čas je to až očišťující a hlavně – lidi to milují!

A co osobní život?
Jsem ohromně šťastný. Až se toho mám tendenci bát… Mimo pár drobných zdravotních trablí se mi daří opravdu skvěle. Mám rád spoustu lidí a někteří mají i rádi mě.

Foto zdroj: profimedia.cz

10.4.2013 12:00| autor: Nikol Kouklová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist