Dárky nosí Ježíšek: Lež, která se odpouští

Když tě rodiče přistihnou při lži, koukni se jim zpříma do očí a chladnokrevně řekni: „Mikuláš, Ježíšek, čápi…“ Tato malá anekdota nahrává zastáncům názoru, že by děti neměly být mystifikovány pohádkami o neexistujících bytostech. V případě čápů to chápu, ale Ježíška si obhájím!

Přesně si vybavuji kouzelnou atmosféru Vánoc, když jsem byla malé dítko. Vůni svátečního jídla, vůni ozdobeného smrčku, papírový betlém, světýlka a zvonečky. Čekání na Ježíška, který v mých představách vypadal jako miminko v bílé kožešince. Vždycky jsem jeho návštěvu propásla. Než jsem stihla doběhnout do obýváku, už byl pryč. Nechal po sobě jenom dárky.

Někdy zhruba v pěti letech jsem se na Štědrý den dozvěděla od staršího bratra, že Ježíšek neexistuje a dárky nadělují rodiče. Bylo mi to líto, ale zachovala jsem se flexibilně. V pocitu, že také musím rodičům něco nadělit, jsem mámě neuměle zabalila do vánočního papíru jednu ze svých růžových sponek do vlasů a tátovi jednu z knížek z jeho knihovny. Fakt, že se tomu celá rodina večer zasmála, mě mrzel mnohem víc, než prozrazení tajemství o Ježíškovi.

Když jsem si pak tátovi stěžovala, že Ježíšek neexistuje, řekl mi docela vážně: „To není pravda.“ A odvyprávěl mi příběh o Pánu Ježíšovi. Situaci tím dočista zachránil. Vyprávění o zrození pozoruhodného člověka, který se obětoval pro druhé, má svoje kouzlo, i když se nehlásíte k náboženství. Mystérium Vánoc bylo v mé mysli zachováno.

Dneska už jsem sama v roli rodiče a v postavě Ježíška jsem objevila nový rozměr. Když mě moje čtyřletá dcerka v obchodě přemlouvá, abych jí koupila to a támhleto, můžu se vymluvit: „Katrinko, já teď nemám peníze, ale napíšeme spolu Ježíškovi, třeba ti to přinese.“ Funguje to. Ta malá ostuda, když pak Katrinka na celý obchod zavolá: „Podívej, mami, tohle mi přinese Ježíšek! Ty mi to nekoupíš, ty nemáš peníze!“ se dá přežít.

V obavě, aby Ježíšek v jejích očích nebyl jen prachatý strýček z Ameriky, jsem se dceři snažila vysvětlit, že Vánoce jsou vlastně Ježíškovy narozeniny. Ježíšek je ale tak hodný, že místo aby dostával dárky sám, naděluje je všem dětem na světě.

A připadá mi, že ani tak nelžu. Vždyť kdyby nebylo Ježíška, žádné dárky bychom si o zimním slunovratu nedávali. V přeneseném slova smyslu je tedy opravdu naděluje Ježíšek, ale my dospělí to tak nejsme schopní vnímat, protože jsme zvyklí myslet racionálně a vyjadřovat se doslovně. Děti mají schopnost rozumět pohádkám a dokážou si představit věci, které nám dospělým připadají nelogické – třeba jak Ježíšek stihne obletět všechny domácnosti na světě během pár hodin? Pro dětskou fantazii to tak nepochopitelné není.

Hlasuji proto za tuto malou lež a jsem přesvědčená, že nám bude jednou odpuštěna, tak jako my jsme ji odpustili našim rodičům. Neberme dětem Ježíška jenom proto, že my dospělí už na něj věřit neumíme…

19.12.2011 5:00| autor: Libuše Burger

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa žen?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist