Henrieta Drábek Hornáčková: Itálii doma nemáme!

Tato divadelní herečka s blond hřívou až po pás má za sebou angažmá v Brněnském Národním divadle, ale také jste ji mohli vidět v divadle Pod Palmovkou, ve Slovenském Národním divadle nebo v divadle V Celetné. V současné době působí především v Městských divadlech pražských. Od září ji diváci seriálu Cesty domů budou pravidelně vídat na televizních obrazovkách v roli Lucie. Jaký byl její první natáčecí den, kdo jsou její lásky a jestli má doma Itálii se dočtete v našem rozhovoru.

Na začátek mi to nedá…Jak dlouho si češeš tu tvojí hřívu?
Vtipná otázka. Nevím, teď už to jde docela rychle, než když jsem byla malá. Mám za ta léta vypěstovaný systém rozčesávání. Po tenkých pramíncích a ze spoda. Neobejdu se bez kartáče a olejíčku na rozčesávání. To jsou mí pomocníci. Mám dlouhé vlasy skoro celý život, jen jednou jsem byla nakrátko asi v pěti letech na tzv. kedlubnu! Hrůza. Věřte mi, ta fotka by vás dost pobavila!

Ty jsi původně chtěla být baletka, ale přesedlala jsi na herectví. Co přimělo změnit tvé plány?
Kila navíc! Teď se tomu musím smát. Vážila jsem v 17ti letech ještě míň než teď, vstávala ráno v 6h a před školou letěla na stadion a běhala kolečka se švihadlem, držela diety od osmé třídy, nejedla sladké a stále nic nepomáhalo, pořád to bylo málo. Tedy hodně! Dostávala jsem důtky, že pokud nedám dolů dvě, tři kila, nemůžu na jeviště. Bylo to šílené. Měla jsem slibně rozjetou kariéru, velké pěkné role, ale nechtěná kila navíc! Před představením jsem celý den nejedla. Pak začaly samozřejmě nějaké zdravotní potíže, takže jsem byla vlastně postavená před rozhodnutí: balet nebo zdraví (děti v budoucnu atd.)? Tak jsem si vybrala herectví! (smích)

Tanci, konkrétně choreografii se věnuješ ale nadále. Kde čtenářky můžou vidět tvou práci?
Pořád ještě aktivně trénuji a tančím v originálním tanečním divadle Veselé Skoky v pěti produkcích. Posledních pár let se začínám věnovat i choreografiím a to mě strašně baví. Tanec je zkrátka má největší láska, tedy až po manželovi (smích) a mé choreografické výtvory lze vidět především v Klicperově divadle v Hradci Králové, ale také v Národním divadle či ve Státní opeře.

Vraťme se k herectví. Po DAMU jsi prošla několika divadly. Na jaké role vzpomínáš obzvláště ráda?
Začnu popořádku. Katrin (Matka Kuráž), protože nemluví a vyjadřuje se především pohybem a gesty. Luiza (Osm žen) byla první velká role v prvním angažmá, na kterou se nezapomíná. Kristýnka (Naši Furianti) měli jsme potlesk na otevřené scéně každé představení a protože Drábek (red.pozn. Henrietin manžel). Antilopa (Zvířata na toustech) je to strašná mrcha a takové role jsou vždy pro herečku výzvou. Dulcy (Sex noci svatojánské) skvělí, příjemní kolegové. Nina Zarečná (Racek/Čajka) poprvé jsem hrála ve svém rodném jazyce, tedy ve slovenštině a ještě v Národním divadle. A současné mé lásky  Helena, Dawn, Agnes, Sylvie, Rampušanda, které můžete vidět v divadle ABC.

A jaké tě čekají v nejbližší době?
Tak v především Lucie v Cestách domů a pak jedna „tajná“ role v Národním divadle.

Jsi novou tváří seriálu Cesty domů. Už ses tam zabydlela?
Ve svém seriálové pokoji, „tzv. Pokoj Lucie“ už ano. Natočila jsem tam hodně scén a ještě mě jich tam určitě hodně čeká. Kuchyň u Bernátů ale nemám ráda. Hodně rekvizit a také hodně textu! Nejvíce miluji exteriéry a řídit sanitku! Zabydluji se a štáb Cest je tak moc příjemný, že tam asi budu mít brzy svůj druhý domov (smích).

Vzpomeneš si na tvůj první obraz?
No to víš! To nevymyslíš! První obraz, první natáčecí den, má první velká role v seriálu! A já začínám MONOLOGEM na svatbě své seriálové mámy přípitkem. Takže ostatní herci, jako Švehlík, Janěková, Kostková, Etzler a asi 8 dalších mají absolutní pohodu, pouze stojí a poslouchají. A já, nová a vyplašená, ztrémovana blondýna promlouvám ke všem se sklenkou šáňa v ruce! Musím říct, že takový start jsem si nepředstavovala ani ve snu (smích)!

Tvůj manžel (red.pozn. David Drábek) je také z oboru, konkrétně režisér. Není toho „umění“ někdy doma trochu moc?
To víš, že je! Dva umělci v jednom rodinném domku! Náš typickej dialog vypadá asi takto:
H: Miláčku, nesvítí žárovka v kuchyni
D: Fakt jo?
H: Musíme ji vyměnit!
D: Hmmm, jak? Je to moc vysoko a má velkej kruhovej kryt.
H: Netuším.
D: Kdy přijede tvůj táta?
Více není potřeba dodávat.

Vyměňujete si názory na pohled na divadlo?
Divadlo samozřejmě doma probíráme. Ale nevyměňujeme, protože se v 99% shodneme na stejném názoru. Itálie se tedy doma nekonná.

Za dveřmi je podzim, jaký máš vztah k tomuto ročnímu období?
Poslední dobou si připadám jako ten chlapeček z pohádky, jak postupně zjišťuje, že má rád každé roční období, protože každé je něčím vyjímečně krásné. Těším se na chůzi v šumění barevného listí a svítící hřtibovy v podvečerní tmě.

Děkuji za rozhovor.

Foto: archív Henrieta

26.8.2014 12:00| autor: Nikol Kouklová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist