Bohužel se však zdá, že obliba a dodržování těchto zvyklostí v našich zemích stále klesá. (Ono čekat na souseda, až u vás v mírně podroušeném stavu zazvoní, seřeže vás proutkem, který vám utrhnul z živého plotu a ještě se tvářit, že vám dělá kdovíjakou milost, když vás nenechá „uschnout“ opravdu není úplně nejlepší způsob, jak strávit Velikonoční pondělí). Jak je to ale jinde ve světě?
Nutno říct, že zvyk „pomlazování“ žen pomlázkou spletenou z vrbových proutků je téměř výhradně středoevropská záležitost – kromě Česka podobná tradice existuje už jen na Slovensku a v některých částech Polska.
Naopak vajíčko je symbolem všeobecně používaným – v symbolice pohanské značí zrození nového života a příchod jara obecně, pro křesťany symbolizuje vzkříšení Krista. V mnoha zemích světa tato vajíčka přináší velikonoční zajíček. „My mu říkáme Easter Bunny,“ říká Meggie Scott, Australanka žijící v České republice. „Easter Bunny přichází na Velikonoční neděli a schovává vajíčka v zahradě. Děti – a často i dospělí – je pak hledají. Některé děti zajíčkovi nechávají v zahradě mrkev. Rodiče ji pak často okoušou, aby si děti myslely, že to udělal právě zajíček.“
Právě hledání vajíček, většinou však čokoládových, je další zvyk, který se dodržuje v mnoha zemích světa. „Velikonoční prázdniny u nás začínají už týden před Velikonoci. I Velikonoční pondělí je státní svátek, ale s tím už se žádné zvyky nespojují. Zajímavou tradicí u nás je výroba papírových kloboučků. Děti je pak různě zdobí – například papírovými květinami. Vždy pak následuje slavnostní průvod s těmito kloboučky,“ pokračuje Meggie Scott. Tyto tradice jsou téměř shodné s těmi britskými. Snad jen s tím rozdílem, že Britové skutečně vítají jaro, kdežto Australanům začíná podzim.
I v Německu a ve Francii velikonoční zajíček schovává vajíčka (případně zajíčky naplněné sladkostmi) kolem domu. V Německu se i tradiční velikonoční pečivo tvaruje do podoby zajíce. „Jedna legenda říká, že dříve se pekl velikonoční beránek, podobně jako u nás,“vysvětluje Martina Švejdová, lektorka němčiny. „Jistý pekař však svému beránkovi protáhnul uši tak, že vypadal jako zajíc. Od té doby se v Německu nepeče velikonoční beránek, ale zajíc.“ Že by další z „vynálezů“ který vzniknul omylem? Pravda však je taková, že v pohanské symbolice zajíc představuje plodnost. V Byzancii dokonce představovalo zobrazení zajíce samotného Krista, takže patrně odtud vítr vane.
Ve Francii se Velikonoce slaví hodně v kruhu rodinném. „To je velmi typické a Francouzi si na tom velmi zakládají,“ popisuje Michaela Křížková, která je lektorkou francouzštiny, a dodává: „Celá rodina, včetně všech příbuzných, se sejde u svátečního stolu. Jedí jehněčí a vepřové a zapíjejí to jejich vítečným vínem. Také pokrmy z vajec nesmějí samozřejmě chybět. Specialitou je vaječná omeleta s houbami.“
[[related]]
Podle výše zmíněných zvyklostí by se dalo říci, že se lidé všude na světě spíše odklánějí od křesťanské podstaty Velikonoc a preferují pohanské tradice a rituály. Není to však tak úplně pravda. Pavlína Kalvodová, cestovatelka a lektorka španělštiny, popisuje: „Ve Španělsku jsou Velikonoce velmi duchovní záležitostí. Státním svátkem je i Velký pátek. Téměř v každé vesnici se pořádají velikonoční průvody, ve kterých často ožívají výjevy z Bible. Původně jsem si myslela, že se bude jednat jen o představení pro turisty. Pak jsem ale viděla podobný průvod na vlastní oči a musím říct, že i pro mě to byl velice silný zážitek.“
Jak je vidět – jiný kraj, jiný mrav. Tradice spojené s Velikonoci se stát od státu různí. Odlišné je i to, s jakou vervou je lidé v jednotlivých zemích dodržují. Bylo by však škoda, kdyby české tradice děti za pár desítek let znaly jen z národopisných muzeí. A tak, pokud jste to neudělali loni, zkuste letos přece jen pár vajíček obarvit. A „nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý.“
Připraveno ve spolupráci s Denik.cz
